V rozhovoru pro Headliner Chih-Yin Kuo mluví nejen o své cestě k hudbě, ale i o tom, jak se do její tvorby propsaly rodinné kořeny. A moře.
Jak jste se vůbec dostala k hudbě a co vás přivedlo k psaní vlastních písní?
Můj táta vždycky pracoval v oblastech spojených s hudbou – v současnosti dělá osvětlení a zvuk pro koncerty a akce, dříve měl zase hospodu a tam každý večer vystupovaly živé kapely. Už od dětství jsem ho často doprovázela do práce, sledovala koncerty a vyrůstala v prostředí plném hudebních nástrojů. Takhle jsem se poprvé dostala k hudbě.
S psaním písní jsem pak začala na konci střední školy. Dostali jsme tehdy za úkol vytvořit libovolné umělecké dílo a já se rozhodla, že zkusím složit píseň s akustickou kytarou. Tehdy jsem zjistila, že opravdu umím psát hudbu a že mě nesmírně baví písničkami vyjadřovat své myšlenky a pocity. Brzy mi došlo, že bez hudby nevydržím ani den a že mě baví i výzvy, které s tvorbou písní přicházejí. Právě tehdy jsem si začala uvědomovat, že je to cesta, kterou chci jít.
Pocházíte z komunity Amis ve východotchajwanském Taitungu. Jak vás vyrůstání v tomto prostředí ovlivnilo?
Vyrostla jsem v komunitě Matang, která patří k etniku Amis a nachází se přímo ve městě Taitung. Díky tomu jsem od dětství vnímala kulturní pestrost – vyrůstala jsem mezi Amis i čínskými (Chan) sousedy. Když jsem byla malá, často k nám domů přicházeli starší lidé na jídlo. Po večeři si pak sedli a zpívali tradiční písně Amisů.
I když jsem byla tehdy jen dítě, ty harmonie si pamatuju dodnes. Fascinovalo mě, s jakou volností zpívali – nezáleželo na technice, šlo jen o přítomný okamžik a upřímné emoce. Tenhle přístup mě ovlivňuje dodnes. Když vystupuju, často improvizuju, přidávám spontánně texty nebo melodie. Je to právě ten duch svobodného zpěvu, který mě inspiruje.
Vaše hudba je vůbec dost svobodná. Propojujete v něm folk, pop a bossa novu a vyprávíte příběhy kmene Amis. Jak se váš styl formoval?
S psaním písní jsem začínala jen s akustickou kytarou, takže moje první tvorba přirozeně vycházela z folkového zvuku. Styl každé písně u mě záleží na tom, jaké vyvolává pocity nebo obrazy. Třeba když jsem psala píseň Foting společně s rodinou v jazyce Amis, vycházela ze scén našeho každodenního života – z klidného, pomalého tempa, v jakém spolu trávíme čas. Proto jsem se rozhodla zvolit pro aranžmá atmosféru bossa novy, která tenhle pocit krásně vystihuje.
Foting je velmi osobní spolupráce, do níž jste zapojila svou babičku i maminku. Jaké to bylo s nimi natáčet?
Pro všechny z nás to byla úplně nová zkušenost – pro mě to bylo poprvé, co jsem psala píseň ve svém mateřském jazyce, a pro maminku s babičkou to byla první skladatelská spolupráce vůbec. Samy jsme nevěděly, co z toho společného procesu vznikne, ale sblížilo nás to. Měla jsem pocit, že do ní společně vkládáme naše sdílené vzpomínky, že je obalujeme do hudby. Prohloubilo to naše rodinné pouto. Hudba Amisů pro mě obecně nese silného ducha sdílení – sdílení uvnitř rodiny. Ale také vděčnost vůči zemi a hluboké spojení s oceánem. Věřím, že skrze svou hudbu dokážu předat lidem ten přirozený rytmus a emoce, které prostupují naším každodenním životem. Vyrůstala jsem na východním pobřeží Tchaj-wanu, obklopená zvukem vln. Ten pocit soužití s přírodou je pro mě hluboce zakořeněný – a chci ho do své hudby vnést.
Takže příroda – především moře – hraje ve vaší tvorbě velkou roli…
Moře pro mě vždycky bylo jako společník, se kterým jsem vyrůstala. Moje rodné město leží přímo u pobřeží, takže jsem denně vídala vlny, poslouchala šumění oceánu a sledovala, jak moje rodina skoro každý den vyráží na ryby. Pro nás to nebyla jen kulisa, ale způsob života. Moře je v mých písních přítomné neustále – v obrazech, rytmu i náladě. Skrze hudbu se snažím zachytit vzpomínky na východní pobřeží Tchaj-wanu a přenést do melodií pocit svobody a plynutí, který s mořem souvisí.
A pak je tu píseň GOGO, která je alespoň na poslech úplně jiná. Hravá, energická, vícejazyčná. Napsala jste ji pro basketbalový turnaj mládeže. Byla to pro vás nová výzva?
