Ornament
Světlo kryje STÍN (album)
Rodinná kapela Ornament, kterou v roce 2016 založili sourozenci Kočárkovi, k nám po roce poslala svoje v pořadí druhé album. Žánrově se Ornament trochu víc rozkročil od víceméně folkových písní až po alternativu nebo punk. Je to jednoduše zahrané, jednoduše zazpívané, textově se jedná, řekněme, o studentskou poezii. Bohužel texty Lukáše Kočárka jsou plné klišé a patosu a na dnešní dobu neuvěřitelně dětských rýmů: „a začátkem rána – mě udeřila rána“, „pláče – ptáče – skáče“, „koleje, koleje, rosa vás zaleje“. V jiné písni „schovávám se na koleje – rosa květiny zaleje“ nebo „píšeme básně o tom, jak se máme krásně“ a v neposlední řadě „s potrhaným sakem –
putuji vlakem“. Většina textů jsou spíš než příběhy poskládané jednotlivé pocity, nejde o dada, jedná se tu nejspíš o generační výpověď, i když s trochu jednodušším vyjadřováním.
Hudebně i textově by zde hodně prospěl producent nebo kdokoli se zkušenostmi. Vydávat album po roce a půl bylo dle mého názoru zbytečně uspěchané, chtělo to dopilovat texty a hledat trochu propracovanější zvuk. Potenciál kapela zcela jistě má, pro jejich vrstevníky to může být velmi blízké právě pro svoji jednoduchost a takřka absurdní vyjadřování. Nicméně trocha toho opravdového textařského a hudebního řemesla by Ornamentu prospěla.
Dany Stejskal
QAI - Headliner doporučuje
Expectations a Chill (singly)
Třinecká kapela QAI hraje v současné sestavě dva roky. Sešli se v ní hudebníci se zkušenostmi z Lake Malawi, Nebe, Mirai nebo Charlie Straight, což garantuje minimálně kvalitní technickou a instrumentální úroveň. QAI jsou ovšem zajímaví i obsahově. Jejich kytarový pop je křehký, něžný, zároveň sype bez zádrhelů kupředu. Inspirace angloamerickým indie popem je nepopiratelná a má k ní sympaticky blízko. Není vůbec co vytknout, snad jen ty klipy k singlům Expectations a Chill v současné produkci trochu zapadnou. Ale to není chyba kapely, ta holt musela pracovat s tím, co měla v rámci rozpočtu k dispozici. Je to hezká muzika a milé překvapení, těším se, až si to poslechnu naživo. Třeba v Chapeau by to mohlo sednout jako zadnice na hrnec. Příjemná klubovka!
Jarda Konáš
KODDN
NPC (singl)
S KODDN se „známe“ od února 2023, kdy jsem o nich psal do Feedbacku poprvé. Brněnská kapela mě tehdy zaujala svým natlakovaným soundem, který zněl jako něco mezi mathcorem a post-hardcorem. KODDN zkrátka rádi takové ty disonantní riffy na nestandardní počet dob, což mě dost baví. Teď se vracejí s novým singlem NPC, který má být předvojem chystaného EP plánovaného na jaro 2025. Nový song je překvapivě v češtině. Respekt, zrovna v těchto žánrech se rodný jazyk skoro nenosí. Kapela tvrdí, že se nechce schovávat za slovní vatu v angličtině. Takže kdo je tady podle názvu songu takzvané „enpísíčko“? Zřejmě lidi, co důvěřují médiím? Asi bychom o tom mohli vést spory nebo s tím nesouhlasit, zato hudebně tady není o čem diskutovat: dominují tu tvrdé kytary, nalámané rytmy v parádní profi produkci. Celé je to agresivní a natlakované, jak má být. Slabina ale také zůstává: čistý zpěv je stále trochu cringe. Ale to nic nemění na faktu, že o KODDN by mělo vědět víc lidí.
Radek Pavlovič
Vivian
Byty (singl)
Poprockoví Vivian jsou z Broumova, a tak není divu, že jim v žilách koluje krev Imodia. Oproti nim jsou ale o dost uhlazenější – skoro tu ten pop nad rockem převažuje. Rozhodně to platí o singlu Byty, melodicky i formálně spíše úsporné písni s hostujícím vokalistou, který si říká Medooza. Refrén během singlu zopakují tolikrát, že docela utkví. I když o čem přesně je ten text? Holka je na tahu s někým jiným a zpěvák se trápí sám doma? A proč je k tomu klip, kde s partičkou z kapely hraje na nějaké staré televizi videohry a vedle gauče má forbes? Je to sice jednoduchá písnička, ale její smysl se mi na těch pár poslechů odhalit nepovedlo. Možná to bych Vivian vytkl – jsou se vším tak nějak uprostřed. Na jednu stranu moc uhlazení, na uhlazenou hudbu málo sdělní. Jinak ale dobrá práce, ještě trochu odvahy vychýlit to na jednu nebo druhou stranu.
