Když se řekne současný beatdown v České republice, asi jen málokomu se nějaká domácí kapela vybaví. Mně osobně snad jen No Face No Case, kteří v posledních letech na scéně docela vyletěli a můžeme je pravidelně potkávat na metalových a corových akcích v klubech i na festivalech. Možná společně s nimi budeme v příštích letech sledovat další talentovanou partu, která už od svých prvních singlů dbá na pořádný zvuk. Cryout vznikli teprve v druhé polovině roku 2023, přesto se do povědomí domácí corové scény dostali rychle i díky pomoci světových producentů.
„Chtěli jsme prostě založit kapelu, která by byla tvrdá, a zároveň aby její muzika byla postavená na jednodušších partech. Zkrátka aby se u toho člověk mohl na koncertech i hodně hýbat a dělat na pódiu kraviny. Sestava byla v podstatě od začátku jasně daná a všechno se zformovalo rychle,“ začíná náš rozhovor kytarista Vít Hrnčíř, který na setkání dorazil společně s celou čtyřčlennou kapelou. Tu dále tvoří bubeník Matěj Kmoch, baskytarista Tomáš Jelínek a frontman Tomáš Jírů.
Stvořil nás Rock for People
Od muziky Cryout neočekávejte žádné velké a propracované melodie či zpěvné refrény. Spíše si představte jeden velký breakdown protnutý celou skladbou. Neustále sekané a nízko laděné kytary vás nakopávají pomalu co každý druhý takt a nekompromisně nutí k máchání hlavou a crowdkillingu pod
pódiem. Celé té neřízené energii zároveň vévodí scream vokalisty, který s hlasem umí pestře pracovat. „Chtěli jsme dát dohromady něco opravdu heavy a impulzem proto tehdy bylo léto 2023, kdy část naší dnešní sestavy byla na festivalu Rock for People. Tehdy nás to nakoplo k tomu začít dávat dohromady kapelu,“ prozrazuje kytarista Vít.
„Ze začátku jsme si brali inspiraci třeba z Knocked Loose. Snažil jsem se screamovat vysoko jako Bryan Garris. Taky náš první singl I Hate My Death má mnohem vyšší screamy. Pak jsme to začali dělat jinak,“ říká frontman Tomáš. Svou roli v tom sehrála i skutečnost, že podle kluků je už domácí corová scéna trochu přesycena neustále stejně znějícím metalcorem i hardcorem.
„Kapel, které by se věnovaly beatdownu, tady obecně moc není. Třeba metalcorových, hardcorových nebo deathcorových kapel je tu hodně a upřímně, už nás to ani nebaví moc poslouchat,“ přiznává bubeník Matěj. Z rozhovoru s kapelou bylo navíc znát, že kluci inklinují k beatdownu a dalším menším corovým subžánrům, které zkrátka nejsou tak komerčně profláknuté. „Do značné míry vycházely první nápady třeba z Paleface Swiss – ti mě ze začátku hodně inspirovali. Teď už je ta kapela ale fakt docela mainstream a více melodická. Tomu se přibližovat moc nechceme,“ říká kytarista Vít, který byl zpočátku hlavním skladatelem skupiny. Dnes se již do skládacího procesu zapojují všichni členové.
Díky těm nejlepším
Jestli se něčím mohou Cryout hned na začátek chlubit, je to již zmíněný zvuk. Kapela je díky dotažené produkci hodna srovnání se zahraniční konkurencí. Navíc je jí ke cti snaha nalézt vlastní formu a tvář. Svůj výrazný podíl na tom má producent Radek Macháček (jinak kytarista No Face No Case), který se tomuto subžánru jako jeden z mála u nás již nějaký čas věnuje. „Radek je prostě kámoš a jsme rádi, že s ním můžeme spolupracovat. Jako jeden z mála tomu tady rozumí a se vším nám pomáhá,“ vysvětluje Matěj.
Není však jediný, kdo pomohl Cryout vyladit první nahrávky. Mix a master totiž kapele na posledních singlech jako Breath of life nebo Miss You obstaral italský producent Simon Pietroforte – známý díky spolupracím se světovými kapelami jako Distant či Signs of the Swarm. „Dostali jsme se k němu přes Radka, který je s ním už delší dobu v kontaktu. Se Simonem za nás řeší téměř všechno, co se týče zvuku. Rozhodli jsme se, že chceme u Simona zůstat a držet si díky němu tenhle sound.“
Zvuk Cryout je tak skutečně masivní, moderní, intenzivní a posluchači se od prvních sekund vryje pod kůži. A vlastně na první dobrou není poznat, že se jedná o kapelu z Vysočiny.
Sranda musí být
I přes svou „brutalitu“ a zdánlivě drsňácký charakter si Cryout sem tam z vlastní muziky tak trochu utahují. Na jejich koncertech se občas objeví dvoulitrová petka Braníku nebo oblečení z Lidlu. Sem tam navíc screamer uprostřed anglického textu zařve nějaké to sprosté české slovo. Inu, i tenhle styl má své punkové rysy.
„Občas do toho taky chceme vnést trochu srandy a nadsázky, Braník patří ke squaterům, stejně jako ponožky z Lidlu. Trochu si z toho utahujeme a hrajeme v tom na koncertech, atd… Ono taky není na škodu nebýt v tomhle stylu chvíli vážný,“ směje se Tomáš.
A tahle sranda si své fanoušky zaručeně najde. Cryout sice mají odehraných jen několik koncertů, stačili se ale podívat i třeba do Polska a na Slovensko. „Zatím jedinou větší zahraniční zkušeností bylo pro nás tour právě s No Face No Case v Polsku. Samozřejmě se ale ven snažíme prorazit. Hlavně teda do Německa, kde se tahle muzika daleko více poslouchá. I proto se snažíme sem do Česka tahat některé německé kapely stejného ranku a dělat s nimi společné koncerty. Třeba nás pak na oplátku pozvou k sobě,“ nastiňuje dále plány frontman.
Kapela jinak zatím příliš přehnané ambice nemá. Spíše se dále snaží posouvat na vyšší úroveň a v budoucnu třeba nahrát i první album. To je však v tuto chvíli značně nereálné – spíše od nich můžeme v horizontu roku očekávat nové EP. „Myslím, že se nám daří postupně zvyšovat tu laťku kvality. Tak nějak přirozeně se to snažíme furt tlačit. Zároveň ale nemáme cíl, kam bychom kapelu chtěli dostat. Hlavní je si to všechno užívat,“ říká závěrem baskytarista Tomáš, kterého záhy doplňuje jeho kytarový kolega Vít slovy: „Povedlo se nám už zahrát na Rock for People, teď to chce to zahraničí!“
Co je to beatdown?
Beatdown je extrémní odnož hardcore punku, která sází na co nejpomalejší, nejtěžší a nejtvrdší pasáže. Typické jsou agresivní breakdowny, hutné kytary, hluboký vokál a nihilistická atmosféra. Hudba vznikla v 90. letech na východním pobřeží USA (New York, New Jersey) jako tvrdší reakce na klasický hardcore – často propojená s pouliční náladou a vlivy hip hopu. Typické je pro něj pomalé tempo, dusivý groove, brutalita a energie, která vás nutí mlátit hlavou o stěnu. Mezi zásadní kapely žánru patří Bulldoze či Shattered Realm.