Rou a bubeník Rob oproti mně oba vypadali jak ze škatulky – mladí, krásní odpočatí hudebníci, připravení mluvit o všem a pak spustit na pódiu rokenrol.
Poprvé jste na festivalu Rock for People vystoupili v roce 2008. Od té doby jste u nás hráli mockrát. Pamatujete si ještě svoji tuzemskou premiéru?
Rou: Jasně. Měli jsme zde vystoupit dokonce už o rok dřív, ale někdo z našeho týmu špatně vybookoval tour a nedalo se to technicky zvládnout. Toho člověka jsme tehdy vyhodili a přijeli o rok později. Bohužel si pamatuji dost špatnou zkušenost s tehdejší security službou, která několikrát ošklivě reagovala na naše fanoušky, ale naštěstí pamatuju taky na příjemný mejdan, který jsme si pak po vystoupení udělali.
Můj kamarád si odnesl z toho vystoupení ponožku, kterou jsi, Robe, hodil do lidí, když ti došly paličky na rozhazování.
Rob: Ponožku? Jo, to jsem dřív dělával. To bych mohl dneska zopakovat!
Vy jste tady dost populární, vzpomínám si na dost bizarní akci v klubu Cross…
Rou: Jak jsem dostal během koncertu do tváře dortem se šlehačkou! To si také pamatuji – je to tak, Českou republiku a všechny naše fanoušky máme rádi a máme spoustu opravdu hezkých vzpomínek.
Přejdeme ale do současnosti – vy nyní nahráváte novou desku. Prý jste si někde pronajali chatičku na samotě a tam, kromě natáčení vtipných tiktoků, připravujete nový materiál. Připomnělo mi to náladu z období vašeho nahrávání první desky v té boudě, kde jste točili „Low“ videa a dávali je na MySpace.
Rob: Máte pravdu – ta nálada je vlastně dost podobná, překvapuje mě, že si na „období Low“ vlastně někdo pamatuje. Ale je to tak. Vyvolává to ve mně krásné vzpomínky a nyní je to dost podobné. Jsme to jen my čtyři, kapela pohromadě, celý den vymýšlíme hudbu a nenecháváme se ovlivňovat vlivy zvenčí. Je to spousta legrace. Už máme něco za sebou. Nahráli jsme několik alb ve velkých, opravdu obřích a drahých studiích plných producentů. Nyní dle mého přišel okamžik vrátit se ke kořenům. Zavřít se jen ve čtyřech někde na samotě, zkoumat a objevovat vlastní možnosti a zase se cítit jako děti, které si hrají, když jsou rodiče pryč.
Kdy se můžeme těšit na výsledek vašich her?
Rou: To si ještě všichni počkáte. Počítáme, že bychom s novou hudbou mohli přijít příští léto. Teď je ještě ve hře spousta aspektů, navíc jsme pořád ve fázi tvorby a vymýšlení a nahrávání prvních nápadů, takže vám, bohužel, nedokážeme dát žádnou konkrétnější odpověď.
Rob: Ale můžete se všichni těšit na opravdu skvělou desku, jsem hotovej z toho, co nám vzniká pod rukama. Prakticky dva roky jsme neskládali a nyní to z nás doslova tryská. Jako by se v nás všech za tu dobu nahromadila tvůrčí energie, kterou nyní můžeme pustit ven – já jsem novými nápady opravdu ohromen.
Rou, vy jste byl vždycky hodně aktivní, co se týče politických a celospolečenských témat. V minulosti jste se často hodně vyjadřoval i prostřednictvím písní. Co říkáte na to, co se děje, a hodláte současné celosvětové problémy nějak zahrnout do nových textů?
Rou: Vlastně nevím, jestli k tomu, co se všechno v současnosti děje, chci dávat nějaké veřejné stanovisko. Museli bychom jít velmi do hloubky a probrat to ze spousty úhlů a dost pravděpodobně bych pak nestihl vlastní koncert. Je jasné, že je strašné, co se děje na Ukrajině, a všeobecně pokud bychom mluvili například o klimatických změnách a globálním oteplování a o dalších tématech. Musíme doufat, že se vše brzy obrátí k lepšímu – nic jiného nám asi ani nezbývá. Jsem realista – takže samozřejmě vnímám světové události a rozhodně je nehodlám popírat ani přecházet – chceme našim fanouškům v našich písních nabídnout takový útěk. Ale samozřejmě jim chci předat nějaké poselství. To je podle mě to nejdůležitější, nabídnout malý útěk, aby na chvilku zapomněli na to zlo, co nás obklopuje, ale zároveň o všech těch věcech musíme mluvit.
Dobře, vlastní koncert musíte stihnout, chápu, jak se na něj na Rock for People vlastně těšíte?
Rob: Moc! Je to náš první festival a vlastně první koncert po dlouhé době, první festival festivalové sezóny, a navíc tady v České republice. Do programu jsme zařadili písně, co jsme dlouho nehráli, a když jsme sem dnes jeli, celou dobu jsme si je zpívali, jestli si je vlastně ještě pamatujeme. A řešili jsme, co kde kdo hrajeme, protože jsme neměli moc příležitostí pořádně zkoušet. Doufejme, že to dobře půjde a nikdo z nás nic nezkazí. Snad přijde plný stan a bude to pořádná show, na kterou budeme moci opět vzpomínat…
Seznamte se
Enter Shikari, to je energická smršť. Jsou jednou z prvních kapel, která začala míchat tvrdší kytary a velmi taneční elektroniku. Své první album Take to the Skies vydali v roce 2007 po letech a letech objíždění Anglie a vlastně i Evropy. Album je vystřelilo a přineslo možnost předskakovat známějším kapelám. Jejich písně se také objevily v soundtracích k počítačovým hrám. Dnes mají za sebou šest desek (poslední Nothing Is True & Everything Is Possible z roku 2020) a v současnosti pracují na nové, která by měla vyjít příští rok.