Falsebound - DOPORUČUJEME
Lost Within (Singl)
Mám radost, že mi po delší době ve feedbacku přistála domácí metalcorová kapela. Pražští Falsebound jdou takzvaně s dobou, což dokládá jejich nový singl Lost Within, který se žánrově pohybuje mezi metalcorem, deathcorem i beatdown hardcorem. Nahrávka má poměrně solidní, leč trochu sterilní zvuk. Soudě dle kreditů si kluci nahrávku produkovali sami na vlastní pěst, což je na jednu stranu úctyhodné. Přesto si myslím, že by jim sezení s nějakým producentem mohlo dost pomoct – minimálně co se týče hledání konkrétnějšího zvuku a možná i směru. Jde zde zkrátka poznat, že Falsebound jsou úplně čerstvá kapela (vznikla v letošním roce), která se teprve profiluje. Jinak ale před kluky smekám klobouk. Je vidět, že kapela je plná vyzrálých muzikantů, kteří na své nástroje umí hodně dobře hrát. Osobně se mi navíc líbí barva hlasu vokalisty a zejména jeho low scream. Myslím si, že kluci mají hned takhle ze startu hodně slušně našlápnuto, a docela rád bych je někdy slyšel naživo.
Lukáš Rešl
Víčko
Šalina čtverka (Singl)
Kapela Víčko mi není neznámá, už jsem ji asi dvakrát viděl naživo a slova „Do prdele kurva drát! Dneska mám chuť na to srát“ z jejich pecky Sick Day si občas zapěji, když se mi nechce do práce. Kapela produkuje pop-punk, do kterého ráda vpašovává prvky rocku, rapu a občas i jazzu. V singlu Šalina čtverka, který nám poslala, je to cimbál a folklórem načichlé vokály v intru. Text je inspirován výlukami na tramvajové lince č. 4 v Brně a stejně jako vždy se jedná o přímočarou skladbu vyznačující se zapamatovatelným melodickým refrénem, který při živých vystoupeních jistě svádí ke zpěvu. Také ale fresh saxofonovými riffy a zklidňující mezihrou. Na první dobrou je z té muziky slyšet, že to Víčko baví a že chtějí bavit i posluchače. A jak jsem se mohl přesvědčit, naživo je to fakt zábava. A to opravdu není málo. I když ta muzika primárně cílí na první signální, tak to není jen to. Pánové umí hrát a přemýšlí i o songwritingu. Dejte si i některé jejich starší skladby a uslyšíte sami. Jednu připomínku bych ale měl. Snahu o zapojení více hlasů sice cením, ale občas to vede ke kolísání kvality zpěvu v songu.
Marek Reinoha
Filip Koryta - DOPORUČUJEME
Sudetský Folk (EP)
Tohle je vynikající! Představte si Slámovy filmy o outsiderech, překlopte je do písničkařiny a máte Korytovo EP. Navíc to není žádná kotlíkařina, ale poměrně bohatě zaranžovaná nahrávka na hranici unplugged setů indierockových kapel. Koryta v sobě nezapře vysoký um ve slam poetry (možná ho znáte jako Dr. Filipitche), jeho texty dokážou říct v málo slovech hodně obsahu, mají švih, vtip a trefí vždy terč, ať už popisují rodinnou bídu v současném pohraničí či klukovské vzpomínky na hokej s tenisákem na ulici. Kdo z nás si jako děcko nehrál na Forsberga? Je otázka, jestli tahle poetika kombinovaná s posmutnělými melodiemi bude zábavná i jako hodinový koncertní set, to ukáže až čas, pokud vůbec. Ale jako EP o čtyřech skladbách je Sudetský Folk pozoruhodná nahrávka, které bude leckdo dobře rozumět.
Jarda Konáš
Reverend Killjoy - DOPORUČUJEME!
Outlaw’s Prayer (album)
Už od doby, co se brněnská kapela objevila v jednom z minulých feedbacků, jsem si je uložil a začal sledovat, a nakonec jsem byl moc rád, když jsme je zařadili (zcela zaslouženě) do našich 50 nadějí. Trio z Brna – Martin Binder, Tom Oakland a Šimon Jakubíček – tvořící kapelu Reverend Killjoy jsem si také domluvil na jeden z našich Headliner pontonů a pokud čtete tento feedback ještě zčerstva začátkem července, tak ho stihnete. A s návštěvou neváhejte. Kolega Jarda Konáš použil obrat „hrají staré dobré dřevní country jak z černobílých kovbojek“ a já s ním musím souhlasit. Na ploše necelých 40 minut se ale nebudete nudit, ani pokud nejste fanoušci country, bluegrassu a blues. Kluci mají talent pro chytlavou melodii. Um ji přenést pomocí nástrojů, jako jsou banjo, kontrabas nebo dokonce mandolína, k posluchačům, a navíc jim to spolu pěkně zpívá a ladí. Já jsem opravdu šťastný, že tady takovou kapelu máme, a byť je teď country na vzestupu a pouští se do něj kde kdo i z popového chlívečku, tak Reverend Killjoy to dělají tak nějak, jak se to dříve dělalo. Žádné elektrické kytary a samply. Má to dynamiku a je to sexy – já si nemůžu pomoct, ale tenhle reverend by mi mohl kázat ob den! Určitě doporučuji všem a budu si muset s chlapci sednout na nějaký rozhovor!
