Marie Němcová - Headliner doporučuje
Světlo v nás (album)
Slušné, laskavé, srdečné, lidsky pozitivní, někdy navíc s poklidným úsměvem. Tak by se dalo definovat album středočeské písničkářky Marie Němcové. Mohlo by se říct, že jde o album až křesťanské, ale tenhle rozměr zpěvačka neláme násilím přes koleno. Hlavní cíl, který by měly její písně v posluchači nastartovat, je sdělen ve sloganu „seber srdce z louže“, jak zpívá v duetu s Markétou Schimmerovou-Procházkovou. Přes evidentní snahu zpěvačky zůstává Světlo v nás spíše introvertní deskou, ostatně jako u většiny písničkářek (nejen) Mariiny generace. Člověk si do jejího poetického světa musí hledat cestu, což je v dnešní uspěchané době dosti těžké. U Marie se ale přitom můžeme navíc opřít o kultivovaný doprovod s výrazným klavírem, který upřímnou, srdečnou charakteristiku jejích skladeb ještě posiluje. Jak by asi její písně vyzněly v gospelovém aranžmá? A nezapomeňte na závěrečnou písničku Ukolébavka Violence, kterou napsala s Beatou Hlavenkovou. Může hezky zazářit třeba na Vánoce.
Josef Vlček
Jan Šuška
Holobyt (singl)
Jan Šuška nám toho o sobě moc nenapsal, ale jak jsem dohledal, jedná se o výtvarníka a písničkáře s kytarou, looperem a elektronickými hračkami z Frýdku-Místku, který skládá a nahrává svoje autorské písničky. Potkat ho můžeme na ulicích při buskingu nebo v klubech nejen Moravskoslezského kraje, a jak jsem pochopil, hlavně pod jménem Jan Loops. Podle starších nahrávek, které se mi podařilo dohledat, Šuška hodně experimentuje a pohybuje se na široké škále od folku přes elektroniku až k pop rocku. Nám zaslal k recenzi singl Holobyt, který je z té posledně jmenované kategorie. Jak nám napsal, celý song „dělal“ sám od songwritingu, nahrávání, mixu až k masteringu a produkci, pouze na trubku hostoval Karel Jirgl. Song začíná nenápadným vybrnkáváním na španělku, ke které se však přidají rockové kytary, zmíněná trubka a zajímavý zpěv a vyklube se z toho poprocková pecka. A vůbec ne špatná. Jan Šuška má očividně cit pro hudbu i písničku a za zmínku stojí i povedený metaforický český text. Slušela by tomu však plnohodnotná kapelní produkce. Té se možná dočkáme, jelikož, jak jsem zjistil, chystá Jan Šuška album, na němž se obklopil dalšími muzikanty. Bude hodně zajímavé sledovat, jak na něm tento talentovaný hudebník svoje experimenty žánrově ukotví.
Marek Reinoha
Jarem být - Headliner doporučuje
Dívám se do vás (EP)
Opavská kapela Jarem být přichází s novým EP Dívám se do vás. Nahrávka i soubor se zajímavým potenciálem, nicméně ve všem kousek chybí, aby byl výsledek perfektní. EP má skvělé hudební nápady, nebál bych se říct v některých případech až skoro vzorově stypkovské. Vokálně to není špatné, ale jsou tady hodně cítit vzory Stypky s Kollerem, ať už frázováním, nebo v dlouhých tónech, barvou hlasu. Líbí se mi, že je EP pestré nástrojovým obsazením i back vokálem, ale nahrávka by chtěla trochu víc péče, a to minimálně v náběrech. Výsledný mix bych si v některých skladbách představoval jinak, ale to bude primárně náběrem vokálů.
Jenže! Jako celek to není vůbec špatné. Vidím tu obrovský potenciál, zde by měl nastoupit producent a pomoci finálnímu výsledku, protože tohle je poctivá muzikantská práce. Je to žánrově neukotvené, což mně osobně nevadí, ale nejsem si jist, na jakého posluchače nahrávka cílí, což může být trochu problém. Jinak jsem nadšen, doporučuji čtenářům rubriky Feedback: rozhodně stojí za poslech.
Dany Stejskal
P. S. S Honzou Stejskalem z kapely Jarem být nejsem
nijak spřízněn, jedná se pouze o shodu jmen.
Axman
Červená poušť (EP)
Štěpán Axman už má za sebou hromadu zkušeností. Stovky koncertů a dvě desítky desek jako doprovodný hudebník a příležitostný producent. Na jeho písničkářském EP je to znát, technicky a produkčně nemá nahrávka chybu.
