Moře kuřat - Doporučujeme
Radost. A pak ne. (album)
Indierocková parta ze Vsetína k nám poslala dobře nahrané, chytré album, postavené primárně na textech a troše té temnoty. Krátké verše, někdy smutné, někdy šťastné, skvěle zařezávají do kytarových a basových linek a běží si svou jasně danou rovnou stezkou světlu vstříc.
Na první poslech mě to vystřelilo z kecek. Mám rád české básnické texty v krátkých verších, obzvlášť mají-li atmosféru a mají co říct. Anebo když v nich můžete hledat svůj příběh. Je to, jako když píšete ve dvaceti básničky. Už víte, co chcete říct a jak, ale pořád je v tom ještě ta svěžest, naivita či ta trocha něžného nihilismu. A to přesně Moře kuřat splňuje a celé album je opravdu radost. A pak ne. A pak zase jo.
Má to krásný a jednoduchý čitelný zvuk naprosto ve všem. A hlavně ve vokálech. Je v tom spousta energie a naléhavosti, kterou umocňují jednoduché, krátce střižené slogany. Bohužel v určitou chvíli se poslech alba může slít v jednu velkou dlouhou píseň. Například v autě. Uprostřed se můžete začít ztrácet a nevíte, jestli pořád neposloucháte tu samou skladbu jako před chvílí. Jednotlivé písně sklouzávají do podobných schémat, i když jako solitér fungují fantasticky. Ale nic se neděje, celé je to poplatné názvu Radost. A pak ne. A já přidávám: a pak jo. Závěr (To nedovedu a Svítání) najednou vybočí z předchozí linky například kytarovým sólem nebo moc pěknými sbory.
Summa sumarum: já mám nový objev, klubová scéna získává nové jméno a teď už jenom, jaké to bude živě. Zveme na Ponton!
Dany Stejskal
Veru Linhartová
ÆON (album)
Tohle je jedna z nejoriginálnějších nahrávek, jaké jsem ve Feedbacku slyšel. Linhartová nezapře hudební vzdělání, jako houslistka spolupracovala s řadou souborů a umělců. S Aeon se snaží zabodovat na scéně jako sólová interpretka, zpěvačka a skladatelka. Zvukově je to dokonale čistá nahrávka, hluboká, krásně vrstvená, a je dost možné, že Linhartová bude tím typem umělkyně, která vás zhypnotizuje, sotva spustí z pódia.
Umí složit silné a krásné melodie, Rituál by mi klidně mohla zpívat před spaním. Jenže takové momenty deskou spíš probublávají, než aby ji táhly. Minimalistický songwriting se opírá o rozmanité aranže, ať už o drásavou elektrickou kytaru, nebo všelijaké ruchy. Ale kde je písnička? Co mají hrát rádia? Na čem chce postavit koncertní setlist? Nemusí jít touto cestou, jasně že ne. Jen aby pak nebyla zklamaná, že na tohle přijde jen pár lidí.
Aeon je silná autorská nahrávka a Linhartová je originální umělkyně, o tom žádná. Jako
deska, s níž by si měla vydupat nějaký prostor na tuzemské scéně, hraje ovšem od prvního tracku v oslabení.
Jarda Konáš
Gravel on the Graves
Last Letters (album)
Albový debut grungem ovlivněné jihomoravské kytarové pětice je jedním z nejpříjemnějších překvapení rockové kategorie, která sází na anglické texty a osvědčený hudební styl. Má výrazný skladatelský potenciál. To znamená, že na jejich debutu najdeme nápadité melodie a pestrá aranžmá, často se smyslem pro gradaci v závěru písní. Druhou předností je kreativní produkce desky, která si hraje i se spoustou nehudebních zvuků, což ještě posiluje pestrost alba. Za skladby Four nebo On the Radio se muzikanti stydět fakt nemusí. Za třetí – sehraná kapela se může pyšnit výborným kytaristou a skladatelem Tadeášem Možnarem. A ještě za čtvrté – zajímavou tvář souboru doplňuje zpěvačka Nela Kozelová, která svým způsobem projevu dává kapele cosi nenapodobitelného. Kontrast jejího hlasu s mužským sborem ve zmíněném Four vám určitě zůstane v paměti.
