„Vždycky je pro mě zajímavé vyrazit na turné,“ říká Parks. „Já totiž žiju ve Ouchita Mountains v Arkansasu, kde jsou okolo jen samé lesy. Nejsem tam zvyklý na všechen ten hluk, auta a lidi, takže tady je to pro mě úplná změna tempa. Doma si odpočinu a pak na turné se zase snažím makat.“
Co podnikáte mezi koncertními šňůrami?
Pracuju na zahradě, hodně hraju na kytaru. Trávím čas s manželkou, hraju si s kočkou, navštěvujeme příbuzné, kteří bydlí poblíž. Chodíme do lesa a sbíráme houby. Je to hezký, klidný život.
Říkáte, že doma hrajete na kytaru, ne na baskytaru?
Ne, hrát na basu sám je nuda. A já jsem původně byl kytarista, tohle je vlastně první kapela, kde hraju na basu.
Je to něco, s čím jste se musel smiřovat?
Vyvinulo se to docela přirozeně. Můj táta byl dlouhou dobu profesionální basák, takže jsem s tím vyrostl. Jen jsem se musel naučit zpívat zároveň s hraním na baskytaru. Ne vždycky zpíváte na dobu, tak to mi chvíli trvalo, ale teď už to jde samo.
Hrajete na zajímavou baskytaru.
Je to starý Rickenbacker 4001 z roku 1972, koupil jsem ho v Nashvillu už v tom stavu s uřezanými kusy těla nástroje, jak ho znáte. Hrál jsem na něj pár let a pak jsem si nechal od kamaráda udělat kopii, teď většinou na koncertech vystupuju s ní. Má všechno, co potřebuju, a zároveň z ní na rozdíl od té staré nekrvácím. Na tom originálu je totiž plno kovových součástek a ostrých výběžků a vždycky jsem z toho měl rozdrásané ruce. Na tu kopii se hraje... no, možná ne snadněji, ale bezpečněji.
Jak jste založili All Them Witches?
Bylo to v roce 2012 v Nashvillu, náš starý bubeník Robby potkal kytaristu Bena v baru, kde zrovna hrál s někým jiným, a padli si do noty. Mě znal z obchodu, kde jsme oba pracovali, a řekl, že potřebují basáka. Tak jsem oprášil basu. A klávesák Allan se prostě objevil na jednom našem koncertu a přidal se, byli s Robbym staří přátelé.
Je pravda, že název All Them Witches pochází z filmu Rosemary má děťátko?
Ano, s tím přišel Ben. Já jsem ten film pořád ještě neviděl.
Vaše zatím poslední album Nothing as the Ideal jste nahrávali ve slavném studiu Abbey Road. Jaké to bylo?
Úžasné. Báli jsme se, aby to nebyl jen takový lunapark, oltář věnovaný Beatles, ale ne, je to naprosto funkční, živoucí studio. Bydleli jsme kousek odtamtud, takže jsme mohli v Londýně chodit do práce pěšky. Nahrávali jsme přímo ve Studiu 2, kde pracovali i Beatles, a byla to skvělá zkušenost díky historii toho místa i vybavení, které jsme měli k dispozici. Použili jsme mikrofony, se kterými natáčel Clapton a Hendrix nebo třeba jejich slavný deskový reverb. Bylo to těsně předtím, než začal covid, skončili jsme ve studiu o den dřív a letěli domů a asi o dva dny později už byla karanténa. Kdybychom to nestihli, tak jsme zůstali trčet v Londýně dalšího půl roku.
V roce 2022 jste v rámci projektu Baker’s Dozen každý měsíc nahráli a vydali jednu skladbu. Jaké z toho máte s odstupem dojmy?
Mohlo by se zdát, že když děláte něco takového, tak to máte hezky pod kontrolou. Jenže my jsme mezitím byli na turné, takže jsem kolikrát natáčel vokály někde v šatně nebo Ben nahrával kytaru vzadu v dodávce. Bylo to těžké, dát každý měsíc kompletně dohromady jednu skladbu. A taky každá ta písnička má úplně jiný zvuk, když na nich pracujete postupně po jedné, tak nemáte o albu celkovou představu. Jsem rád, že jsme se do toho pustili, byla to výzva, ale nechtěl bych to dělat znovu.
Jak vlastně s All Them Witches skládáte?
Když děláme nové album, většinou přinesu tak čtyři pět věcí, které jsem složil doma a jsou prakticky hotové, a zbytek potom dáme dohromady z mých a Benových nápadů. Teď na posledním albu jsme dvě písničky složili ve studiu úplně od nuly, to obvykle neděláme.
Posledním albem myslíte Nothing as the Ideal?
Ne, myslím to, které teprve vyjde. Bude se jmenovat House of Mirrors, stejně jako tohle turné. Chtěli jsme ho už mít vydané, ale zpozdilo se. Řekl bych, že každé naše album je trochu jiné, ale pořád to zní jako my, pořád je v tom rock a blues. (Datum vydání House of Mirrors bylo mezitím stanoveno na 29. května – pozn. autora.)
Kde jste nahrávali?
Ve velkém studiu, v Blackbird v Nashvillu.
Neuvažovali jste, že byste nahrávali v Benově vlastním studiu?
Dřív jsme to u některých alb dělali, ale je to velká zátěž na Bena, když má nahrávat kytary a zároveň obsluhovat veškerou techniku ve studiu. Tak už ho tomu nechceme vystavovat.
Vy jste hlavní textař kapely, že?
