Tak trochu jako hudba z pohádky působí novinka Hlasy Meluzín, o jejíž produkci se v Tajném studiu postaral producent Jan Brambůrek. Stojí zejména na atmosférických syntenzátorech a velkých, snových plochách, přičemž posluchač se její náladou nechá od úvodu okamžitě unášet. Pěkný singlový debut, který zároveň domácí scéně představuje kapelu, jenž má potenciál v budoucnu zazářit obdobně, jako třeba u našich sousedů slovenští Tolstoys.
Však také s nimi právě Meluzína již absolvovala společné koncerty a ačkoli oficiálně má venku zatím jeden singl, pravidelně už vystupuje v klubech napříč republikou. Zajímavý je i její profil – skupinu totiž tvoří zpěvačky Tereza Gabrielová a Nikola Iljučoková, kytaristka Barbora Tomová, baskytaristka Barbora Postlová a bubeník Jan Hájek.
„Dát dohromady autorský set nám trvalo přibližně rok od nápadu vytvořit vlastní kapelu. Mezitím jsme se sehráli na písničkách našich oblíbených interpretů a tak jsme i začali koncertovat. Hráli jsme covery od Men I Trust, Balthazar, The Marías, Willow nebo Eloise,“ popisuje kapelní začátky Tereza Gabriel, která je dcerou hudebníka a producenta Jarmuta Gabriela – známého jako bývalého člena kapely Krucipüsk, který v současné době působí třeba jako kytarista ve skupině Eva Vargo Super Group. Projekt Meluzína nám zároveň odhalila v rozhovoru společně s vokální parťačkou Nikolou Iljučokovou.
Terezo, váš otec je na české hudební scéně známý jako producent, hudebník i jako bývalý člen skupiny Krucipüsk. Formoval vaší hudební kariéru? Přeci jen, Meluzína se žánrově pohybuje ve zcela jiných kruzích než je rock a metal.
Tereza: Asi se tomu nedalo úplně vyhnout. Pamatuji si, jak táta neustále cvičil na kytaru, jak jsme jako rodina jezdili na festivaly, koncerty nebo za ním chodili do studia. Nikdy jsem ale necítila tlak, že bych měla jít v jeho šlépějích – spíše jsem to nasávala tak nějak automaticky a minimálně jsem si z toho odnesla to, že se v hudebním prostředí cítím jako doma.
Táta mě velmi inspiroval svou otevřeností vůči velkému množství žánrů a láska k hudbě je stále naše největší společné téma. Dnes už ho ale svým vkusem ovlivňuji i já. Meluzína vznikla ale úplně sama a vlastní cestou, čistě z naší potřeby dělat hudbu, která je blízká nám jako kapele. A i když jsme se vydali jiným směrem, táta nám fandí a věřím, že je pyšný.
Pyšný může být i na váš debut Hlasy Meluzín, na kterém zníte jako už hotová kapela. Jaký je příběh této skladby?
Nikola: Meluzína je mytologická postava, která je často zobrazována jako bytost s hadími nebo rybími ocasy. Legendy ze středověku o ní vypráví jako o víle zamilované do člověka. Její příběh ale nemá úplně šťastný konec. Byla donucena se proměnit v přízrak, kvílející vítr, který se jednou za čas naříkavě vrací hledat svůj domov. Abych to zkrátila, píseň pojednává o naplnění proroctví a zrady, které se Meluzíně dostalo. A Hlasy Meluzín promlouvají k osobě, která za tou zradou stála.
Váš styl je poměrně dost zádumčivý a melancholický. Čím hodláte na Hlasy Meluzín navázat a cítíte se již žánrově vyprofilovaní?
Tereza: Určitě bychom na singl rádi navázali dalšími písničkami a singly. Momentálně se nám rýsuje nahrávání desky, které by mohlo proběhnout ještě letos. Možná vás překvapím, ale Hlasy Meluzín se od naší celkové tvorby mírně liší. Nejsme si ani jistí, zda se na debutovém albu vůbec objeví.
Již 2. dubna vás v rodném Ústí nad Labem čeká koncert s nadějnou Máří, o které jsme v Headlineru poměrně hodně psali a cítíme u ní velký potenciál. V Národním domě zde vystoupíte ještě s kapelou Rekreace. Máte pocit, že s těmito interprety dohromady tvoříte novou a nadějnou komunitu v rámci vlastního stylu?
Terezo: Můžeme říct, že to jsou jedny z našich spřízněných kapel. Často se potkáváme na koncertech nebo festivalech, ať už jako posluchači nebo vystupující. Opravdu jsme si velmi blízcí v žánru, který hrajeme i v celkovému přístupu k tvorbě.
Všichni taky píšeme české texty. Nápad na společný koncert proto vznikl tedy velmi přirozeně. S Rekreací jsme už jeden odehráli v pražském Meet Factory. Na něj navážeme právě ústeckým koncertem, kam jsme přizvali i Máří.