Pořadatelé turnaje mě o ni požádali. Chtěli, aby song navodil veselou, energickou a mladistvou atmosféru, takže jsem k němu přistoupila s dynamickým, živým zvukem. Zároveň chtěli, aby se v písni objevily jazyky Hakka i Amis, což pro mě byla nová výzva – s jazykem Hakka jsem totiž předtím neměla žádné zkušenosti. Naštěstí jsem na skladbě spolupracovala s producentem a zpěvákem Kung Ta, který je sám z komunity Hakka, takže celý proces šel hladce. A cestou jsem se dokonce naučila pár frází. Díky tomuhle projektu jsem dostala chuť pouštět se do dalších výzev a objevovat nové hudební směry, které jsem zatím nezkusila.
Máte pocit, že mladší posluchači na Tchaj-wanu vaše písně vnímají jinak než starší generace? A překvapila vás nějak jejich reakce na jazyk Amis?
Protože moje tvorba zahrnuje různé styly, neustále zkoumám, co ke mně nejvíc sedí. Každý rok také předělávám starší písně pro živá vystoupení, aby zněly nově. Myslím, že moje publikum už si zvyklo na to, že střídám žánry i jazyky, takže je to už moc nepřekvapuje.
Bez ohledu na věk mi ale spousta lidí říká, že moje písně bývají dost těžké na zpívání – Foting je většinou ta jediná, u které se shodnou, že se dá zazpívat docela snadno. Refrén tvoří melodie bez textu, takže si ji může zazpívat opravdu každý – bez ohledu na jazyk.
Vy ale přitom zpíváte na mezinárodní scéně. Teď se chystáte k nám do České republiky… Co to pro vás znamená?
Působí to na mě až neskutečně. Už jen to, že lidé z různých koutů světa poslouchají moje písně – a dokonce zpívají v jazyce Amis – mi dává pocit, že je svět najednou mnohem blíž. Už to není jen můj osobní příběh. Stává se z něj něco, s čím se mohou ztotožnit i ostatní. A zase jsme u pocitu propojení, který mi dělá radost.
Tchaj-wan má bohatou hudební kulturu, ale na světové scéně je zatím nedoceněný. Co by podle vás mohli evropští posluchači objevit díky vaší hudbě?
Věřím, že hudba dokáže spojovat lidi napříč jazyky a kulturami. Doufám, že když evropští posluchači uslyší moji tvorbu, nebudou ji vnímat jen jako „tchajwanskou hudbu“, ale spíš jako vyprávění osobního příběhu někoho, kdo k nim promlouvá ze svého domova. S každou písní se podle mě může ta vzdálenost mezi námi trochu zmenšit.
Na co se nejvíc těšíte na festivalu Colours of Ostrava? A vystupovala jste už vůbec někdy na evropských festivalech?
V minulosti jsem hrála na Tallinn Music Week, kde jsem měla možnost poznat, jak otevření dokážou být evropští posluchači vůči kulturní různorodosti. Mnohé zaujalo, že zpívám v jazyce Amis, a byli překvapivě vřelí a zvědaví. Colours of Ostrava jsou velký festival, a tak se těším, že tam představím svou hudbu i jazyk úplně novému publiku. Zároveň se těším, že objevím nové interprety z celého světa – a pokud to vyjde, ráda bych konečně viděla naživo Stinga!
Momentálně máte venku pět autorských skladeb. Chystáte další? Pracujete na plnohodnotném albu?
Ano, mám už napsaných několik dalších písní a neustále tvořím nové. Začátkem letošního roku jsem se zúčastnila festivalu Music Lane v japonské Okinawě, kde jsem v rámci songwriting campu spolupracovala se dvěma japonskými producenty. Společně jsme napsali skladbu Open Your Eyes, která vyšla digitálně letos v květnu.
Zároveň si postupně plánuji poskládat i celé album, které by zachytilo jednotlivé etapy mé tvůrčí cesty –osobní příběhy, kulturní prvky i různé hudební styly, které jsem během let objevovala. Doufám, že ho jednou budu moct představit i na mezinárodních pódiích.
Když se podíváte do budoucna – zůstane vaše hudba silně propojená s Tchaj-wanem, nebo plánujete víc mezinárodních spoluprací?
Po pravdě, většinu těch nedávných mezinárodních vystoupení jsem si nikdy předem neplánovala. Vůbec jsem netušila, že mě hudba jednou zavede až do světa. Do budoucna bych chtěla dělat obojí – dál prohlubovat své kořeny na Tchaj-wanu a zároveň se otevírat mezinárodním spolupracím. Budu prostě tvořit dál a nechám se hudbou vést tam, kam mě zavede.
Seznamte se
Chih-Chih Kuo Chih-Yin vystoupí na festivalu Colours of Ostrava, který se letos mimo jiné zaměřuje i na tchajwanské hudebníky, hned dvakrát. Poprvé ji můžete vidět ve čtvrtek 17. 7. od 18:45 na Orlen Drive Stage a podruhé v pátek 18. 7. od 17:30 na Cacao Stage.