Pole - Headliner doporučuje
LP (album)
Ano, Petr Skočdopole má kapelu Pole. A kapela Pole natočila el pé. Tedy LP. Album LP. Jako název alba je LP a má to 35 minut, takže je to LP. No prostě je to složité. Ale ta muzika je příjemně jednoduchá, vychází evidentně z toho, že Petr je původem písničkář s kytarou, kterému to v jednu chvíli přišlo málo, tak šel a založil Pole.
Hraje to moc dobře, a pokud jste příznivci rockové muziky, kde má hlavní roli akustická kytara s trochou temnějších textů, jste na správné adrese. Celé album se nese na jedné vlně, je to chytře zahrané, Petr přesně ví, kde jsou jeho vokální limity, čemuž perfektně přizpůsobuje zpěv a dokonale využívá barvu svého hlasu. Sestava Ondřej Vychodil na bicí, kytara Petr Fašianok, na basu Filip Lorenc, akustická kytara Petr Skočdopole, který je zároveň autorem většiny věcí na albu, šlape jako hodinky. O perfektní zvuk alba se postaral Ondřej Ježek.
Je to album spíš do sluchátek, třeba v autě se na texty nedá úplně soustředit, protože tohle nejsou halekačky ze songwriting campu, ale někdy velmi niterná sdělení, vyplatí se zaposlouchat. Nebo to má prostě atmosféru. Tribute s názvem Nick & Sophie toho je důkazem. Něžně zamilovaná skladba Nádraží nebo Hadr: píseň o hloupých hrách, které hrajeme každý den. Únor 2018 je velmi silná věc po všech stránkách.
Jsem rád, že někdo má ještě sílu a víru točit takovou muziku. Muziku, která je etalonem stáří od pěti křížků výš, a to ještě s českými texty. Muziku, která vypráví příběhy a umí vás dostat tam někam, kde chtěl být každý, kdo stál na pódiu s kapelou. Navíc jsem přesvědčen, že tohle bude fungovat i naživo, tihle hoši hrát umí. Je to vážně cool a má to co říct…
Dany Stejskal
Adam Kubját
Voda a led (SP)
Adam Kubját je mladý zpěvák ze Zašové u Valašského Meziříčí, kterému zachutnal pop. Singl Voda a led je svižný střední proud poněkud obstarožního, tedy posluchači českých rádií oblíbeného střihu. Kytara, basa, klávesy, jednoduchá vtíravá melodie, sloka střídá bez komplikací refrén… V žádném ohledu to sice není světoborné, průkopnické, ale ani žádný průšvih. Taky produkce je možná bez odvahy, ovšem slušná, profesionální. Je škoda, že to nakonec celé mrví ten zoufale zmatený, bezobsažný text – nejspíš o lásce. Kubját v něm pořád dokola melduje: „Ty jsi ta voda a já ten led. No ale nebuď smutná, jen já vím, jak ti to chutná, když ležíš na zádech.“ Tak tady už se snad ani nedá napsat, že se zastavil čas. Myslel jsem, že tato chlapácká Nabokova hráz už byla u současné generace dávno proražena, zaplavena a potopena. Když ne, měla by!
Honza Vedral
Fousáč
Klauni (singl)
No vida, Fousáč se vrátil do Feedbacku a přitvrdil! Už na předloňském albu Miluju já bylo slyšet, že se tento písničkář nadechuje k širší spolupráci a v novém singlu přepnul do plně kapelního módu. Co na tom, že mu basu, bicí a sólovku nahrál producent Dan Friml. Zní to celistvě a zní to dobře. A na poměry písničkářovy předchozí tvorby to má koule. Jak to ale převést na koncertní pódia, kde bude opět hrát Fousáč sám, je ovšem otázka, kterou bych věru nechtěl řešit. Mě toto kapelní uchopení tvorby baví víc než Fousáčova sólo písničkařina (která taktéž stojí za pozornost) a líbí se mi myšlenka, že by v tomto duchu nahrál celou desku. Rozhodně by měla potenciál oslovit širší publikum než sólo, protože víme, jak to v Česku s tím alternativním folkem je…
Jarda Konáš
301 - Headliner doporučuje
Korvín (singl)
„Všude bordel, ptáci v podkroví, na posteli špinavý nádobí, naposledy tady uklízel nejspíš asi Matyáš Korvín,“ zpívá se v novém songu brněnské rockové kapely 301. Kladem nahrávky je generační autenticita textu, používáním hovorových výrazů blízká textům Pavla Chrastiny z prvních nahrávek Olympiku z šedesátých let. Chytlavá melodická linka je doplněna docela snesitelným kytarovým sólem – ve spojení s často opakovaným refrénem má Korvín šanci zaujmout. 301 se trefili přesně do toho prostoru, kdy skladba už není úplný pop rock, ale ještě ani pravověrný rock. To ji dělá zajímavou. Jakou souvislost má zrovna tenhle uherský vládce s nepořádkem v bytě, toť otázka. Inu, Brno.
