Když se řekne hard rock, jen málokomu se na první dobrou nevybaví AC/DC. Skutečné ikony a zároveň průkopníci žánru ovlivnili generace a stále svou „mašinu“ tlačí dál. K poslední desce Power Up, která vyšla v listopadu roku 2020, skupina rozjela stejnojmenné evropské turné. A to ve značně pozměněné sestavě.
AC/DC totiž loni v únoru odhalili dva nové koncertní členy – bubeníka Matta Lauga a baskytaristu Chrise Chaneye. Zatímco Laug nahradil letitého bubeníka Phila Rudda, Cliffa Williamse nahradil právě studiový profesionál Chaney, který v minulosti spolupracoval třeba s Taylorem Hawkinsem (Foo Fighters), Ozzy Osbournem či Joe Satrianim.
Že jsou AC/DC stále ve formě potvrzuje právě jejich poslední deska Power Up, který se po vydání vyškrábala na první místo hitparád ve 21 zemích. V loňském roce skupina odehrála po sedmileté pauze první koncerty v Evropě, přičemž letos na jaře pokračuje stadionovými koncerty po Spojených státech a následně se opět vrací do Evropy.
„Když si běžný muž na prahu sedmdesátky drží ruku u ucha, asi špatně slyšel, co říkal partner v konverzaci. Angus Young tím ale naznačuje stotisícovému davu, že na jeho vkus řve příliš potichu. Kytarista i po nepočítaných dekádách stále vystupuje v typické školní uniformě, kterou během vystoupení postupně rozvolňuje, stejně tak publiku dopřeje i ukázku neméně typických tanečních pohybů nebo chvíli točení se na zemi. Nic z toho ale nepůsobí jako divadlo z povinnosti. Ostatně, kdyby to Anguse nebavilo, asi by už do show nezařazoval čtvrthodinové (!) kytarové sólo, během kterého několikrát proběhne celou plochu pódia. Úctyhodná ostatně byla i celková stopáž koncertu – včetně přídavku to byly dvě a čtvrt hodiny,“ psali jsme v Headlineru o jejich loňském koncertu v Bratislavě.
AC/DC vznikli již v roce 1973 v australském Sydney, přičemž za svou více než padesátiletou kariéru dokázali prodat více než 200 milionů alb po celém světě. Vůbec nejúspěšnější se stala jejich sedmá deska Back In Black – celosvětově se jí prodalo na 50 milionů kusů. V roce 2003 byla skupina uvedena do Rokenrolové síně slávy.