Mooneight
Exploration (Album)
Českobudějovická rocková partička Mooneight nám poslala své debutové album Exploration a hned na úvod musím podotknout, že se na své prvotině prezentuje velmi solidním zvukem. Jak jsem si dohledal, kapela si desku nechala nahrát ve vyhlášeném studiu Golden Hive Prague pod taktovkou producenta Amáka. Máme tu tedy vyváženou nahrávku s poměrně surovým a zároveň živým zvukem kytar i bicích, která stojí zejména na repetitivních riffech. Přiznám se jen, že mi u kapely příliš nesedí zpěv, který mi připadá trochu nevýrazný. Nicméně věřím, že naživo tahle parta dokáže předvést velice slušnou show. A budu se opakovat: Na první album je to hodně slušná práce.
Lukáš Rešl
Hank Rosse & The Light Beyond
Foreigner (singl)
Ty jo, podle zaslaného bia už kapela Hank Rosse & The Light Beyond hraje s přestávkami třicet let! Označuje se za indie darkwave pop, něco mezi Depešáky, Chvrches a Weekndem, což je opravdu široký rozptyl. Singl Foreigner je potemnělý synthpop, jaký se hrál na konci osmdesátek, začátku devadesátek. Proč ne? Na scéně bychom pro to jistě našli místo.
Jen by to potřebovalo lepší produkci. Singl zní spíš jako demáč, alespoň ten master měli pánové svěřit profíkovi. Základ písně tvoří sice smutná, ale hezká a chytlavá synťáková melodie, tak to má být! Průšvih přichází se zpěvem. Hank Rosse by potřeboval pár lekcí práce s hlasem, ať nezní jako trémista v DoReMi, a ta angličtina taky tahá za uši. Takhle může znít začínající kapela, ale projekt, který je na scéně třicet let, už musí být zvukově dávno jinde.
Jarda Konáš
Faki - Headliner doporučuje
Animal Tavern (album)
Pod pseudonymem Faki je schován tajemný jednočlenný projekt z Krasova, který si dal za cíl vytvářet vlastní zvuk a objevovat možnosti různých nástrojů, kytar, bas a syntezátorů se zpěvem a hudebními softwary. Deska Animal Tavern se na ploše něco kolem tři čtvrtě hodinky pohybuje někde mezi post rockem, elektrem, indie a klidně až k post metalu. Hudba má být metaforou k úsilí o přežití všech zvířat ve volné přírodě. Je to taková sbírka nálad a rozhodně se albu nedá upřít naléhavost. Autor má nesporný talent. To stavění a gradování je radost poslouchat! Vlastně chápu, proč si Štěpán Janík založil Faki, najít kolem sebe hudebníky s podobným citem je takřka nemožné i v Praze, natož někde jinde. Určitě si desku poslechněte a ztraťte se v těch všech kytarách a plochách, jako se to povedlo mně! Tohle je hodně dobrý!
wlado
The Onion Rings
But I Play In A Band (singl)
„Jsme oškliví, ale aspoň hrajeme v kapele,“ zpívají o sobě v druhém singlu The Onion Rings. Kapela z pražského Strahova funguje jen chvilku a v presskitu o sobě tvrdí, že míchá death metal, dechovku, klasickou hudbu, rokenrol, indie. Dohromady tomu říkají trubkenroll. Podle názvu i promo fotek by člověk čekal, s prominutím, přihlouplou parodii, kde humor jen křečovitě skrývá absenci muzikantství a vkusu. Chyba! Za všemi těmi vtípky se popravdě skrývá slušná muzika, dobře promyšlená a velmi dobře zahraná. Je v tom kus punk rocku, snad kousek ska, určitě ale dost energie a nemálo talentu napsat song jednoduchý a funkční. Možná snad jen anglická výslovnost trochu tahá za uši, ale jinak je to vlastně dobrá práce, třeba někam na Mighty Sounds.
Radek Pavlovič
Jary Tauber
Happyendy (album)
Podezřele zralé, spíše konzervativní poprockové album se sympaticky obyčejnými písněmi většinou o milostných vztazích připomíná svou poetikou český pop osmdesátých let. Čili tu a tam se až moc mudruje, ale v Tauberově případě pořád ještě v přijatelné míře. Celek je trochu ve stylu toho, co tehdy dělal Petr Janda s Olympikem (Janda ostatně na albu hostuje). Mladý hlas propůjčuje skladbám generační upřímnost. Velkým kladem desky je stručnost (devět písní za 24 minut!), takže skladby působí přesvědčivým, koncentrovaným dojmem, což je známkou solidní produkce. Nejzajímavějšími skladbami jsou úvodní Happyendy s dráždivou, zobecňující otázkou „Co s námi bude dál?“ a dueto Jsme to my dva. Těžko říci, čím to je, ale tahle skladba evokuje Knoflíky lásky.
Josef Vlček
Evah
Hunter (singl)
Je to docela hezká písnička, pěkně natočená i vymyšlená. Olomoucká zpěvačka Evah má příjemný hlas. Líbí se mi ty akustické kytary. Ustojí i ten zlom v druhé půlce, kdy se ukáže, že Hunter jsou vlastně písničky dvě. Jenže pak skončí a člověk si říká: Co s tím? V angličtině (a pardon, lepší angličtině) je takových po celém světě rovné nekonečno. Tisková zpráva sice hovoří o tom, že zpěvačka zachycuje „období boje o život“, ale netuším, co je tím myšleno. A hlavně pro koho je výsledek určený a co chce sdělit. Je to ten případ, kdy by talentované zpěvačce prospělo přestat se bát a schovávat za angličtinu, protože takhle zatím v posluchači neutkví nic než trocha (byť docela příjemné) mlhy.
Honza Vedral
Roman Soukup
Eskymaut 2024 (album)
Folkový základ s vlivy Plíhala, Pospíšila a dalších hudebních hrdinů devadesátých let. Podle toho má album také zvuk, aranž i strukturu. Jednoduché texty, které často lehce klopýtnou, z celé nahrávky je jasně slyšet, že je to celé DIY. A je to veliká škoda, protože nahrávka naráží na strop primárně v instrumentálním, a bohužel i vokálním podání. Přitom jsou to obyčejné jednoduché písničky na dvou třech akordech, na kterých by se slušní muzikanti ve zkušebně vyřádili.
Album má silnější a slabší momenty. V aranžích a zvuku je slyšet, že autor sice ví, kudy by rád šel, po jakém zvuku baží, ale v těchto disciplínách spíš bloudí jako orientační běžec. U devátého tracku se při umělohmotných bicích a basové lince chci zabít. Vokálně jsou některé skladby nad zpěvákovy síly (Baron Prášil, Mezi vodami). Paradoxně mě vůbec neuráží jednoduchost a naivita kytarových sól a vyhrávek, ale jejich zvuk ano.
Držel bych se silnějších míst, které evokují devadesátá léta zvukem a jednoduchostí (Penzion 21, Dým, Kerberos). Je to jasné a čitelné hudbou i textem. Tady to má ambici na pěknou indie písničku, ale ta se doma v kuchyni ve studiu udělat nedá.
Summa summarum, máme před sebou album plné skladeb s naprosto nevyužitým potenciálem. Vzal bych partu kamarádů s kytarami a začal hrát v garáži nebo ve zkušebně. Mohlo by se to pěkně posunout.
Dany Stejskal