Na příchod Dry Cleaning připravila příjemně zaplněný klub Maria Somerville, kterou si čtveřice do Prahy přivezla jako support. Somerville je irská solitérka, která prostřednictvím kytary, syntezátoru a svého andělského hlasu produkuje jemnou a minimalistickou, přesto však lákavou směs moderního dream popu a irského folku. Její hudba všem, kteří dorazili včas, umožnila oprostit se od okolí, projít jejím vlastním hypnotickým světem, na jehož konci čekali zpěvačka Florence Shaw, kytarista Tom Dowse, baskytarista Lewis Maynard a bubeník Nick Buxton – tedy Dry Cleaning a jejich neméně hypnotický set.
Po jejich příchodu na pódium na sebe již při úvodní písni Leafy rychle upoutala pozornost v černém oděná Florence Shaw svým téměř lakonickým, tlumeným a matematicky přesným přednesem recitovaného textu. Stála tam za mikrofonem oči upřené někam do prostoru nad hlavy diváků - jako by vypadla z posledního songu alba New Long Leg, ve kterém proklamuje "Jsem jen prostředník, Nedívej se na mě, Jsem jen médium". Opravdu tak působila. V průběhu koncertu, kromě několika zajímavých gest rukama a občasné manipulace s maracou a tamburínou, nepředvedla v podstatě žádnou pódiovou show, přesto (nebo možná právě proto), když s jakoby zmateným výrazem deklamovala surrealistické proudy vědomí, působila neskutečně přesvědčivě.
Přestože není pochyb o tom, že právě projev zpěvačky je tím, co Dry Cleaning odlišuje od ostatních současných post-punkových kapel, není to one-woman show. Shaw stojí v čele velmi dobré kapely, která předvádí dokonalou souhru bicích, basy a kytary. Jejich poměrně pestrá verze post-punku je i o kytarových linkách, leckdy pouze naznačených, o kaskádových riffech, které jsme si mohli užít například hned ve druhé položce set listu v songu Unsmart Lady a o výborných melodických hypnotických basových linkách.
Během celého setu zahráli většinu skladeb z debutového alba, ale třeba i fanoušky oblíbené songy Magic of Meghan z EP Sweet Princess nebo Sit Down Meal z EP Boundary Road Snacks and Drinks. Zakončili populárním singlem Scratchcard Lanyard, kterým si vlastně udělali jméno.
Od prvního songu až dokonce koncertu to byl nepřerušený stav transu, při kterém člověk rychle zapomněl kde je, protože teď se děje něco, co si zaslouží celou jeho pozornost víc než všechno ostatní. A to něco byla síla hudby Dry Cleaning. Kapele se skvěle podařilo replikovat nahrávky i při živé prezentaci, a to na výborném zvuku. Byl to prostě skvělý a vzrušující zážitek. Jsem rád, že jsem ho mohl prožít v atmosféře poměrně malého klubu, protože se domnívám, že až Dry Cleaning vydají druhé album, budeme je potkávat na mnohem větších pódiích.
