Obrázek k článku 50 nadějí české hudby: Reflections of Karma? Začínají, ale v podstatě jsou superkapela
| Redakce | Foto: Jan Nožička (na fotografii: Reflections of Karma)

50 nadějí české hudby: Reflections of Karma? Začínají, ale v podstatě jsou superkapela

Jsou teprve na začátku, většinou před vydáním nebo chvíli po vydání debutového alba. A mají potenciál zazářit. Redaktoři Headlineru se již po páté ponořili pod povrch domácí hudební scény a napříč žánry vybrali padesátku jejích nadějí. Budou tato jména jednou rezonovat, nebo zmizí v zapomnění? Zkuste si je poslechnout a tipněte si sami.

Seznamte se se čtvrtou desítkou hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner.

Patrik Šudák

Pod hladinou jazzu

Kuřimský rodák Patrik „Pato“ Šudák začínal se zpěvem už s vokální kapelou na střední škole, potom odjel studovat jazzový zpěv na VOŠ při konzervatoři Jaroslava Ježka, kde si našel i spoluhráče do nové party. A ten jazz a konzervatoř jsou na hudbě, kterou skládá, skutečně vidět. Třeba v písničce Studánečka zpracovává motivy lidové hudby přes jazz a výsledné vrstvy vokálních i instrumentálních harmonií je radost poslouchat a zkoumat. Patrik má zatím na kontě debutové EP Pod hladinou vydané loni v červnu. Tehdy ještě pod jménem Pato & Lumos, které se rozhodl vyměnit za své občanské.

Ondřej Kubín

Petr Polák

Kovboj s nádechem Tarantina

Ve Feedbacku jsem Polákův minimalismus kytary a shakerů nazval folkovým alio e olio a ani s odstupem měsíců mě to nepřestalo bavit. Je to syrové, potemnělé písničkářství jak z Tarantina. Práce s hlasem zase napovídá, že Poláka baví americana a kovbojky. Loni na svém YouTube vydal ještě několik skladeb. Ty poslední v češtině už sice nemají sílu temného country, i tak pro mě ale Petr Polák zůstává autorem, kterého hodlám nadále sledovat, a těším se, co letos vydá.

Jarda Konáš

Poly Noir

Zádumčivá cesta s pašeráky v zádech nekončí

Petr „Poly“ Pálenský z Insanie vydal dark country western album svého sólového projektu Poly Noir. Jmenuje se K mýmu ohni nesedej a obsahuje deset zádumčivých skladeb plných černočerné temnoty. Album nahrál sám, jen o basu se postaral Tom Šlápota z kapely Dark Gamballe. Přestože Poly Noir vznikl jako studiový projekt, pro koncertní prezentaci skladeb na křtech se hudebník obklopil kapelou The Holy Spirit Smugglers. S dalšími koncerty se sice nepočítalo, energie, kterou kapele křty poslaly, ale rozhodla jinak. „Rozhodli jsme se pro pár dalších letošních termínů. Kromě toho chceme natočit a zveřejnit dva covery. Jedním z nich je česká verze amerického tradicionálu God’s Gonna Cut You Down, který nazpíval mimo jiné Johnny Cash a který bereme jako definici dark country,“ řekl mi Poly. Zdá se tedy, že cesta Polyho temného já s pašeráky v zádech nekončí. A to je dobře.

Marek Reinoha

Ponyhenge

Fleetwood Mac jako devadesátkové indie

V altrockové skupině Ponyhenge se německá, v Praze usídlená herečka, filmařka a hudebnice Emily Brandi spojila s Jakubem Kaifoszem, Martinem Drahoňovským, Jurajem Ondrejkom, Michalem Budinským a Táňou Lvovskou. Tato na první pohled nesourodá směsice tvoří muziku, ve které se v kompaktně znějícím celku potkává dreamfolkové písničkářství Fourtuny s nekonvenčním přístupem Lazer Vikinga, garážovou syrovostí Wild Tides a popovou citlivostí Táni Lvovské. Kapela v loňském roce debutovala mírně opulentní chamber-popovou baladou Colors, ve které zaujala symbióza tajuplných syntezátorových ploch, nekompromisních fuzzových kytar, dokonalých vokálů a svěží minimalistická produkce.

