Obrázek k článku Tři miliardy přehraní? „Je to už vybledlá vzpomínka,“ vzpomíná producent hvězd
| Šárka Hellerová | Foto: Linear Recordings

Tři miliardy přehraní? „Je to už vybledlá vzpomínka,“ vzpomíná producent hvězd

Jeho služeb a nahrávacího studia v Sydney využili kromě řady australských kapel, mezi nimiž nechyběli INXS, třeba i Miley Cyrus nebo Robbie Williams. Před deseti lety ovšem Chris Vallejo vykročil pravou nohou do pracovního vztahu s Passengerem a nyní již pracuje pouze s ním. Jak také může vypadat život producenta?

Při Passengerově poslední návštěvě v Praze se mi stala zvláštní věc. Před koncertem ve Žlutých lázních jsme dělali rozhovor. A když došla řeč na Chrise Valleja, producenta hitu Let Her Go, Passenger ukázal na pódium na chlapíka ladícího kytaru. „Je i můj kytarový technik, takže se mnou jezdí na turné. Můj nejlepší přítel.“ Zamávala jsem a požádala Passengera, vlastním jménem Mikea, jestli bychom si s Chrisem mohli promluvit. Chvíli poté, co zmizel v zákulisí, se objevil usměvavý muž s vášní pro vintage studiovou techniku, který kvůli anglickému hudebníkovi, jenž vystupuje sám s kytarou, radikálně změnil svou kariéru.

S Passengerem pracujete už deset let…

Vlastně už déle. V roce 2012 jsme vydali album All the Little Lights, které jsme ale nahrávali o rok dříve.

To byl dobrý začátek spolupráce, ne? Na této desce je totiž skladba Let Her Go, která mu přinesla globální úspěch.

Na to, že jsme se tehdy teprve poznávali a později se ukázalo, že nám oběma vyhovuje spíš dlouhodobější spolupráce, se to opravdu povedlo.

Jak jste se poznali?

Měl jsem nahrávací studio v Sydney a Mike vždycky rád trávil zimy v Austrálii, protože je tam teplo a může buskovat. Díky tomu znal hodně australských hudebníků. Když chtěl nahrávat, někdo zmínil mé jméno. Přišel za mnou a dohodli jsme se, že spolu zkusíme něco vytvořit.

Jaký na vás udělal první dojem?

Děsně mi lezl na nervy! Dělám si legraci, jakmile jsme se pustili do nahrávání, cítil jsem, že v něm něco je. Plán byl, že se mnou bude nahrávat čtrnáct dní, a pak si půjde po svém a zkusí zase něco dalšího. Docela nám to spolu ale šlo a mně se zdálo, že bychom to mohli posunout někam dál. Nezmínil jsem vlastně, že když přišel, nehledal producenta, chtěl jenom zvukového inženýra. Ale sedli jsme si a výsledek se povedl. Těší mě, že jsme spolupráci odstartovali právě albem All the Little Lights, na které jsem pyšný, a mám rád písničky, které na něm jsou. My bychom tehdy bývali rádi, kdyby se prodalo třeba dvacet tisíc desek, to by tak odpovídalo našim očekáváním a představám o možném úspěchu. Nevím, jaký je aktuální stav, ale rozhodně víc než milion prodaných desek.

A singl Let Her Go má jen na YouTube přes tři miliardy přehrání. Jak vzpomínáte na nahrávání?

Je to už trochu vybledlá vzpomínka, musím přiznat. Pamatuji si ale docela dobře, jak jsme po vydání tohoto singlu sledovali, jak se mu daří. Nejdřív bodoval v hitparádě v Nizozemsku a pak se to lavinovitě šířilo. Když se ohlédnu, vím, že jsme odvedli nejlepší možnou práci v danou dobu, ale stejně nás fascinovalo, jak se jedné malé desce nahrané na východním pobřeží může tak dařit. Nejlepší na tom všem ale je, že jsme pak společně pracovali i dál.

Největší hit se Chrisu Vallejovi s Passengerem podařil hned v úvodu vzájemné spolupráce.

Skladba Let Her Go rozhodně vystřelila Passengerovu kariéru do daleko větších výšin a změnila jeho život. Co ten váš?