Honza Vedral
Will Eifell - Headliner doporučuje
Jiřího Poživila si pamatuji z kapely La Banda de Contenedor, o které jsem psal v rubrice
Lokál. Jedná se o ústeckého písničkáře, který za sebou již má dvě sólová alba. Póža se obklopil kapelou, která mu pomohla posunout se směrem k indie rocku nebo alternativnímu rocku. V sestavě, která se ustálila někdy v loňském roce, nahráli u Amáka EP Některý věci se dějou dvakrát, které obsahuje pět písniček. Ty na první dobrou zaujmou melancholickou atmosférou, povedeným songwritingem, skvělou prací s dynamikou a hudební hravostí, pestrostí a vrstevnatostí. Úspornější pasáže, v nichž zpěv zní v podstatě pouze nad zajímavými basovými linkami a sofistikovanými bicími, střídají hlasité špinavé kytary, které umí překvapit, aniž by však písničku rozbily. Póžovo písničkářství je na nahrávce zachováno zejména ve vokálním projevu a civilních textech odkazujících mimo jiné na jeho rodné Ústí nad Labem. Ta hudba mě hodně baví a slyším v ní atmosféru, která mi trochu evokuje moji oblíbenou skupinu Houpací koně, tedy krajany. Kapela Will Eifell jednoznačně stojí za pozornost a má potenciál se na tuzemské alternativní scéně neztratit a vlastně z ní i vykročit k širšímu okruhu posluchačů.
Marek Reinoha
Nadlimity
Prachy & Pocity (album)
Je skvělé, že se mladé kapely už od začátku snaží nahrát první desky ve slušné kvalitě, za kterou by se nemuseli stydět ani profesionálové. Druhé album Prachy & Pocity pražské skupiny Nadlimity je vlastně docela fajn poprockovou nahrávkou s typicky letními písničkami o vztazích a lásce. Připadá mi, že kapela tak trochu vzhlíží k Chinaski a podobným partám.
Přiznám se, že mi jen moc nesedí tenhle typ klučičího zpěvu, který jako bych v životě slyšel už nejmíň stokrát. Možná se pletu, protože rozhodně nejsem cílovkou, ale celkový vokální projev mi připadá dost nekonkrétní a zkrátka bych ho něčím oživil. Není to výtka, spíše první dojem po poslechu celé desky, která je ale jinak docela pestrá a minimalisticky nápaditá. Nechybí zde ani rychlejší písničky jako Mám tě zas plnou hlavu nebo Raketa, které zvedají ze židle. Pro slunečný den na letním festivalu jako dělané.
Lukáš Rešl
Esence
Dračí vejce (singl)
Z jednoho singlu se toho moc nevyčte, ale zdá se, že pražská šestičlenná skupina je na domácí scéně zajímavým úkazem. Představuje totiž hudební směr, který se u nás vyskytuje jen málo, tři složky v jednom – písničkářský country rock. Píseň Dračí vejce je navíc zajímavá tím, že jde o story s prvky epického příběhu, a navíc s úhlednými mezihrami, ať už kytarovými, nebo houslovými. Možná je to tedy zbytečně dlouhé, posluchač u studiové nahrávky ztrácí ke konci pozornost, ale jinak – celkem univerzální skladba.
Josef Vlček
The Crushers - Headliner doporučuje
Say My Name (Singl)
Kapela tří kamarádů z Kutné Hory, co mají rádi garážovou britskou muziku a princip DIY.
To je vlastně sympatické, už když se to takhle napíše. No a jejich nový singl Say My Name je také sympatický. Jasně, má limity v kvalitě nahrávky, ale když si něco děláte sami a jste na to hrdí, tak to nemusí a možná ani nemá znít jako vycizelovaný kus ze špičkového studia, že ano. Ale ta písnička je dobrá. Má takový ten háček, co vás prostě chytne, pokud podobné kapely máte rádi. The Crushers prý teď pracují na novém EP, takže se je vyplatí sledovat. Chtěl bych kluky vidět naživo – myslím si, že jim to bude hrát parádně. Say My Name drží hlavně silný kytarový rokenrolový riff a až trošku poťouchle veselý refrén. Jasně, neobjevujeme tu Ameriku, ale The Crushers to šlape!
wlado