Wlado
Satanova Malá Raketka
Chodci (singl)
Satanova Malá Raketka. Nebudu lhát, neměl jsem úplně víru, že to nebude jenom další rádoby vtipná kapela, která humorem maskuje muzikantský neumětelství. A pak jsem dohledal, že členy téhle kapely pozval Tomáš Vartecký do Kurtizán. Už jsem nepátral, jestli s Tomášem jsou doteď, ale zájem o Satanovu Malou Raketku lehce vzrostl. Vartecký by přece nevzal do kapely žádná vořezávátka, no ne? Za bizarním názvem a nejasným žánrovým označením „nerdcore“ se v reálu skrývá velmi solidní rock tzv. s názorem. Jako kdyby Wolfmother byli z Mnichova Hradiště a z rockových klišé si dělali jen šprťouchlata. Je to legrace (asi), ale má to duši. Neberou se sice vážně, ale ke kytarovým riffům přistupují maximálně zodpovědně. Za mě dobrý!
Radek Pavlovič
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=-H64CXUkHcU
Copyhaze
We Have A Problem (album)
Copyhaze o sobě sice píšou, že se inspirují umělci jako Avicii, Martin Garrix nebo kapela Coldplay, ale první, kdo vám přijde na mysl, když si pustíte jejich album We Have A Problem, jsou Nile Rodgers nebo „náš“ Roman Holý. Přes pár odboček je to album tanečního funku, kde kytara odštěkává a rovný beat dodává společně s groovující basou taneční tempo. Sympatické je, jak to celé hraje a taky množství zpěváků, které autorské duo Myslivec & Horák při nahrávání ve svém pokojíčku zapojilo do hry. Slabinou je ale jazyk – českou angličtinu poznáte na první poslech a táhne veškeré finesy, které ctí funk, o úroveň níže. A v ruce s tím chybí obsah. Přes dětské nemoci je ale už z prvotiny patrné, že v Copyhaze jsou šikovní hudebníci se smyslem pro taneční zvuk. A až se trochu otrkají a z toho kopírování se doberou k vlastnímu rukopisu, může se jim v českém středním proudu docela dobře dařit. Jejich album není zdaleka dokonalé, ale zdravě sebevědomé určitě!
Honza Vedral
https://www.youtube.com/@Copyhaze
HolkyTonk
Až pak (singl)
Už z názvu je poznat, že se dámské folkové trio nebere moc vážně. Ba co víc, vzniklo sympaticky náhodou, když tři mamky u hlídání dětí zjistily, že se jim spolu dobře zpívá. Nenucenost, ta je ve folku zlatá. Na druhou stranu to dopředu prozrazuje, co od HolkyTonk můžeme čekat. Spíš amatérskou písničkařinu s předvídatelnými texty a obraty ze života (i přitroublé „happy jak dva grepy“ tu zazní). První půlka singlu je generický folk, který můžeme slyšet leckde, ale ve druhé půlce se dámy rozjedou, zapojí víc nástrojů a ukážou, v čem je jejich síla – pestré vzájemné instrumentální doplňování a pinkání si vokálních nápadů mezi sebou. Dámy v tuto chvíli nabírají zkušenosti na soutěžích a prvních koncertech, když jim to vydrží, za pár let můžou svým pojetím na folkové scéně vynikat.
Jarda Konáš
Heartache Avenue - DOPORUČUJEME
Turning off the SUN (singl)
V aktuálním čísle Headlineru mám feedback na dvě kapely: Satanova Malá Raketka a Heartache Avenue. Nebe a dudy. Dvě od sebe vzdálenější party aby člověk pohledal. Zatímco prvně jmenovaní mají tak nějak všechno na salámu, ale ve finále hrají zajímavě a mají vlastní přístup, Heartache Avenue jsou úplný opak. Mladá kapela z Přerova má venku první singl, který nabízí takovou tu klasickou moderní míchačku metalcoru, post-hardcoru se špetkou emo vibes. V podstatě není vůbec co vytknout – je to perfektně zmáknuté a pravidla žánru jsou naplněná až po okraj. Jediný problém je, že to nemá vlastní tvář. Podobných umělců je teď všude habaděj. Na druhou stranu, jestli tohle je fakt úplně první výkop sotva narozené kapely, tak je laťka slušně vysoko. Teď už jenom v té záplavě podobně znějících souborů najít vlastní sound.