Rozhodně ho změnila i mně. Kdyby nebylo téhle desky, byl bych nejspíš pořád v Sydney a nahrával každou chvíli s jinou kapelou. Teď už několik let pracuji v podstatě na plný úvazek s Mikem. Nejsem jen jeho studiový producent, ale jezdím i jako technik a zvukař na turné. Přestěhoval jsem se kvůli tomu i s rodinou do Brightonu a bydlíme asi tak padesát metrů od sebe. To asi hovoří za vše. Není to jen pracovní vztah, jsme dobří přátelé.

On o vás říká, že nejlepší… Jak se žije v Brightonu?

Je tam hezky, ale já jsem z Austrálie, takže jsem docela rozmazlený. Chvíli jsem žil i ve Francii, odkud je má žena. Nicméně tenhle Angličan nás holt vytěžuje natolik, že jsme se sestěhovali poblíž, aby stačilo přeběhnout zahradu, když chceme pracovat.

Co když se po devíti společných albech rozhodne další desku nahrávat s jiným producentem?

Hodně umělců rádo producenty neustále střídá. Pokaždé nahrávají s někým jiným a baví je měnit zvuk a směr. Svým způsobem to chápu, ale mě baví tento druh pracovního vztahu, kdy se velmi dobře známe, a když nejsme na turné, tak prostě nahráváme. A když neděláme ani to, aspoň zajdeme na pivo. Člověk na tom musí zapracovat, aby to takhle mohlo fungovat a nic se nezhroutilo, ale nám to vyhovuje. Jsem šťastný, že to Mike zatím vnímá stejně. Pro mě to je velká životní změna, se kterou jsem spokojený. Ale samozřejmě to není nic výlučného, když bude chtít nahrávat s někým novým, nic mu nebrání.

Blink Of an Eye je singl z letošního alba, devátého, na kterém Passenger pracoval s Vallejem.

A vám nechybí větší pestrost?

V Sydney jsem produkoval stovky alb. Abych byl přesnější, bylo jich asi pět set. Ve studiu se mi neustále střídali umělci a upřímně řečeno, po čase to může být trochu nuda. Samozřejmě ne pro každého – pro někoho by byla nuda pracovat s jedním umělcem, ale já jsem tak velmi spokojený. Můj táta je hudebník, ale já vždy dělal jen zvukového inženýra nebo jsem produkoval alba. V Austrálii jsem se podílel i na několika větších věcech. Slyšela jste třeba o Empire of the Sun? Nebo jsem něco nahrával i s INXS a dalšími kapelami, které šly kolem… ale to už je dlouho. Teď je to jen Passenger.

Odkdy?

V Austrálii jsme z větší části nahrávali všechna alba do Sometimes It’s Something, Sometimes It’s Nothing at All, které vzniklo z větší části v Abbey Road. Do té doby jsem se věnoval ještě i jiným umělcům. Jednu desku jsme vlastně dělali také na Novém Zélandu. Pak jsem studio v Austrálii zavřel a od té doby nahráváme v Británii a ostatní jsem odsunul stranou.

Co vám na tom vyhovuje?

Je mi padesát, jsem šťastný, když se po turné vrátím domů a kromě nahrávání mám čas i na rodinu. Strávil jsem s různými kapelami dost času a ke konci jsem toho měl už dost. Užil jsem si. Tohle je perfektní. Mám pocit, že cestuji s přáteli, ne že pracuji.

Osobně hudbu Passengera miluji, ale jsou to vlastně docela jednoduché písně. Jak to udělat, aby to nebylo všechno na jedno brdo?

Chápu, jak to myslíte, takový je ale jeho žánr. Navíc buďme upřímní – tady ani tak moc o produkci nejde, jediné, o co jde, je píseň nahrát tak, aby se zachytila ona emoce, kterou Mike umí naživo tak dobře předat. Jde jen o to skvěle nahrát ten správný pokus. Nahráváme jen spolu a neskromně si myslím, že moje přítomnost z něj může dostat to nejlepší. Na jednu stranu má v mé osobě ve studiu publikum, na druhou stranu se velmi dobře známe, takže je tam pocit důvěry a nic ho nedrží zpět. Jeho výkon je naprosto zásadní. Produkce a všechno kolem je v tomhle případě jen zlomek výsledku.

Prý jste spolu s Mikem v Anglii koupili starý kostel a předěláváte ho na studio…

To bohužel nevyšlo! Přesunul jsem své studio ze Sydney do Evropy a on opravdu koupil starý kostel, ale nepovedlo se nám získat povolení, abychom z něj udělali nahrávací studio. Tak jsme místo něj koupili velkou starou stodolu a budujeme krásné nahrávací prostory v ní. Doufám, že tak do roka by mohlo být hotovo a znovu otevřeme Linear Recording, protože teď pracujeme jen v malém studiu v Brightonu.

