Že se bude jmenovat Futique a vyjde 26. září, skotská kapela oznámila jen o pár dní později. Už v Hradci Králové ale Simon, Ben a James poslali publiku z nadcházející desky „trochu lásky“. Doslova. Singl A Little Love, který vyšel pouhý den před jejich vystoupením, odstartoval festivalový set.
Koncerty zkraje léta začínáte nejnovějším singlem A Little Love.
Ben: Ano, začínáme novou písní. Udržuje nás to ve střehu. Někdo si myslí, a možná má i pravdu, že je bláznivé začínat set písní, kterou nikdo nezná, ale my jsme vždycky rádi riskovali. A tahle skladba nám opravdu dává energii, věříme jí. Rozproudí naši kreativitu.
James: Dává nám to energii, a taky nás to trochu děsí – a to je dobře. Na pódium by člověk měl jít trochu nervózní. Měli byste mít pocit, že musíte něco dokázat. Takže i když publikum tu píseň ještě včera neznalo, je to pro nás skvělý začátek. Věříme, že až si ji lidi poslechnou, budou ji milovat. Potřebujeme trochu riskovat. Nikdy jsme nechtěli hrát na jistotu.
Jaký byl největší risk, který jste kdy jako kapela udělali?
Ben: Možná to není nic velkého, ale právě tohle, že hodně hrajeme nové písně. A když děláme nová alba, nahráváme je často v takovém stylu, který byste u nás vůbec nečekali. Pořád posouváme hranice toho, co je s naší hudbou možné.
James: Před dvěma týdny jsme hráli na popovém festivalu v Británii a pak na rockovém v Německu. To je taky určitý risk – hrát pro úplně jiná publika. Můžete snadno dopadnout špatně – nejste dost metal, nebo nejste dost pop – ale my se vždycky cítili dobře v tom, že nikam úplně nezapadáme. I to je asi risk.
Festival Rock for People, na kterém právě jsme, slaví stejně jako vy třicet let…
Ben: Super, gratulujeme! Jen nás nenuťte si připadat staří.
Přemýšlíte o tom výročí? Máte nějaký konkrétní plán, jak ho oslavit?
James: Vždycky se díváme dopředu. Na bilancování dojde později – teď ještě ne. Pořád máme pocit, že máme s kapelou spoustu věcí před sebou. Chceme udělat ještě milion desek. Možná budeme vzpomínat za dalších třicet nebo čtyřicet let. Jsme hrdí na to, co jsme dokázali, ale radši se díváme dopředu než do minulosti.
Ben: Myslím, že když se moc poplácáváte po zádech, přestanete makat. My chceme dál pracovat a jít za svými cíli. Hledíme do budoucna.
První koncert v Česku jste odehráli před 15 lety. Tedy přesně v polovině vaší kariéry. Pardon, ale tehdy jsem si myslela, že jste úplně nová kapela. Ale je pravda, že album Only Revolutions pro vás bylo zásadní.
James: To načasování zní skoro jako by to bylo schválně. Pěkně poetické. A my přitom už patnáct let jezdili po světě. Ale je hezké cítit se jako čerstvá kapela.
Vnímám vás jako čerstvou kapelu dodneška.
James: To je krásné slyšet. Díky tomu si připadáme mladší. Hlavně ať nás lidé nevnímají jako staré harcovníky. Krása toho, že s kapelou jezdíme na festivaly, je v tom, že pořád získáváme nové fanoušky. To je parádní. Znamená to, že pořád můžete někoho překvapit.
Když mluvíte o budoucnosti – co vás teď čeká?
Ben: Právě jsme nahráli nové album. Nemůžeme o něm ale ještě moc mluvit. Kromě toho, že můžeme říct, že je zatraceně skvělé. Myslím, že s tím albem budeme koncertovat další dva až tři roky. Cestovat po světě, dál sbírat nové fanoušky. Dělat to, co děláme už třicet let. Doufám, že to nezní blbě.
James: Pořád chceme být lepší kapela. Zlepšovat se. Myslíme, že tohle album je jedno z našich nejlepších. To je krásný pocit. Spousta kapel se na desátém albu drží toho, co fungovalo dřív. My to dělat nechceme. Chceme dál zkoušet nové věci a jít dopředu. Překvapovat lidi. Trochu je i mást. I po desátém albu, po třiceti letech, jsme pořád stejně zapálení. Pořád nám na tom záleží.
