Obrázek k článku Feedback aneb zrecenzujeme všechno. Slovenští Fortuan aspirují na singl roku
| Redakce | Foto: Fortuan

Feedback aneb zrecenzujeme všechno. Slovenští Fortuan aspirují na singl roku

V rubrice Feedback redakce Headlineru postupně recenzuje všechny vaše nahrávky, které nám pošlete. Jak se nám líbily nahrávky kapel Fortuan, Daniel Hlubuček Band, Pavel Hanus, Lukrecius Chang a Thrashing Machine?

Fortuan – Headliner doporučuje

River (SP)

Asi pod vlivem únorového (februárového) výletu na Bratislavský hrad na mě v březnu (marci) ve Feedbacku vykoukly hned dvě slovenské kapely. Fortuan přichází se singlem River a od prvních tónů je jasné, že mám co dělat s nahrávkou, která nepatří do rubriky Feedback, ale na titul slovenské mutace hudebního magazínu Headliner (snad ještě letos). Dost často tady kapelám radíme, aby se spojily s producentem. A tady máte typický příklad, kdy to dává absolutně smysl. Tahle parta rozhodně písničku napsat umí, ale takhle moderní rockpopový zvuk? Je to absolutně skvělé, má to všechno, co tam má být. Jméno producenta Matha Bishopa má zvuk nejen u porotců Grammy, ale také u Taylor Swift, U2 nebo Killers. Tohle by mohl být na Slovensku singl roku. Mimochodem – víte, co znamená Fortuan? A volali jste někdy na Slovensko?

Dany Stejskal

Daniel Hlubuček Band

Za starých časů (singl)

Podle informací, které nám do Feedbacku poslal, zpíval Daniel Hlubuček v kapelách Pamflet a Palindrom. Teď to na scéně zkouší na svoje jméno s doprovodnou kapelou. První singl je ale bohužel nuda, tancovačkový ploužáček, který zapadne pod lavinou konkurence. Daniel to neuslyší rád, ale podobné písně má v repertoáru kdejaká zábavovka. Ale to je v pořádku, nad umělcem nelze lámat hůl po debutovém singlu. Jen by si měl Hlubuček přiznat, že s tím, co zkouší, je na scéně přetlak. Kapela mu ale hraje solidně a zkušenosti jsou znát, to je skvělý odrazový můstek do budoucna.

Jarda Konáš

Pavel Hanus

Ještě dál mi CHVÍLI sviť (Nezavírej brány)

První myšlenka, když jsem si pustil singl Pavla Hanuse: „Cože? Láďa Křížek má nepřiznaného potomka?!“ Klasická rocková balada osmdesátko/devadesátkového střihu je plná táhlých kytarových sól, epické rozbředlosti, rýmů na první dobrou („nezavírej brány – ještě mám ty plány“) a předvádivého, trochu muzikálového zpívání, jemuž v samém závěru nechybí ani fistulka. Až po poslechu jsem si otevřel web Pavla Hanuse a zjistil, že ho nebožtík Pařízek skutečně angažoval do Citronu, k tomu doprovází Tanju a vystupuje s projektem Bohemian Metal Rhapsody. To všechno jsou sice věci mimo můj osobní vkus, ale v Hanusově případě profesionálně vymyšlené i provedené. Netuším, jakou má žánr, který si Hanus vybral, budoucnost, ale určitě v něm hraje ligu.

Honza Vedral

Lukrecius Chang

Důstojnost (singl)

Jak jsem se dočetl na netu, je Lukrecius Chang, vlastním jménem Lukrecius Kišš, rapper, street dancer, herec a kick-boxer ze severní Moravy, který se na scéně pohybuje už asi 20 let. Přesto jsem o něm nikdy neslyšel, a kdyby neposlal do Feedbacku svůj singl Důstojnost, asi by to tak zůstalo i nadále. Přestože nejsem skalní fanoušek rapu ani hip hopu, dokážu ocenit zajímavé beaty nebo sociálně kritické výpovědi v textech a mám hodně rád práci se slovem a českým jazykem některých tuzemských rapperů. Ale na singlu Důstojnost nic z toho není. A je to škoda, protože při poslechu jeho starších tracků jako Za chyby se platí, Osud ve tvých rukou nebo Hustler, což byl feat s Hugo Toxxem, je zřejmé, že měl na čem stavět a co posouvat dál. Sorry, ale toto je tuctová nuda.

Marek Reinoha

Thrashing Machine

Parallel Worlds (Album)

Thrashing Machine jsou pětičlenná banda ze středočeských Šestajovic, která má za sebou už poměrně dlouhou historii. Jejich zvuk zní jako fúze mezi thrashem a post metalem, tedy dvěma žánry, jež toho ze své podstaty příliš společného nemají. Budiž klukům ke cti, že se snaží tvořit muziku, která není tolik profláknutá. Jejich nevšední přístup na nové desce však naráží. Parallel Worlds obsahuje celkem 10 skladeb, které dohromady tvoří více než hodinu táhlé muziky, jež se místy hodně opakuje, a jednotlivé písně zní dost podobně. Jejich propracovanou kompozici však určitě stojí za to ocenit. Nicméně skládat rychlé thrashmetalové kytary s pomalejšími, zádumčivými pasážemi chce opravdu hodně citu. Album tak působí, jako by ho nahrálo několik muzikantů s odlišným hudebním vkusem. Je v tom sice spousta fajn nápadů, ale zároveň příliš ingrediencí.

Lukáš Rešl