NAOKO
INSOMNIE (SP)
Jednoduchá písnička na pár tónech, hezcí kluci v obraze, naleštěné kytary, kožené bundy:
já se ptám, co chceš víc? Tohle není žádný rockový opus, ale obyčejná píseň začínající kapely z Prahy, s překvapivě normálním textem. Má hezký zvuk, trochu generický, ale je skvěle natočená a smíchaná. Aha, teď koukám, že produkce Tomáš Fröde, což hodně vysvětluje.
Má potenciál, tady stačí několik solidních písní, pevná ruka producenta (právě jako je Tomáš) a může z toho být moc pěkné album nebo EP. Tohle je dobrý příklad, že svěřit se do rukou někoho se zkušenostmi může začínající projekt rychle nakopnout. Mainstreamový rockový střední proud, proč ne? Poptávka po tom je a dělat ho dobře je těžká disciplína. Držím palce.
Dany Stejskal
SKLENKA
Není čas ztrácet čas (album)
Kolínský sextet SkLenka vznikl teprve předloni, přesto zní perfektně sehraně. Je to dáno pokročilým věkem členů, evidentně mají zkušenosti, cit a jasno v tom, co chtějí hrát. Jejich folkařina zabíhá velmi decentně do rocku, inspiraci si berou i z lidové hudby a tradicionálů. Komu se stýská po Spirituál kvintetu, minimálně tu zastříhá ušima.
Je to sice okrajová muzika, ale na každém folkovém festivalu bude SkLenka patřit mezi nejzajímavější jména mezi (zatím) neznámými. Kapela do toho evidentně šlape, do konce roku mají přes dvacet koncertů a po celé léto budou k zastižení na různých místech převážně ve východních Čechách, ale tipuju, že se s jejich pracovitostí a talentem brzy zbaví nálepky
regionální kapely.
Jarda Konáš
https://www.youtube.com/@KapelaSkLenka/videos
BOŽÍ MUKA
Když klikou točí klaun (album)
Kapela bOŽÍ mUKA v roce 2024 ve studiu Aluna natáčela edukativně-zábavný pořad Mučírna. Ten zachycoval proces nahrávání a vycházel na YouTube. Výsledkem onoho nahrávání je album Když klikou točí klaun, které kapela letos vydala. Svoji hudbu označují jako straw beat a je to muzika postavená na rockových základech obohacených folkem, alternativou nebo undergroundem a v songu Selfie jsou slyšet i závany Latinské Ameriky. Kdybych to chtěl trochu zjednodušit, tak bych prostě řekl, že to je poctivě udělaný, tak akorát syrový bigbít říznutý folk-rockem. Hudba se vyznačuje svébytným rukopisem a signifikantním vokálním projevem Kamila Dandy. A její předností jsou také osobité, tu obrazně poetické a tu vkusně vtipné texty. Některé slovní obraty a verše jsou skutečné perly. V každém songu je co poslouchat, jsou tu melodické klavírní motivy, zajímavé kytary i příjemné basové linky. A na to, že každý song vznikl ve studiu před kamerami za jeden den, má nahrávka velmi povedenou produkci. A navíc ten závěrečný šanson postavený na zvuku klavíru a violoncella Jáchyme, hoď mě do stroje! Dobrá práce, pánové.
Marek Reinoha
JAYKEY
Padám (SP)
Poprocková parta Jaykey nám poslala svou nejnovější nahrávku s názvem Padám, jež disponuje pěkným a vyváženým zvukem. Vlastně je to typický singl od kapely, která už má něco odehraného a snaží se muziku tlačit na profi úroveň. Osobně mi jsou sympatické české texty, které v podání Jaykey nepůsobí vůbec zle. Nicméně se při poslechu nemůžu zbavit dojmu, že jsem podobných skladeb slyšel už snad stovky. V pozornosti mě navíc neudržuje ani samotný zpěv s lehkým chraplákem, jenž není moc barvitý a vidím v něm prostor ke zlepšení.
Přiznávám však, že tento styl dlouhodobě nevyhledávám a mám vůči němu i trochu předsudky – působí na mě prostě dost genericky a samoúčelně. Tím ale kapelu nechci nijak shazovat ani kritizovat, protože jí to jinak hraje dobře a je z ní cítit snaha dělat muziku pořádně. Přece jen, jak se říká: Sto lidí, sto chutí.
Lukáš Rešl
IGLÚ
Rainbow (album)
Musím se přiznat, že jsem zvláštním způsobem nadšený! Takovou kapelu jako Iglú jsem už neslyšel roky. Formace kolem zpěvačky, textařky a saxofonistky Julie Gübelové, kterou doprovází kytarista Dušan „Čičík“ Bartoš, bubeník Matyáš Paur a baskytarista Martin Režný, je jedním slovem naprosto neotesaná. Celé album začne naprosto správně falešným saxofonem a stejně jako s laděním se kapela ve svých písních nepáře a nezaobírá s ničím. Žánry se tu přelévají od blues ke studentskému funku. České rýmovačky zase se svébytnou variací na angličtinu. Ale nějak to celé drží pohromadě a má sympatickou energii. Myslím, že to správné slovo, které nahrávku Rainbow vystihuje, je nadšenectví. A proto Iglú fandím.