A zdá se, že jste se desátého alba dočkali s hezkými vztahy v kapele. Nový klip k A Little Love chápu jako hold vaší vzájemné podpoře.
Ben: Musíte si důvěřovat a být jeden pro druhého. Zvlášť v kapele, která má vydržet tak dlouho – déle než většina manželství.
James: Musíte znát svoje spouštěcí mechanismy. Vědět, kdy jeden druhého zvednout nebo uklidnit. Být si oporou v dobrém i zlém. O tom je klip k písni. Že máme jeden druhého rádi a prošli jsme spolu i těžké chvíle. Láska je silná emoce. Může přinášet konflikty. Může vás rozdělit. Ale nakonec vás zase spojí. Máme štěstí, že tuhle lásku máme už 30 let. Doufám, že naše propojení je z klipu vidět.
Když mluvíme o kapelním propojení, jak se má váš zpěvák a kytarista Simon?
Ben: Má se skvěle. Byl hodně vytížený s albem. Tvrdě maká. I když by ho asi rozčílilo, že to říkám takhle – tvrdil by, že to dělá s láskou a vášní, že to není práce! Není to job. V každém případě do toho dává všechno. A konkrétně v tuhle chvíli odpočívá, aby na koncertě podal co nejlepší výkon.
Minule jste říkali, že byste chtěli nahrávat nové album po celém světě – v různých místech. A podle vašeho Instagramu jste se sice neposunuli příliš daleko, ale přeci jen…
James: Tentokrát jsme se dostali trochu dál. Byli jsme v Berlíně, Oxfordshiru a Londýně. Tři různá místa, to už je změna. Nahrávali jsme především v Hansa Studios v Berlíně.
Ben: Jsou to proslulá studia. Chtěli jsme nasát jejich atmosféru. Už jsme dřív měli štěstí být i v Abbey Road a Air Studios v Londýně. Všechno známá místa. Vždycky na nich je něco ve vzduchu. Něco, co vás ovlivní a snad se to dostane i do desky. Možná se to spíš dostane do vaší osobnosti a skrz vás do hudby.
James: Dodá vám to ambici. Chuť zkusit nové věci, podívat se na předchůdce – a zkusit jít v jejich stopách.
Takže Bahamy, o kterých jsme mluvili minule, až příště?
James: Jasně. Basa na Bahamách. Bicí v Dubrovníku.
Chybí vám někdy doby, kdy jste byli jen tři, možná s řidičem nebo zvukařem?
James: Ani ne.
Ben: Milujeme náš tým. Jsou to profíci a velmi nám usnadňují život. Představa, že bychom byli zase jen tři ve staré dodávce? To by bylo těžké.
I při nahrávání desek jste se posunuli – dřív jste byli tři a producent, dnes máte nekonečné možnosti.
Ben: Možnosti jsou fajn, ale někdy jich je až moc. Musíte najít směr.
James: Myslím, že písničky samy vám ukážou cestu. U některých jsme se vydali špatným směrem. Museli jsme se vrátit a začít znovu. To je součást hledání a posouvání hranic. Někdy se spletete. Jindy to sedne dokonale. Důležité je chtít hledat dál a zvládnout i těžší momenty.
Vaše oblíbená píseň z nové desky?
Ben: Nezlobte se, nemůžeme zatím prozradit názvy. Takže teď je to A Little Love – ta je fantastická.
James: Ale brzy bude venku spousta nové hudby – a slibuju, že se vám bude líbit.
Seznamte se
Léto před vydáním své desáté desky si Biffy Clyro užívají ve velkém stylu. Mimo jiné koncerty na festivalu Glastonbury nebo spektakulárními Eden Sessions. Největšími evropskými festivaly se loučí s érou čtyři roky starého alba The Myth of the Happily Ever After a chystají si půdu pro období Futique. To začíná 23 let po vydání debutu Blackened Sky. Biffy Clyro jsou Simon Neil a James s Benem Johnstonovými. Již více než dekádu s nimi koncertují kytarista Mike Vennart a kytarista a klavírista Richard „Gambler“ Ingram. Často s sebou v posledních letech berou na turné i smyčcové těleso.