Obsahově jde o zajímavý mix indie folku, world music a letmého nádechu blues. Doprovází se na cigarbox kytaru, což je samo o sobě originální, navíc se s ní mazlí, vytváří velké hudební plochy a utáhne i pětiminutovou (a na folk zatraceně těžkou) stopáž. Otázka ovšem je, jaké má cíle. Do čajovny či malého klubu je to ideální muzika, ale může zaujmout širší publikum či promotéry velkých festivalů? To bohužel spíš ne.
Jarda Konáš
Broken.45 - Headliner doporučuje
Camouflage (album)
Broken.45. Kapela z Plzně. Existuje údajně už několik let, hraje většinou na Plzeňsku a občas v Praze. Jak Broken.45 sami tvrdí, hudebně kormidlují někde ve vodách moderního rocku i klasického hard rocku. Poměrně nicneříkající popisek, zkušenost velí být na pozoru. Zbytečně! Broken.45 jsou příjemné překvapení. Od první sekundy, kdy slyším kytaru tak zfuzzovanou, že skoro neproleze reprákem, je mi tak trochu jasné, že si budeme rozumět. Jejich druhá deska Camouflage je někde mezi QOTSA, Jackem Whitem, Soundgarden, ale nebojí se jít vlastní cestou a nasát do sebe kdejaký vliv, třeba i funky. Celek šlape a ulpívá v hlavě. Broken.45 mají nápady, názor i vkus. Jestli zní mně neznámá tuzemská scéna aspoň takhle, nemám o ni strach.
Radek Pavlovič
Chateau
Eraser (Singl)
Mladá zpěvačka Hana Krejčová se prezentuje skrze vlastní projekt Chateau, jenž označuje jako převážně darkpopový. A na základě jejího nového singlu Eraser s tím lze i souhlasit. Lehce táhlá písnička stojí na decentním instrumentálním podkladu, který je složen z kytarových i synthových zvuků. Doplňuje tak lehce zádumčivý vokál hlavní protagonistky, jež skladbě dokázala vtisknout potřebnou emoci skrze příjemný a nevtíravý vokál.
Vlastně bych si jen v gradujících partech přál, aby se do toho zpěvačka ještě více opřela a dodala tak písničce trochu více energie. Možná ale od tohoto stylu chci něco, co do něj asi nepatří. Každopádně z celkového projevu a nádechu skladby cítím upřímnost a čistou radost z tvorby. To je důležitý aspekt. Zvlášť u takového projektu, který má rozhodně potenciál v rámci vlastní žánrové škatulky. Držím zpěvačce a partě kolem ní palce, tahle muzika si své posluchače rozhodně najde.
Lukáš Rešl
Vzpomínky na dětství
Trocha naděje a trochu smutku (album)
Brněnská kapela Got Some po letech hraní došla k tomu, že chce začít zpívat v češtině, a rovnou tedy změnila název. Nyní se kvartet hudebníků jmenuje Vzpomínky na dětství a upřímně? Dlouho jsem tak hloupý název pro kapelu neviděl. Naštěstí v rubrice Feedback nejde o to hodnotit invenci názvů hudebních skupin, ale hudební tvorbu. Jak tedy čtyřpísňové EPčko Trochu naděje a trochu smutku zní? Je to vlastně takový průměrný hezký pop rock. Klasické nástrojové obsazení dvou kytar, basové kytary a bicích. Vzpomínky na dětství nahrávali na chalupě v Jeseníkách a je to trochu znát – hlas se občas poněkud ztrácí a je hůře rozumět a je to škoda. Protože třeba zrovna ten vyšší vokál v jejich muzice stojí za to. Kluci slibují, že do budoucna budou písničky pozitivnější, tak jsem zvědav, kam se posunou.
wlado
I Love You Honey Bunny
Kintsugi (singl)
Jsou kapely, u nichž považuji to, že se přihlásí do Feedbacku, za trochu nečestné a nesportovní. Mají svoji rozjetou kariéru, zkušenosti. A i když o nich třeba v Headlineru nestíháme psát, jak by si zasloužily, tohle je rubrika, kterou jsme primárně vymysleli pro umělce, kteří jsou na začátku, a nemají jak jinak získat zpětnou vazbu. I Love You Honey Bunny ji mají – daří se jim plnit kluby, vyjíždět na zahraniční turné a showcase festivaly. Odpovídá tomu i produkce jejich aktuálního singlu. Je to hotová rocková písnička od kapely, která ví, co a proč dělá. Líbí se mi lehkost, která v jejich hudbě je – klávesový motiv, jenž se ve skladbě vrací a prolíná tu do zpěvu, tu do kytar. Kitsugi k tomu má i našlapaný refrén, který utkví, a celkovou přesvědčivost britského střihu. Je jedno, že se u nich znovu dají vystopovat jasné vzory. Samozřejmě že by za Kintsugi (takovou vypalovačku!) měli I Love You Honey Bunny zfleku dostat doporučující razítko. Ale dostanou prd. Ovšem na koncert si zajděte.
Honza Vedral