Josef Vlček
Luboš Kleinman
Zen neni sen (dvojalbum)
Luboš Kleinmann nám poslal svoje autorské, asi debutové dvojalbum Zen není sen. Dle názvu jsem očekával nějakou ezoterickou relaxační hudbu, ale když jsem si otevřel tracklist prvního alba a pustil si song nazvaný Písnička o hovně, musel jsem tomu názvu bohužel dát za pravdu. Přiznám se, že jsem to dvojalbum nedal celé, poslechl jsem si asi šest nebo sedm skladeb. A verdikt? Vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Textově je to buďto rádoby vtipný bizár, nebo to nechápu. „Když máš velkýho ptáka, do velkýho světa se rychle podíváš…“ Nebo: „Znáš už kouzlo života, že život je jednota.“ To jako proč? Hudebně je to taková všehochuť na spojnici undergroundu a bigbítu s vlivy blues. Jako jo, ti muzikanti hrát očividně umí, ale silně pokulhává songwriting. Některé dynamické změny jsou hodně kontraproduktivní a hodně na sílu. V podstatě to nejlépe zní, když je to prostě přímočarý hospodský bigbít. Nicméně jedno pozitivum to trápení mělo, objevil jsem si pro sebe Moniku Sonk, která v kapele Luboše Kleinmanna hraje na klávesy a zpívá druhý hlas. Její hodně povedené a výrazné album Lodivod na rozdíl od Zen není sen opravdu stojí za poslech.
Marek Reinoha
Tomáš Mičian
Mám se fajn (singl)
Je občas fajn vydechnout a nemyslet na všechny osobní a světové krize. Právě k tomu by mohla sloužit sólová píseň zpěváka skupiny O.k.mžik Tomáše Mičiana. Jak sám zpívá: „Různé sny se v noci zdají, brzy ráno zkus je najít.“ Píseň je jednoduchá – v tom nejlepším smyslu. I klip se nic nesnaží komplikovat: skoro tři minuty sledujeme zpěváka s kytarou ve studiu a je na něm vidět, že si celý proces užívá. Jestli bych ale měl něco vytknout, je to výběr outfitu – vzít si na natáčení klipu k písni o tom, že je dobré si dát skleničku vína a nohy nahoru, tričko s hořící planetou, může vyznít ironicky. Tak to, odhaduji, zpěvák nezamýšlel. Tomáš Mičian prostě a jednoduše napsal hezkou rádiovou písničku, která odráží pocity radosti a pohody.
Petr Malásek
Eva Vargo Super Group- Headliner doporučuje
Nora (EP)
Rocková skupina složená kolem zpěvačky Evy Vargo v minulém roce vydala pět nových singlů, které zřejmě brzy sjednotí na svém druhém albu. Její styl bych osobně přirovnal k alternativně pojatému folk rocku, přičemž sama zpěvačka zpívá jak v češtině, tak v angličtině. Možná se tohle těleso ještě úplně nevyprofilovalo, ale nutno podotknout, že písničky dělá pěkné a je z nich cítit muzikantská zkušenost, zápal i všehochuť – byť některé písně jako Nora nebo Boží chrám si místy vyloženě říkají o agresivnější a výše položené vokály. Jak tak koukám, kapela právě odstartovala šňůru s Gaia Mesiah, které předskakuje. Tohle spojení by rozhodně mohlo slušně fungovat!
Lukáš Rešl
Sóma
Golden Creatures (album)
Sóma jsou kapela ze Vsetína, a pokud internety nelžou, v roce 2024 zvládli vyhrát mezinárodní soutěž amatérských kapel Líheň, vydat debut s názvem Golden Creatures a hrát po všech čertech. Singl Howl je otvírák z desky. Sóma si říkají, že jsou neo grunge, ať už to znamená cokoli. V tiskovce k singlu pak ještě zmiňují oblibu devadesátek, stoneru, blues, ambientu. Já v jejich hudbě popravdě neslyším skoro nic ze zmíněného, jen takové hodně vzdálené útržky, i ten grunge je poznat jen velmi okrajově. Sóma jsou prostě jenom rock – a to nemyslím špatně. Kapele to opravdu celkem hraje a ze studia má dobře zpracovanou nahrávku. Jen mi přece jen chybí vlastní ksicht, jak se říká.
Radek Pavlovič