Meowlau jsem poprvé zaznamenal v roce 2024 na Flédě jako baskytaristku skupiny Billy Barman na koncertě k jejich albu Galéria duševného zdravia. Ten samý rok mě svojí hrou na baskytaru uhranula na festivalu Pop Messe, kde vystupovala společně s Valentínou Vlkovou a bubeníkem Martinem Miklisem s projektem Meowlau x Val. Letos v únoru Meowlau vydala debutové sólové album nazvané Kvety. Představuje se na něm i jako textařka a zpěvačka. Album obsahuje velmi osobní, někdy až surově introspektivní výpověď o zranitelnosti, vztazích, toxické lásce, osamělosti a hledání vlastní identity. To vše s vkusnými slovenskými texty. Hudebně se na albu mísí postpunkové a někdy až hyperpopové beaty s klasickou písničkovou formou. Sdělením jednotlivých skladeb to přidává na působivosti. Album Kvety jednoznačně patří k tomu nejlepšímu, co na Slovensku za poslední dobu vzniklo. Proto jsem Lauře Jaškové položil několik otázek.
Co vás, dnes již neodmyslitelnou součást kapely Billy Barman a známou též z vašeho bývalého projektu Meowlau x Val, vedlo k rozhodnutí vydat sólové album?
Pro mě vždy tvorba hudby znamenala více autorských hlav dohromady a v nejmenší možné formě jsem tvořila ve dvojici Meowlau x Val s Valentínou Vlkovou. Valentína byla vlastně první, se kterou jsem ve větší míře tvořila vlastní hudbu. Takže pro mě bylo vždy nepředstavitelné, že bych udělala něco sama. Ale po delší autorské pauze jsem udělala pár skladeb, ke kterým se mi nehodil její hlas. Současně se mi nezdálo, že by se hodily do Billy Barman, tak jsem vyzkoušela napsat texty a zazpívat si to slovensky ve své poloze. A naštěstí si to docela dobře sedlo.
Překvapilo mě, že práce na albu netrvala dlouho, dočetl jsem se, že od první skladby po dokončení to bylo asi půl roku. Měla jste v hlavě přetlak nápadů?
Myslím, že to souviselo s tím, že jsem měla tři čtvrtě roku autorskou pauzu. Od začátku minulého roku jsem vlastně až do posledního týdne v srpnu nic nenapsala. Tušila jsem ale, že přijde moment, kdy ze mě nějaký materiál zase začne vycházet, takže jsem tomu nechávala volný průběh. Během září pak vznikly asi čtyři nebo pět nápadů. Původně jsem si říkala, že by z toho mohlo být třeba EP, maximálně šest skladeb. Jenže když už jich bylo pět a cítila jsem, že mám ještě nějakou kreativní kapacitu, tak jsem si řekla, že bych mohla udělat první album v životě. A nakonec se mi podařilo na něj udělat deset skladeb. Byla to vlastně moje první zkušenost s tímto formátem, protože s Meowlau x Val jsme vydávaly pouze EPčka.
S Valentínou jste dělaly spíše elektroniku a drum and bass a Billy Barman jsou zase indie kytarovka. A najednou je tu hudba, která má přesah až k post-punku. Přála jste si ho vyzkoušet odjakživa, nebo se to vyvinulo postupně?
Moje autorská tvorba vždycky souvisí s hudbou, kterou právě poslouchám. Když jsme dělaly drum and bass s Valentínou, byla to hudba, kterou jsem tehdy hodně poslouchala. Postupně se to ale změnilo a já jsem začala poslouchat víc indie. A minulý rok jsem si objevila post-punk, a to právě v období, kdy jsem sama nic neskládala. To mi úplně změnilo vnímání hudby i způsob, jak přemýšlím o skladbách. Takže se přirozeně změnila i hudba, kterou píšu.
Jste primárně baskytaristka, ale v tomto projektu při živých vystoupeních stojíte za mikrofonem a hrajete na kytaru. Proč jste se rozhodla basu odložit?
Na albu je deset skladeb a na devět z nich jsem baskytaru nahrála já. Měla bych spíše říct baskytary, protože v některých skladbách je více baskytar přes sebe, například ve skladbě Ostnatý drôt jich je až osm. Do jednoho songu nahrál basu Kristián Foľvarský, který mě na basu doprovází i naživo. Když ale došlo na živé hraní, zjistila jsem, že pro mě není reálně možné zpívat a zároveň hrát basu tak, jak bych chtěla. Ten synchron je pro mě prostě velmi náročný. Proto jsem se rozhodla, že basu bude hrát někdo jiný a já se soustředím na zpěv a hru na kytaru.