Honza Vedral
SIMONA Z
Lež a kocovina (album)
„Ať se sejdem ve dne v noci / máš mě plně ve své moci,“ tak takových rýmovaček je debutové album Simony Z plné. Právě texty táhnou dolů jinak celkem solidní skladby na pomezí folku a barového šansonu. Simona Z si na nic nehraje, jednoduše zpívá o lásce, trablech s chlapama a nutnosti občas přepít bolest z nárazu na nějakého toho vola. Problém je, že Rozálie v tomto směru nastavila laťku tak vysoko, že bychom těžko hledali důvod, proč poslouchat někoho jiného s průměrným repertoárem. Ne že bych to Simoně Z nepřál, jsem za každou písničkářku rád, ale s tím, co na albu Lež a kocovina nabízí, bude mít sakra těžké na sebe nabalit publikum. Ale jde tomu naproti – dvě až tři minuty na song, snaha o humor nebo nějaký ten jízlivý rým, to je nadčasový formát, který měl na české scéně místo vždycky. Takže start dobrý!
Jarda Konáš
https://www.youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_mFvRJPH6meroKBaW0VhFY_mtaI4IJaals
FETISHEYE
Printed Pixels (SP)
Hudební duo Fetisheye tvoří česká hudebnice Markéta Vostrá a francouzský multiinstrumentalista Jaw Droski. Sami říkají, že se spojili hlavně proto, aby prohloubili svou vizi písničkářství prostřednictvím živých extrovertních i intimních tónů. To se jim daří – kytary opravdu znějí dobře a krásně se doplňují a posluchače zaujmou.
Skladba Printed Pixels je taková jemná, až folková balada, ale ty kytary pořád vyvolávají trochu neklidu. Text o emocionálním spojení mezi živými lidmi a digitálním světem je pozoruhodný a celá píseň působí jako zajímavý kontrast, kdy se klidnější část se zpěvem prolíná s těmi až možná grungeovými postupy na kytaru.
wlado
BOUND TO BREAK
Shards (SP)
Bound to Break jsou z Brandýsa nad Labem a na scéně se zatím pohybují drobnými krůčky v podobě singlů, kterých od roku 2021 vydali už sedm. Ten s názvem Shards je nejčerstvější z nich a obsahuje téměř čtyři minuty moderně znějícího metalu smíchaného s corem. Celé je to heavy a nabušené a obzvláště bicí – jak si žánr vyžaduje – jsou vystrčené vpředu a perfektně srovnané do lajny. Člověk nemusí být zrovna znalec, aby věděl, že takový zvuk dělá v Česku Damian Kučera. Produkci není co vytknout. Pochybnosti mám o songu samotném.Nemá dostatek silných nápadů, aby udržel mou pozornost celou stopáž. S melancholickým feelingem a v jednom houpavém rytmu se tam jen párkrát vystřídá melodický vokál s tím uřvaným a nazdar. Přitom z jiného jejich singlu Spiritual Bypass je patrné, že Bound to Break to umějí i lépe. Rád se ke kapele vrátím, až si troufnou na full album.
Radek Pavlovič
MALÁ MODRÁ OBLUDA
Kdybych byl obr (album)
Mostecká kapela natočila svůj dlouhohrající debut jen ve dvou lidech. Je to typická kytarovka na hranicích pop rocku a alternativní scény. Nabízí svěží, dobře naladěný, ale zároveň přemýšlivý rock, typický srozumitelnými názorovými formulacemi. Někdy s lehce černým humorem jako v písni Až budu mrtvej. Dvojici se povedlo navíc udržet po celou desku neagresivní energii. Pánové mají trochu problém s frázováním a s obrácenými přízvuky, ale jinak vcelku pozitivní dílko.
Josef Vlček
https://www.youtube.com/@obludarium_/videos
NOIX
Fragile Skies (album)
Pražská kapela Noix, to je hlavně zpěvačka a skladatelka Alisa Safo, která také hraje na klávesy, kytarista Lukáš Tišnovský, basák Vladimir Dunaytsev a bubeník Pavel Kochmann. Svůj debut nazvaný Fragile Skies vydává po pěti letech fungování, kdy se z údajně psychedelické kapely ustálil zvuk někam na pomezí indie a shoegazeu. Zpěvačka Alisa má velmi zajímavý hlas, se kterým umí pracovat, a kvalitní angličtinu. Zbývající hudebníci také zvládají svoje nástroje a výsledek rozhodně stojí za to! Fragile Skies je dobrá kytarová deska, která mě zaujala, a rozhodně hodlám kapelu Noix sledovat a vyrazit na koncert a kouknout se, jak zvládnou převést desku do živého provedení.
wlado
https://www.youtube.com/@noixtheband
ČASOVAČ
Světlo (SP)
Když jsem si v přiložené tiskové zprávě, která nám přišla společně se singlem kapely Časovač, přečetl, že v singlu Světlo otevírá „palčivá témata dnešního mladého člověka“, zamyslel jsem se nad tím, zda svět nezažívá už tak dost utrpení. Ale protože jsem nakonec potlačil nutkání stárnoucího člověka proskočit dvojitým oknem u nás v redakci, singl jsem si pustil… a vůbec to není tak špatné. Časovač vlastně hraje to, čemu jsme před deseti či patnácti lety říkali chytrý pop. To znamená, že jsou srozumitelní, docela umí refrény, ale jejich hudba přesto nepostrádá jakýsi pel sympatické divnosti. Je ale škoda, že k tomu chybí i esprit novosti. Výsledek jejich opojení synťáky totiž zní jako nějaké zapomenuté béčko Tata bojs nebo starých Kryštof. Místo palčivosti to všechno zní snad až příliš bezpečně a srovnaně. Zkrátka opatrně. Nečekal jsem, že tohle bude nakonec moje jediná výtka!
Honza Vedral
https://www.youtube.com/watch?v=07wlrKKn5Wo&t=1s