50 nadějí české hudby: Bae do tuzemského popu vystřelila raketovou rychlostí

Seznamte se s první desítkou hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner.

50m Znak

Punkové celebrity

Milan Trachta aka Banán je jednou z nejznámějších postav domácí punkové scény a také osobou pověstnou tím, že stejně rychle kapely zakládá, jako je následně i rozpouští. 50m znak, kde se vedle něho sešla zkušená sestava muzikantů známých z kapel Or, New/Old nebo Just for Being, vznikl s chutí navázat na někdejší Kovadlinu. Sází na punkovou energii i civilnější písničkářství a nepůsobí dominantně agresivně, spíš předává reflexi osobních prožitků. Výsledkem jsou písničky plné zvonivých emo kytar, které se nevyhýbají ani melancholickým náladám a působí, jako by Fucked Up hráli předělávky Mňágy a Žďorp. Kapela se poprvé ve zkušebně sešla na jaře 2023, o rok později už zavítala do studia Golden Hive, kde s Amákem nahrála své debutové album Nadechnout se. Deska vyšla v prosinci minulého roku u brněnských Kabinet Records.

Antonín Kocábek

Poslechněte si zde.

Agstashe

Rap s chutí Ameriky

Ačkoli se jeho deska What’s Next objevila na streamovacích platformách už v roce 2023, křtila se až v minulém roce. Na oldschoolové beaty skáče rapper Agstashe jak skejťák na prkno a bez využití autotunu vypráví o svém životě mezi Prahou a Spojenými státy, kde má kořeny. Odkazuje na tamní reálie (třeba na baseballistu Joe DiMaggia), dokáže psát plnohodnotné texty v angličtině a do české scény přináší svěží nový pohled na věc.

Petr Malásek

Aisling

Křehkost, éteričnost a jemnocit

Aisling vznikl jako projekt písničkářky Terezy Pazderníkové, EP do Feedbacku vloni už ale poslaly v duu s flétnistkou Dianou Voborníkovou. Děvčata se krásně doplňují a dokážou v minimální sestavě vytvořit křehkou a hluboce procítěnou muziku na pomezí folku, indie popu, dream popu a alternativy. Je to čistá krása, místy až dojemná. Pro tuhle folkařinu je navíc na tuzemské scéně pořád dost místa.

Jarda Konáš

Alfred

Srdcervoucí folkrock

Středočeská skupina Alfred hraje hudbu na pomezí rocku a folku a do značné míry stojí na ohromně charismatickém hlasovém projevu zpěváka Romana Burdy, u kterého si nelze nevzpomenout na Davida Stypku. Záda mu kryje výborně hrající kapela, v níž standardní sestavu kytara – basa – bicí – klávesy doplňuje violoncello. Alfred má zatím za sebou několik singlů, nejnovější a zároveň dosud nejúspěšnější Znamení přináší bonus v podobě duetu se zpěvačkou Lucií Večeřovou, jejíž hlas s tím Burdovým krásně ladí.

Ondřej Kubín

Alois Göbel

Silné, nadčasové, dojemné

Nikdy není jisté, jak to s „nadějemi“ dopadne. U Aloise Zatloukala aka Aloise Göbela je to ale tak trochu jedno. Jeho album Musí se žít je totiž tak silné a nadčasové, že ve chvíli poslechu opravdu není důležité, jestli a jak na něj autor, známý z kapely Rusty Cowboys, naváže. Nás ale těší, že se na to chystá. Dál skládá, chystá se koncertovat a v příštím roce by rád vydal druhou desku. Kolega Vojtěch Vanda už Aloise zařadil do loňských objevů a napsal, že ho překvapila jeho hudební i textová variabilita. Naprosto souhlasím – obojí je vtahující. „Hybnou silou pro vznik alba bylo vážné onemocnění milující a vždy nezištně pomáhající sestry Markéty, které je album věnováno,“ uvádí autor. Pro bílé květy vřesu, pro břízy a kapradí, pro všechny děti, které mám a budu mít, pro všechny lidi, co tu mám tak rád, pro tebe musí se žít, zpívá na albu ve skladbě Musí se žít. A chvílemi je to opravdu velmi dojemné. Tuhle desku, kterou Göbel natočil s vynikajícími muzikanty, si určitě pusťte.

Šárka Hellerová

Atomy nevadí

Indierocková deprese malého města

Atomy nevadí jsou Filip Červenka (basa, zpěv), Jan Procházka (kytara) a Martin Švarc (bicí). Tři kluci z Litvínova, kteří se v roce 2021 rozhodli založit kapelu. V hudbě, do které prosakuje kolektivní deprese malého města, spojují indie rock s psychedelií, a jak sami říkají, loví češtinu ze špinavých vod anglicismů. Po dvou singlech se trojice loni prezentovala songem Přibližovadla z chystaného debutového EP. Na něm je patrný progres, kterého kapela oproti předchozím nahrávkám dosáhla, a to jak hráčsky, tak zvukově. Skladba je výborně vystavěná, přímočará inderocková pecka. Baví mě změny zvuku, práce s nástroji i dynamikou, ani čeština tu nepůsobí špatně. Sledujme Atomy nevadí, mohou překvapit!

Marek Reinoha

April Weather

Inspirativní návrat v čase

Pražáci April Weather hrají ve složení Lukáš Velemínský (zpěv, elektrická kytara, klávesy), Šimon Pudlovský (zpěv, baskytara), Honza Černý (elektrická kytara, vokály) a Honza Hájek (bicí). Kapela koncertuje od roku 2019, ale debutové EP, na kterém pracovala dva roky, vydala až loni v září. Na něm představila svoji kytarovou muziku vycházející z různých vlivů od šedesátkového písničkářství přes sedmdesátkový hard rock až po alternativu devadesátek a indie/neo soul současnosti. Silné melodie, dobré vícehlasy, riffy a kytarová sóla, jaká se u současných kytarovek tak často neslyší, i synťáky inspirované zvukem hammondek – to všechno April Weather nabízí. Kromě práce na novém materiálu kapela plánuje častěji vystupovat, bude tedy příležitost poslechnout si ji i naživo.

Marek Reinoha

bae

Popová hvězda na obzoru?

Zpoza křídel Universal Music vloni vykoukla talentovaná zpěvačka Barbora Ničová s uměleckým jménem bae. Ačkoli jí vyšly teprve dva singly, potenciál má veliký. Skladbu s názvem Srdce jo, hlava ne zdobí nečekaná spolupráce s Benem Cristovaem, která zpěvačku poměrně rychle vystřelila do širšího povědomí. Muzika bae zatím trochu připomíná západní trendy mainstreamové pop music a je otázka, jakým směrem a jestli vůbec se nakonec zpěvačka vyprofiluje. Základ má ale více než dobrý a ve svém ranku se rozhodně řadí mezi největší české hudební naděje.

Lukáš Rešl