Jak vlastně probíhal výběr baskytaristy?
Ráda spolupracuji s lidmi, kteří jsou velmi talentovaní, ale ještě neměli tolik prostoru se ukázat. Nikdy mě moc nebavilo spojovat se s muzikanty, kteří už hrají v několika kapelách. Mám pocit, že když člověk dělá dvě nebo tři kapely najednou, nemůže se naplno soustředit na jeden projekt. Sama jsem typ člověka, který se soustředí jen na pár věcí, v mém případě na dvě kapely, kde mám pokaždé jinou roli.
Vybrala jsem si tedy člověka, o kterém jsem byla dlouhodobě přesvědčená, že má skvělé hráčské i lidské kvality. Je to vlastně docela milé, protože já sama učím na hudební škole a Kristiána jsem kdysi učila na basu. Už tehdy jsem ho obdivovala. Dokonce jsem si někdy říkala, že má lepší techniku než já. On totiž dřív devět let hrál na housle a bylo vidět, že má skvělou průpravu. Líbilo se mi, jak precizně a přesně hraje. Rytmus je pro mě u rytmických nástrojů naprosto zásadní a on ho má opravdu výborný. Řekla jsem si tedy, že mu dám důvěru. Nakonec to dopadlo velmi dobře, protože ta kapela se stala důležitou nejen pro můj život, ale i pro jeho. A myslím, že to byla správná volba.
Album je venku a zdá se, že na Slovensku docela rezonuje. Jaký je to pocit mít venku první sólovou nahrávku?
Pořád si na to trochu zvykám. Dlouhé roky jsem byla hlavně baskytaristka. Když otevřu sociální sítě a vidím tam sama sebe za mikrofonem, pořád mě to trochu překvapuje. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych měla být zpěvačka, takže je to pořád trochu zvláštní pocit. Na druhou stranu je to velmi krásné, protože mám konečně prostor vyjádřit se jako člověk a říct něco vlastního. To jsem dřív vlastně nikdy nedělala, vždycky jsem byla spíš uzavřenější typ. O to víc si vážím toho, že lidé poslouchají moje slova a že s nimi rezonují. To je pro mě úžasné.
O tom, že lidé vaši muziku opravdu poslouchají, svědčí i dvě nominace na ceny Radio_Head Awards v kategorii objev roku a za skladbu roku. Jak ty nominace vnímáte, překvapily vás?
Velmi mě těší nominace v kategorii objev roku. Moc si toho vážím. Tak nějak jsem si myslela, že bych se na základě mojí hudební aktivity za posledního půl roku v této kategorii mohla nacházet. Úplně nepochopitelná pro mě ale je nominace skladby Ruksak na skladbu roku. V té kategorii bylo sto padesát skladeb, ze kterých jsem minimálně čtyřicet znala a aktivně poslouchala. Takže jsem to vyhodnotila tak, že nemá smysl tuto kategorii nějak propagovat, protože prostě není možné, abych se dostala do top pětky. Když se to stalo, byl to pro mě euforicko-infarktoidní stav. Je to pro mě nepochopitelné a je mi velkou ctí být ve společnosti interpretů jako Fallgrapp, Fvck_kvlt nebo FVLCRVM, protože to jsou interpreti, které poslouchám odmalička.
Jaké jsou další plány s vaším sólovým projektem?
Od malička jsem chtěla investovat energii do něčeho, co by mě mohlo naplňovat dlouhodobě, co by mohlo pokrýt celý můj život tak, abych byla kreativně spokojená. Dřív jsem si myslela, že to bude projekt Meowlau x Val, ale postupem času jsem zjistila, že to byl omyl. Teď mám pocit, že právě tento projekt by mohl být tím, na který budu opravdu pyšná a ve kterém se mohu stoprocentně autorsky realizovat. Takže bych určitě chtěla pokračovat, napsat další album a vydat ho rok po debutu. Plánujeme také hodně koncertovat. Proto jsme album vydali už v únoru, abychom mohli začít hrát ještě letos v létě a neztratili celý rok.