Antonín Kocábek

Reflections of Karma

Odlesky kytarového rocku, punku a metalu

Vznik Reflections of Karma vychází ze souběhu změn sestav, pozastavení či ukončení činnosti předchozích kapel jejích členů – zpěváka Travise O’Neilla (Pipes and Pints), kytaristy Maťo Mišíka (Gingerhead), baskytaristy Joshuy Stewarta (Gaia Mesiah) a bubeníka Tomáše Hajíčka ml. (Krucipüsk). Tahle nová mezinárodní formace už stihla natočit několik singlů, ve kterých je rozkročena mezi rockem, punkem i metalem. Na letošní duben plánuje koncertní premiéru v pražském Café V lese.

Ondřej Kubín

Reverend Killjoy

Country jako z černobílých kovbojek

Brněnská kapela Reverend Killjoy, o které Jarda Konáš napsal, že „hraje staré dobré dřevní country jak z černobílých kovbojek“, čeří vody české scény hudbou nepolapitelného mystického kněze s kytarou. My po něm ale pátrat nemusíme, protože máme Martina Bindera, Toma Oaklanda a Šimona Jakubíčka s jejich hlasy, mandolínou, resonátorem, kytarou, banjolelem a kontrabasem, skrze které nám tu syrovou hudbu honáků stád, stavitelů železnic a štěkajících koltů interpretují. V roce 2023 kapela vydala povedené šestipísňové EP What Became of Reverend Killjoy? Letos v lednu následovalo debutové album Outlaw’s Prayer, na kterém zcela opustila elektrické nástroje a ponořila se ještě hlouběji ke kořenům country a bluegrassu.

Marek Reinoha

Sara Noff

Další talent z Frýdku-Místku

Mladá frýdkomístecká zpěvačka Sára Novotná alias Sara Noff už stihla hrát v klipu Nespíš od Mirai a hostovat na albu Plamen zpěvačky Kateřiny Marie Tiché. Po několika vlastních singlech, na kterých kombinuje moderní pop s trochou písničkářství, teď slaví úspěch se společnou písničkou Jeden life nestačí se zpěvákem Dannym Headsonem (o němž v této rubrice také píšeme). Zatímco okolí Sáře radilo spolupráci s nějakým větším jménem, ona si vybrala Headsona prostě proto, že ji bavil – vysoká čísla na streamovacích platformách se dostavila i tak. Aktuálně pracuje na debutovém albu s producentskou dvojicí Tomáš Reginald Plíšek a David Kandler, kteří jsou podepsaní i pod Jeden life nestačí.

Ondřej Kubín

Skotační kulomet

Jazzrocková zbraň z Plzně

Osmičlenná plzeňská kapela Skotační kulomet hraje fúzi R&B, funku a jazzrocku. Texty si většinou vystačí s chytlavými slogany jako „šest ran padlo v šest“, to hlavní přinášejí taneční rytmy doplněné sóly na klávesy či dechy. Skupina koncem minulého roku pokřtila své první a eponymní album. A mám dojem, že jejich hlavní síla bude v živých vystoupeních, což si rád někdy na vlastní kůži ověřím.

Ondřej Kubín

Stru66led

Těžkej smutek z Prahy

Čerstvou novinkou mezi kapelami na domácí corové scéně jsou Stru66led s uši drtícím mixem nekompromisního hardcoru a deathcoru. Jejich popisek na instagramovém profilu „Heavy sadness from Prague“ naprosto přesně popisuje povahu muziky, která sice není pro každého, ale fanoušky tvrdších žánrů bezesporu nadchne. Opět zcela hotová kapela, která má nemalý potenciál uspět v zahraničí.

Lukáš Rešl

Štěpánka Černá

Zhudebněná laskavost

Loňské debutové album Štěpánky Černé se jmenuje Měkko. Určitě by se ale mohlo jmenovat i Lehko, Hravo, Láskyplno. Nebo i Vtipno – přiznám se, že na první poslech jsem si zamilovala Snídaňové lovestory. Štěpánka nám do Feedbacku poslala singl Tanec, kterým deska začíná, a ten byl daleko vážnější a niternější. Ať už ale v písních zpracovává emoce, nebo si třeba hraje s milostným příběhem dvou „sunny side up“ – jak zní hezčí anglický název pro volská oka –, tvoří se svou kapelou hudbu, která zvedá koutky k nebi.

Šárka Hellerová