Radek Pavlovič
Lester Grimes
Masterpiece (album)
„Mě nevychoval Mickey Mouse, / Vyrostl jsem na Ali G in the house.“ To, a ještě mnohem víc říká rapper Lester Grimes na svém debutovém albu Masterpiece. Boombap se nyní na české scéně (natož v rubrice Feedback) objevuje zřídkakdy. A je milé, že tu jsou pořád lidé, kteří tento subžánr tvoří. Na beatech se podíleli lidé napříč celým světem. Moc mě funky zvuky baví, ještě s využíváním opravdových nástrojů. Kytarové sólo na konci tracku Wekweeti nechť je toho důkazem. Tematicky deska lavíruje mezi odkazy na drogové tripy a rapové machrování, vše okořeněné vtipnými odkazy a humorem, který do rovných beatů sedí – stačí se jen podívat na slovní hříčky a vtipy, které ve své tvorbě tvoří například Rest nebo Kato. U Lester Grimese se dá s klidem říct, že je na správné cestě – konečná destinace vyžaduje ale ještě trochu úsilí. Do rovných beatů naskakuje s neměnící se flow, kde tu a tam vyletí slabika, nebo je slyšet nedodechnutí. I tak je to ale velice zábavný a ambiciózní projekt. Ačkoliv by se toto album ještě „masterpiecem“ nazvat nedalo, i tak je to ukázka, že tu lidé pořád chtějí dělat boombap. A to je za mě jenom dobře.
Petr Malásek
https://www.youtube.com/@TheRealLesterGrimes
The Tails
Příběhy extrémního ježka (album)
Talentované punkové trio z Čejkovic se nejvíc inspiruje hospodským životem a pivní humor sálá skoro z každé písničky. V punku toho nikdo moc nového už asi nevytvoří, takže o kvalitě rozhoduje především nasazení a energie. Na desce s bizarním názvem je jí překvapivě dost, což je lákavé pozvání na živé koncerty, kde by to mělo opravdu jiskřit. Že The Tails mají správný punkový smysl pro humor, o tom svědčí například závěrečná píseň Chlastando a Vyhulda. A Lásko moje punková je hezká milostná píseň v punkovém duchu, i když na drsné punkové opilecké cyniky místy nečekaně něžná. Pánové, nezapomeňte, že Johnny Rotten kdysi řekl, že „Láska? To je přece to, co cítíme k domácím zvířatům“.
Josef Vlček
https://www.youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_npPtuSI_PTDlta1kl9_c04prN9srFT-Og
Jakub Daš
Hlavou dolů (EP)
V Praze usazený písničkář a kytarista Jakub Daš vydal EPčko Hlavou dolů. Co se mu nedá upřít, je to, že je to rozhodně šikovný kytarista a i zpěvák. Na EP lze slyšet vlivy alternativního rocku a folklóru a klidně i flamengo kytary. Zaujala mne práce s vlivy Andalusie a s českými texty. Na druhou stranu se to mně osobně na ploše necelých patnácti minut celkem rychle oposlouchalo, což ale není chyba Jakuba. Spíše moje, protože nejsem zdaleka fanoušek takového žánru. Stejně tak bych mohl rýpnout do pár zbytečně klišé obratů, co se týče textu. Na druhou stranu je to řemeslně dobře odvedená práce a věřím, že tohle si fanoušky jednoduše najde. Pokud máte rádi „citlivé kluky s kytarou“, tak dejte Jakubovi šanci, protože právě tou prací s nástrojem se z této škatulky vymyká a je tím zajímavý.
wlado
Jan Hilar - DOPORUČUJEME
Úsvit v bouři (singl)
Sahara ještě žije a už se reinkarnoval kdesi v Ostravě v Jana Hilara? Krásná vrstvená a skvěle vystavěná píseň, naléhavost klavíru, pak se k cinkotu akustické kytary přidává telecaster, jednoduchý groove, trocha syntetizátorů a je to: je to syrové a přesto to má poetiku. Vynikající vokál se zajímavou barvou hlasu, celá ta věc je skvěle vyprodukovaná a má super zvuk. Tohle tady obecně chybí. Trochu jednoduchého přímočarého rocku s básnickými texty, prostě aby se jen neomílal refrén, ale text nás donutil se aspoň občas zamyslet. Moc chválím, že text je dostupný u streamovacích platforem, ty verše se moc hezky čtou. Nemá smysl, abych tohle tady dál vychvaloval, nemá to chybu. Očekávám album, turné Ostrava – Praha a rozhovor v hudebním magazínu Headliner!
Dany Stejskal