Josef Vlček
The Split
Mankind in Vitro (album)
Trio The Split nám zaslalo svou poslední, již rok starou desku, která ovšem mile překvapuje svým živým charakterem a atmosférou. Tahle parta se zhlédla v kombinaci progresivních žánrů s nádechem post rocku či post metalu. Na hodinu trvající nahrávce se poměrně kompozičně vyřádila, přičemž celek zdobí i slušná produkční práce a celkový zvuk. Z The Split je cítit, že cílí zejména na živost a autenticitu nástrojů – tohle není nějak šíleně přeprodukovaný progres, který můžeme slyšet u kapel nové generace. Občas mi některé pasáže připadají zbytečně protažené, ale na druhou stranu určitě nejsem cílovka, která na tuhle muziku kouká trochu jinou optikou. Nejvíce mě zaujala skladba Born to Doom, která má svižný a dynamický charakter. Album také hezky zavírá povedené akustické outro – ostatně je třeba pochválit i dobře uchycený koncept desky.
Lukáš Rešl
Joyless As FVCK - Doporučujeme
Rivers (singl)
Když jsem si v popisce pražské kapely Joyless As FVCK přečetl, že mísí triumvirát stylů
„shoegaze, trip hop, alternativní metal“, trochu mi zatrnulo. Nebylo mi úplně jasné, jak se dají estetiky zrovna těchto tří žánrů propojit, a čekal jsem patlaninu. Chyba lávky! V singlu Rivers se totiž opravdu pojí ve velmi působivý celek. Klíčem toho škatulkování je totiž temná a tíživá atmosféra, kterou vytváří chytré prolínání odosobněnosti a naléhavosti. Tvrdé kytary, zpěv odkudsi z dálky, hypnoticky se valící rytmus – všechny ty elementy se u Joyless as FVCK prolínají vskutku organicky. V případě singlu Rivers to podtrhuje i klip poskládaný z vertikálních debilit sociálních sítí, proti nimž se kytarista kapely chrání staniolem omotanou hlavou. Je to skvělé nahrané, má to velmi dobrý a přesvědčivý zpěv. Má to styl. I správnou, temnou image. Pokud to kapela umí takhle zahrát i naživo, musí to být zážitek. Velmi osvěžující poslech. Dávám štempl a budu sledovat!
Honza Vedral
Glowhaze
Vysehrad (EP)
Pražské experimentální trio Glowhaze nám poslalo svoje debutové album Vysehrad. Jedná se o krátkou, ale konceptuálně soudržnou nahrávku, která obsahuje pět plnohodnotných songů doplněných krátkými ambientními elektronickými předěly a intrem. Kdybych tu muziku měl nějak jednoduše popsat, řekl bych, že je postavená na shoegazových kytarových stěnách, které ale tlačí v podstatě rockově naléhavá rytmika. A do toho všeho je zasunutý screamo zpěv. Celé to má melancholickou, lehce nostalgickou atmosféru a takový jakoby zasněný drive, kterému však kontrastuje agresivněji znějící zpěv. Po hudební stránce mě to hodně baví, ale ten zpěv mi, coby fanouškovi shoegazu, připadal nějaký nepatřičný. Leč dal jsem albu šanci a po několika posleších to do sebe nakonec zapadlo. Takže mohu konstatovat, že je to velmi zajímavá nahrávka, která má vlastní tvář. Kapelu Glowhaze lze považovat za vítané zpestření současné vlny introspektivního shoegazu s přesahy mimo žánr. Určitě to budu chtít vidět naživo.
Marek Reinoha
Tomáš Herman
Výplach pusy savom (album)
Ostrava je rodiště písničkářů. Jednou z nových tváří je i Tomáš Herman, který svůj um ukazuje na své druhé desce Výplach pusy savom. Písně mapují životní běžné situace, oscilující někde mezi Mňágou a Xavierem Baumaxou.