Pak budete zase spolupracovat i s jinými umělci?

Uvidíme.

Myslíte na to, že byste měli zopakovat hit, jako je Let Her Go?

No… špatné by to nebylo, ale i jedna taková písnička je úspěch, za který jsem v životě vděčný. Podívejte se na Passengera. Jemu získala tak skvělé a věrné publikum, že od té doby může koncertovat v mnoha zemích světa a ví, že přijdou lidi. Na Spotify má takřka jedenáct milionů posluchačů měsíčně. A může si být jistý, že si aspoň část z nich poslechne každou jeho novou desku. Let Her Go není nijak abnormálně velký hit v kontextu pop music. Ale pro současného písničkáře, který hraje jen na akustickou kytaru, to obrovský úspěch je. Pořád vlastně nevím, jak se nám to povedlo. Ale dnes už to dávno není jen Let Her Go. Mike má čtrnáct alb a bůhví kolik krásných písní. To už je solidní dílo. V tom, jak píše, je jeho největší síla. A v tom, že umí písničky, s nimiž se lidé ztotožňují, sám na pódiu provést dost zajímavě na to, aby se na něj lidé chtěli vracet. V tom mu pomohla léta buskingu, bez nich by si z ničeho nic na festivalu stoupnout před třicet tisíc lidí neuměl. Bez Let Her Go by mu ale málokdo věnoval pozornost.

Nahrávání Simple Song šlo dle producenta písně jedna báseň.

Jaká je vlastně vaše nejoblíbenější písnička, kterou jste spolu natočili?

To vám nepovím, ale mám nejoblíbenější desku. Tou je The Boy Who Cried Wolf. Nahráli jsme ji v podstatě živě – zpěv a kytaru dohromady. Ve studiu jsme byli po dlouhém turné a nahrávalo se nám snadno. Skladba Simple Song je natočená na jeden zátah, byl to asi třetí pokus. Šlo to jedna báseň.

Chris Vallejo očima Passengera

Za svého producenta ho volí pokaždé od svého pátého a průlomového alba All the Little Lights. Celkem tvořili tým při nahrávání devíti desek. „Nahráváme spolu alba, jezdíme na turné a bydlíme blízko sebe. Dobře se totiž doplňujeme,“ vysvětluje Passenger nedostatek pestrosti ve výběru producentů vlastních alb. „Já mám hodně tvořivou hlavu. Nápadů mám opravdu nespočet, nedělá mi problém pořád něco vymýšlet. Ale jsem opravdu hodně nešikovný na vše, co se týká techniky. Do té míry, že jsem rád, že si dovedu zavázat tkaničky. Chris je můj pravý opak, je naprosto fantastický technik. Na rozdíl ode mě má štěstí, že to u něj nevylučuje kreativitu,“ pochvaluje si písničkář svého nejbližšího spolupracovníka, jenž s ním nyní kromě nahrávání také jezdí na turné jako zvukař a kytarový technik. „Každý do práce vkládáme naprosto jinou energii. Vyhovuje mi, že mezi námi není žádné drama, nevznikají konflikty, nahrávání si opravdu vychutnáváme.“ Opravdu ho ale neláká zkoušet něco nového? Vrtí zamítavě hlavou. Narazil zjevně na někoho, s kým se mu prostě dobře pracuje a nehodlá zatím riskovat. „Mnoho úchvatných alb vyrostlo na hádkách s producenty, ale mě se představa, že se o svých nápadech musím s někým hádat, vůbec nezamlouvá. Chci jen dělat hudbu se svýma kámošema.“

Nikdo ovšem netvrdí, že to je výlučná spolupráce na doživotí. „Jsem si skoro jistý, že na změnu někdy dojde. Ale teď tu potřebu nemám. Pro mě je důležité, abych se s lidmi, se kterými pracuji, dobře bavil. Když navíc dělají svou práci skvěle, nevidím důvod cokoli měnit. Mám pocit, že se taková spolupráce časem jen zlepšuje. S každým dalším albem a turné si víc rozumíme a společná tvorba je silnější,“ myslí si hudebník po více než dekádě s jedním producentem a radí: „Je pro mě opravdu důležité si svůj tým hýčkat. Jakmile máte na své straně skvělého člověka, pečujte o něj a nechte si ho.“

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.