Jediný textař, ano.
Asi před šesti lety jsem po jednom vašem koncertě potkal Bena a ptal jsem se ho na text skladby When God Comes Back, ale on mi řekl, že to bych se musel zeptat vás… A teď mám konečně příležitost.
Byl to sen, který se mi zdál. Hodně písniček vychází ze snů, většinou si je sice nepamatuju, ale někdy se vzbudím a rychle si je zapíšu. Většina těch písní se odehrává ve světě, který existuje jen v mojí mysli, kde žijí všechny jejich postavy, a některá slova jsou schválně zkomolená. V mojí hlavě tohle všechno dává smysl, ale je těžké vysvětlit někomu dalšímu, kdo je to Kojotí žena nebo co to doopravdy znamená, „když se Bůh vrátí“.
Používáte hodně křesťanské symboliky, zrovna tady je Bůh a pak „Jesus snake“, tedy hadí Ježíš...
Slyšel jste někdy slovo Quetzalcoatl? Tak to je právě ten hadí Ježíš.
Odkud ještě čerpáte inspiraci kromě snů?
Hodně čtu. Silně čerpám třeba z knihy Tao te-ťing od Lao-c’. Dlouho jsem vůbec neměl mobil, a tak jsem na turné trávil čas čtením nebo jsem se jen díval z okna na ubíhající krajinu. Měnící se příroda je v mé tvorbě velké téma. I když tohle někomu může připadat nudné, skrývá se v tom seberozvoj, když obrátíte pozornost dovnitř, zatímco sledujete to venku. Dál mě inspiruje třeba dobrá hudba. A vyrůstal jsem v křesťanském prostředí, takže i to je tam hodně slyšet. Neoznačil bych se za křesťana, ale ta témata mě zajímají, zvlášť teď, když už jsem dospělý a nikdo mě nenutí chodit do kostela. Přemýšlím o tom, jak moc tyhle věci ovlivnily formování naší společnosti, zvlášť v USA. Jak před tím na některých místech není úniku, ovlivňuje to zákony a chování lidí, jak je to jako mlha na jejich myslích.
Označil byste se za věřícího?
Ne. Nemyslím si, že křesťanský Bůh existuje. Myslím si, že to, o čem Bible mluví, je hledání vnitřní síly. Někteří učenci říkají, že Ježíš Kristus není jméno, ale je to titul, podobně jako Buddha, je to aura, kterou získáte. Člověk má potenciál se hodně transformovat, ale moc se to neděje, protože všude okolo je spousta věcí odvádějících pozornost a taky změnit se, to je děsivé. Dnes už nevěřím v Boha, ale věřím, že jsme všichni součástí něčeho a k něčemu se vracíme, ať už si to pamatujeme, nebo ne. Ale co to je? To nikdo neví, i když někteří si myslí, že ano. Ale nevědí.
Rád bych se zeptal ještě na několik písní. O čem jsou Dirt Preachers?
Všechno je to už v prvním verši: „Everything I see is sacred, five points to he who holds the spoils“ („Všechno, co vidím, je posvátné, pět bodů tomu, kdo má kořist“). Svět se pořád mění a požírá sám sebe. Když se podíváte na horu, vypadá staticky, ale v měřítku miliardy let se pohybuje jako vlna. Skály a celá krajina se ve skutečnosti hýbou a my jsme jen příliš rychlí na to, abychom to viděli. Mezitím v našem měřítku se lidé ženou za mocí, snaží se ji co nejdéle udržet a společnost to odměňuje, historii píšou vítězové. Tak o tom to je.
Kdo vymyslel ten animovaný klip?
Já. Napsal jsem scénář a podle něj to zpracoval Chad VanGaalen. Je to kanadský hudebník a animátor, moc zajímavý tvůrce. Zpětně si říkám, že jsem mu mohl nechat volnou ruku, ať natočí, co napadne jeho, určitě by to bylo super.
Hned potom na desce následuje skladba This Is Where It Falls Apart.
To začíná „But at the center of the beast, was its still spinning heart“ („Uvnitř toho monstra se pořád ještě otáčelo jeho srdce“). To je to monstrum z Dirt Preachers. Někdy sice zabijete nějakou myšlenku nebo přesvědčení, ale hluboko ve vás to pořád je.
Jak jsem říkal, nechodím do kostela a nejsem křesťan, ale křesťanství je tady pořád se mnou, vtloukli mi ho do hlavy tolik,
že se ho nemůžu zbavit.
Co písnička Silver to Rust?
Nerad to říkám, ale je to totéž pořád dokola. Takhle asi holt já píšu. Stříbro ve skutečnosti nemůže zrezivět, ale v téhle představě jde o to, že nakonec nic neunikne běhu času. A taky je to o tom, že jsme pány svého osudu a že bychom měli být vděční i za zdánlivé maličkosti.
Seznamte se
Americkou kapelu All Them Witches založili v roce 2012 zpěvák a baskytarista Charles Michael Parks Jr., kytarista Ben McLeod, klávesák Allan Van Cleave a bubeník Robby Staebler. Van Cleave na čas kapelu opustil a později se vrátil, Staebler odešel v roce 2024 a místo něj za bicí usedl Christian Powers. V tvorbě All Them Witches se prolínají vlivy klasického rocku, heavy metalu, blues i psychedelie. A psychedelicky mnohdy působí i náměty jejich textů. Dosud vydali šest studiových alb a několik EP, aktuálně se připravují na květnové vydání nejnovější desky nazvané House of Mirrors.