A právě jméno druhého zmíněného barda mě napadalo při poslechu alba. Hlavně proto, že je celá deska protkaná básněmi – krátkými skity bez hudby, které popisují okamžiky a obrazy. Tyto střípky běžného života a močících mužů desce dodávají nadhled a vtip.
Neřekl bych ale, že úplně korespondují se samotnými písněmi, které jsou spíše mňágovského rázu – jako například píseň Šila. Jako celek je to velice zábavné album, které určitě stojí za poslech. Jen by se měl Tomáš Herman v příštích projektech rozhodnout, na jakou cestu písničkářství se chce vlastně vydat.
Petr Malásek
Doan - Doporučujeme
Memory or Fantasy (EP)
Doan je teprve sedmnáctiletá zpěvačka a studentka konzervatoře. Kromě coverů se věnuje i vlastní tvorbě a v roce 2025 si připsala na konto své první EP Memory or Fantasy. Mísí prvky popu, elektra a trip hopu. Právě poslední žánr jí poskytuje slibnou příležitost se odlišit.
EP obsahuje čtyři skladby, které působí sjednocenou náladou. Vzhledem k věku zpěvačky mě překvapila její barva hlasu, kterou bych spíše přisuzoval starší nositelce. Sama o sobě ale působí příjemně a klidně. Co se týče produkce, dovedu si představit preciznější přístup a editaci. Zpěvy by mohly být intonačně přesvědčivější a různé rytmické nástroje by mohly být ve skladbách více zapuštěné. Zkrátka to řemeslně dotáhnout. Pokud na této stránce Doan zapracuje, třeba pod dohledem správného producenta, má šanci obohatit tuzemskou, ale i zahraniční scénu o solidní nahrávky, které si získají nejednoho posluchače.
Štěpán Kordík
Láskymaři
První vlaštovky (EP)
Na štempl Headliner doporučuje to sice zatím není, ale časem klidně může být. Trojice
Láskymaři hraje v sestavě zpěv, kytara, cello, což zní možná netradičně, strukturou skladeb je to ovšem standardní alternativní (a trochu syrovější) folk, jaký se tu dělá dvacet let a dalších dvacet let bude. EP První vlaštovky se tak produkčně sice vznáší v jakémsi bezčasí, mohlo být klidně nahráno v roce 2010 a nepoznali byste to, ale to je ve folku spíš výhoda, protože Láskymaři s takovou tvorbou můžou oslovit víc generací folkařů a dostat se na rozmanitější žánrové akce.
Dopředu jsem tomu nicméně moc nevěřil. V průvodním slovu o sobě kapela napsala, že má ve svých řadách „držitelku titulu nejlepší zpěvačky Středočeského kraje“ a „držitele ocenění nejlepší bubeník roku 2022.“ Taky kraje? Evropy? Planety? Chápu, že ceny ze soutěží zvednou sebevědomí, ale tohle vás, Láskymaři, bohužel nikam neprodá, spíš naopak. Nechte za sebe mluvit hudbu, a ne diplomy, máte na to!
Jarda Konáš
Ksanax & The Spicy Lords
Just Another Journes (album)
Kapela z Kolína, kterou jsme v roce 2022 zařadili mezi 50 nejlepších nadějí, vydala na začátku roku debutovou desku – ta se jmenuje Just Another Journey a pojednává, jak už název napovídá, o cestě. V roce 2022 jsme v článku psali o psychedelických prvcích v jejich hudbě a o ženském vokále, co připomíná Amy McDonald. A to se asi nezměnilo. Ano, jedná se o víceméně dost jednoduché písničky, ano, snaha o psychedelii se upřít nedá, ale pořád mi to připadá tak napůl cesty – a možná to v mých uších sráží i dost nekvalitní mix. Pokud ale chcete slyšet kapelu s thereminem – což byste rozhodně chtít měli, pusťte si alespoň singl Pleasant Journey a uvidíte, jak moc se vám to trefí do vkusu... Album má necelých 40 minut, a pokud máte rádi rock doby kolem 60. až 70. let, určitě vás alespoň trochu potěší.
wlado