Zatímco Spotify, Apple Music nebo YouTube řeší generativní AI především z hlediska škálovatelnosti, optimalizace katalogu a „uživatelského zážitku“, Bandcamp se rozhodl pro mnohem radikálnější, a nutno dodat chvályhodný přístup. Nejenže patří k posledním platformám, kde mohou fanoušci podporovat interprety napřímo nákupem konkrétní nahrávky či alba, ale zároveň se rozhodl chránit hudbu jako lidskou činnost. A říká to bez obalu.
Bandcamp mluví o hudbě jako o kulturní praxi. Ne jako o obsahu. Ne jako o datech. Ne jako o nekonečném proudu zvuků, který má zaplnit ticho mezi reklamami. Ve svém novém prohlášení deklaruje, že hudba vytvořená zcela nebo ve značné míře pomocí generativní umělé inteligence na platformu nepatří. Nejde přitom jen o regulaci obsahu, ale o jasné hodnotové stanovisko. Platforma zároveň připomíná, že hudba není produkt optimalizovaný pro playlisty, ale výsledek lidského kulturního dialogu, který sahá až před vznik psaného slova. „Hudba je víc než jen produkt ke konzumaci. Je to výsledek lidského kulturního dialogu sahajícího hlouběji do minulosti než psané slovo,“ stojí v textu.
Zatímco velké streamovací služby se soustředí na kvantitu, personalizaci a algoritmickou efektivitu, Bandcamp mluví o hudebnících jako o „vitálních členech komunit, kultury a sociální struktury“. Nejde o prázdnou rétoriku, ale o přímou odpověď na obavy, že v éře generativní AI budou hudebníci redukováni na zdroj dat nebo stylový preset. Důležitý je i zákaz impersonace stylu, tedy používání AI k napodobování konkrétních umělců. Bandcamp tím dává jasně najevo, že kreativita není jen otázkou zvuku, ale identity, kontextu a autorství. A že znít jako někdo ještě neznamená být někdo. Zákaz AI hudby na Bandcampu tak není nostalgickým gestem ani technofobií. Je to obrana posledního zbytku ekonomického i symbolického prostoru, kde má hudba ještě tvář, jméno a cenu. Prostoru, kde fanoušek ví, koho podporuje a proč.
Streamovací služby dnes rády mluví o podpoře umělců. Ve skutečnosti ale budují systém, v němž je lidská tvorba překážkou efektivity. Generativní AI tento problém řeší elegantně, hudebníky jednoduše obejde. Bandcamp dělá pravý opak. Nejenže AI hudbu odmítá, ale připomíná, že bez lidí žádná hudba neexistuje. A že platforma, která na to zapomene, přestává být hudební platformou a stává se jen generátorem šumu.
V době, kdy se hudební průmysl čím dál víc podobá technologickému odvětví, je postoj Bandcampu připomínkou, že ne všechny platformy musejí hrát stejnou hru. Možná je to idealistické. Možná i ekonomicky riskantní. Ale právě proto je ale tenhle krok důležitý. Bandcamp tím říká: pokud má mít hudba budoucnost, musí zůstat lidská. A to je věta, kterou stojí za to opakovat nahlas.