Kris Kristofferson byl jedním z těch umělců, jimž nadání dovolilo být stejně tak zpěvákem a skladatelem jako hercem. Vždyť už jen filmy Pat Garrett a Billy Kid, Zrodila se hvězda s Barbrou Streisand nebo horrová trilogie Blade by mu zajistily nesmrtelnost mezi fanoušky stříbrného plátna. Ale přece jen těch jeho slavných písniček bylo o něco víc.
Přepadovka u Johnnyho Cashe
Nechybělo mnoho a synek z důstojnické rodiny by se vydal také na vojenskou dráhu. Pak studoval anglickou literaturu, dotáhl to na bakaláře a mohl učit. Zkoušel se uchytit v Nashville jako skladatel country music, dokonce dělal uklízeče v tamních studiích CBS a s koštětem v ruce tam číhal na svou šanci, ale takových tam bylo… Nic. A tak nechybělo mnoho a zbytek života mohl prožít jako pilot helikoptér, ale příběh má happy end. Nakonec se mu povedlo prorazit. Zajímavým způsobem. Podle legendy prý s helikoptérou přistál vedle haciendy Johnnyho Cashe a pokusil se mu vnutit svou píseň Sunday Mornin´ Comin´ Down. Cash s neodbytným třicátníkem nakonec soucítil a odměnou mu byl celosvětový trhák.
My v Čechách ten song známe jako Chtěl bych být nedělním ránem. Pavlu Bobkovi dokonale sedla. Však také v průběhu let nazpíval i dalších několik jeho dalších písní: Pane můj, Desperát, Známe se míň než chvíli, Tak já se loučím. To jsou všechno „kristofersonovky“, jak jim říkával. Patří mezi ně také i Chvíle, kdy jsem byl s ní, v původní anglické verzi Me and Bobby McGee, který v roce 1971 posmrtně proslavila Janis Joplin. Prý s ní nějakou dobu i chodil. V té době už sázel do country hitparád jeden hit za druhým. Nejdřív pro jiné, pak i pro sebe.
Prostě lidovky
Pro Kristoffersonovu kariéru bylo období let 1970 až 1971 klíčové. Skoro přes noc se stal snad nejmódnějším autorem a posléze i výjimečně oblíbeným interpretem moderní country. Jeho druhé album The Silver Tongued Devil and I bylo dokonce tak úspěšné, že dokonce vyšlo v licenci v Československu – a to bylo ve své době co říci!
Kristofferson v té době definoval nový proud moderní country. Na bázi tradiční country se v něm spojil folkem inspirovaný písničkářský trend, lehká ozvěna rock´n´rollu a středoproudý pop do stravitelného celku, schopného oslovit i ty, kteří jednotlivé z těchto prvků neměli rádi. Prostě lidovky. Stejným směrem šly u nás vedle Bobka také pozdní nahrávky Michala Tučného. Ostatně jedna z nejslavnějších Kristoffersonových písní Why Me je pravděpodobně vůbec poslední nahrávkou, kterou Tučný natočil. A to ještě na začátku sedmdesátek nahrál s Greenhorns skladbu Ještě je čas, totiž další slavný Kristoffersonův hit For The Good Times.
Dálničáři
Zpěvák se následně vrhl do filmového světa, a co se týče hudby, nahrával nové písně se svou tehdejší partnerkou, zpěvačkou Ritou Coolidge. Nebyly to špatné snímky, ale Kristoffersonovy verze v té době často převálcovala jejich provedení jinými country zpěváky.
Do popředí se ale Kristofferson znovu vyhoupl v roce 1985, kdy se svými přáteli Johnnym Cashem, Waylonem Jenningsem a Williem Nelsonem založil písničkářské sdružení The Highwaymen, s odstupem let považované za jeden z vrcholů nejen country music, ale celé americké populární hudby konce 20. století. Je skoro absurdní, že nejslavnější skladba z jejich prvního alba, podle níž se kvarteto pojmenovalo, není z Kristoffersonova pera. Napsal ji kultovní americký skladatel Jimmy Webb. Oblibu získala i u nás pod názvem Desperát. Kromě Bobkovy sólové verze existuje vynikající provedení Zdeňkem Rytířem přebásněného textu od čtveřice Michal Tučný, Rytíř, Wabi Ryvola a Pavel Bobek.
Highwaymen existovali deset let a za tu dobu vydali celkem tři alba. Asi by vydrželi ještě déle, ale Cashovo a Jenningsovo zhoršující se zdraví jim nedovolilo pokračovat. Po tom, co na začátku nového tisíciletí oba jeho přátelé zemřeli, vrátil se Kristofferson k sólové kariéře a vydal několik alb přejatých i původních písní. Poslední, dvaadvacáté The Cedar Creek Sessions vyšlo v roce 2016. Znalci si ji velmi považují, byla nominována na cenu Grammy, ale pop i country už v té době kráčely jiným směrem.
Řada nekrologů se pozastavila nad Kristoffersonovým přáním, aby se na jeho náhrobku neobjevily jeho verše, i když by bylo určitě z čeho vybírat, ale citát z písně Leonarda Cohena Bird on Wire…