Protože jejich album je na kytarové scéně skutečně událostí, sešli jsme se před jejich koncertem v zákulisí brněnského klubu Kabinet Múz. Čas odpovědět na pár otázek si našel zpěvák Proky a kytaristé Patrik Nagy a Adrián Krišák.
Na hudební scéně jste už poměrně dlouho. Od vydání debutového EP letos uběhlo 7 let. Jak se od té doby změnila kapela 52 Hertz Whale, kam jste se posunuli?
Proky: To bude spíše otázka na mě, protože Patrik se k nám přidal až po vydání prvního alba. Ale současně ani já neumím úplně odpovědět. Rok 2015? To už je tak dávno! Bylo nám 22 nebo 23 let a ve staré zkušebně se děly takové ty první radostné a velmi spontánní věci. Bylo to bez debaty super období, které jako by skončilo albem I’ve Met a Lot of People. Ta deska v podstatě zakonzervovala náš rukopis. Dlouho jsme u něj zůstali a bylo těžší se od něj odklonit. To se nám vlastně povedlo až při psaní nového alba.
Patrik: Už z toho, že po vydání prvního alba došlo ke změně sestavy, přirozeně vyplývá, že něco bude jinak. A další přirozená stránka toho vývoje souvisí s tím, že už členům kapely není 23 ale 31. Změnilo se vnímání vnějších vlivů, vnímání života a světa kolem nás, a ať člověk chce, nebo nechce, v té hudbě se to projeví.
Na novém albu proto už není tolik melancholie a smutku a tím je vlastně přístupnější…
Proky: Ano, je to tak. Je na něm prvek, který v naší hudbě dříve nebyl. A tím prvkem je smířenost.
Patrik: Souvisí s tím ale i to, že dříve jsme hudbu dělali jinak, víc intuitivně. A to byla dravost přirozeně větší. Tentokrát jsme se snažili k songům přistupovat jako k celku hned od začátku a nevycházet jen z prvního pocitu.
Adrián: Poprvé jsme si vyzkoušeli ten postup tvoření, že všechny písně vznikly jinde než ve studiu, a teprve až byly hotové a bylo rozhodnuto, jak to bude, jsme šli nahrávat.
Až na dva songy vám celé album produkoval Kuba Kaifosz. Proč jste si vybrali právě jeho?
Proky: Když jsme dělali první náčrty, sami jsme cítili, že v nich máme různé osmdesátkové prvky a přesahy do „starší“ hudby. Kuba je v těchto vodách přirozeně doma. Dávalo nám to smysl, tak jsme se s ním sešli a popovídali jsme si o tom. Už od začátku měl zajímavé nápady. Měli jsme z toho dobrý pocit, tak jsme moc nespekulovali a zkusili to.
Co všechno jste mu dovolili? A jak jste s výsledkem sami spokojeni?
Proky: Dovolili jsme mu dost. My jsme se nedříve s Kubou na tři dny zavřeli k nám do zkušebny, kde jsme písničky řešili, bavili se o nich a pořád dokola je hráli. A už tam Kuba chtěl vyzkoušet asi tu největší změnu, a to ty písničky více otevřít a hledat v nich refrény. Což jsme nikdy nedělali, my jsme většinou na refrény kašlali. Jenže on chtěl najít popový rozměr těch písní a snažil se nás k němu navést. Ze začátku jsme se toho docela báli. Nebyli jsme si s tou spoluprací úplně jistí právě proto, že do toho Kuba chtěl hodně zasahovat. Nakonec jsme našli společnou cestu a pochopili, že na tom není nic špatného.
Patrik: Když něco vytvoříte, máte k tomu vztah. A pak někdo přijde a řekne „to je blbost, to tam nedávejte“. Museli jsme pochopit, že on se na to dívá z odstupu objektivníma očima. Nakonec jsme ten krok dokázali udělat a musím říct, že s výsledkem jsme spokojeni.
Proky: Nebylo to ale tak, že bychom akceptovali všechno, co Kuba vymyslel, někdy jsme ho poslechli, a někdy jsme si postavili hlavu. Byla to vybalancovaná spolupráce.
Dvě písničky na albu produkoval Jakub Hribík. Jak k tomu došlo?
Proky: Nebyl to původní záměr. Původně jsme bez Kaifosze chtěli udělat pouze Medu, která album uzavírá. Zaprvé jsme nestíhali a zadruhé tam nebylo o čem spekulovat, protože to už bylo dávno vymyšlené a dané a tak to bude a hotovo. Ale když jsme psali materiál na album, vydali jsme jeden singl na vinylovém splitu s kapelou Household Dogs u britského vydavatelství CPWM. A protože to bylo zrovna v době, kdy jsme měli vydat pilotní singl k albu, donahráli jsme k němu ve studiu s Hribíkem nějaké kytary a další věci. A protože to do alba zapadalo, tak jsem ho tam také zařadili pod názvem Phil.
Jste kytarová kapela vycházející z post punku a noiseu. Jak hodnotíte současnou populární vlnu kapel vycházejících z podobných vlivů, kterými jsou namátkou třeba The Murder Capital, Fontaines D.C., Shame a další?
Proky: Jsme jen rádi, že kytary dostávají znovu prostor. Ono je to vidět i v popovějších vodách. Třeba Sam Fender nebo Harry Styles jsou příkladem, že i úplně popové figury vrací kytaru do hry. O to víc náš těší, že vznikají a získávají popularitu všechny ty kvalitní kytarové kapely, které jste jmenoval.
A jak to vidíte na Slovensku? Kdybych parafrázoval název vašeho nového alba, jaký máte přítomný dojem ze situace v hudbě na Slovensku?
Adrián: Po pravdě, není to úplně ideální. Myslím, že v České republice je to lepší. U nás máme nějaké etablované kapely, ale v té kytarové sféře, ke které se řadíme, toho tolik nového nevzniká.
Proky: Ono je to možná i tím, že u nás pomaličku odpadávají lidé, kteří se o muziku starají, mizí i místa, kde se dá hrát, a na koncerty chodí méně lidí. Dříve se v pátek a v sobotu chodilo do klubů na koncerty, ale dnes v Bratislavě skoro nikdo v pátek nebo v sobotu koncert živé kapely neudělá. Raději uspořádá něco, na co lidi přijdou.
Zlepší se to?
Patrik: Subjektivně nemám pocit, že by se to v současné situaci mělo tendenci lepšit.
Proky: Ale od toho jsme tu i my, abychom svou hudbou dělali osvětu a lákali lidi zpátky do klubů. Takže choďte na koncerty.
Seznamte se
Bratislavská kytarovka 52 Hertz Whale debutovala v roce 2015 eponymním EP. Získala si řadu fanoušků i v České republice, a to nejen díky své muzice, ale také díky přirozeně energickým koncertům, které vždy bývají intenzivním zážitkem jak pro posluchače, tak i pro kapelu samotnou. Dva roky po prvním EP na něj navázala studiovým albem I’ve Met a Lot of People. Po vydání se jí nevyhnuly personální obměny a v současné sestavě, kterou tvoří zpěvák Dominik Prok (Proky), kytaristé Patrik Nagy a Adrián Krišák, basák Dominik Fabian (Fabo) a bubeník Tomáš Tabiš letos vydali druhé album Present Sense Impression, na němž jejich hudba působí přístupněji. Album pokřtí 8. října v Bratislavě v Nové Cvernovce a 14. 10. v Praze v MeetFactory.