Seznamte se s čtvrtou desítkou hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner.
Mr. Pink and bad Throughts jsou kapela, kterou inspirovala scéna ze seriálu True Detective, v níž se schází Colin Farrell s Vincem Vaughnem v baru. Na kytaru v něm hraje podivná ženská muziku, která je současně depka a současně v něčem krásná. A hudba zajímavé trojice z Prahy je přesně taková: depresivní a krásná. Balancuje mezi smutným garážovým folkem a temným country se špinavou westernovou kytarou, funerálními synťáky, ponurými basovými linkami a srdceryvnými syrovými texty. Je v tom cítit caveovská nálada. A má to v sobě něco atmosféry Tarantinových filmů. Kapela loni vydala debutové EPčko a letos na jaře má v plánu nahrát své první dlouhohrající album. Jelikož jim do toho basák hodil vidle, bude to už s novou baskytaristkou, která i zpívá. Jejím příchodem se v kapele obrátil genderový poměr a Václav Dobeš aka Mr. Pink (frontman a kytarista) teď vlastně hraje v dívčí kapele!
Myncryst
Pro skutečné fajnšmekry
Kapelu Myncryst tvoří Zuzana Jelínková (kytara a občasný zpěv), Tomáš Hajtol (baskytara a občasný zpěv) a Samuel Bilý (bicí), kterého můžete znát ze slovenské skupiny Vojdi. Přestože jsou všichni původem ze Slovenska, dali se dohromady v Praze, kam se všichni tři přemístili za studiem nebo za prací. Trojice tvoří převážně instrumentální muziku, do které vkládá pocity z nehostinného prostředí východního Slovenska. Najdeme v ní i zcela nesourodé vlivy, jako jsou indie, prog rock, noise, ale i třeba jazz. Je postavena na extrémních dynamických zvratech a kontrastech mezi citlivou trylkující kytarou a někdy až noiseovým hlukem. Na vnitřním napětí a na stupňujících se gradacích. Ale nejvíce ji vystihuje svoboda sebevyjádření a zpochybňování standardních rockových formátů. Je to hudba pro skutečné hudební fajnšmekry. Kapela má zatím venku jen jeden dvojsingl (dva songy), ale na letošek plánuje album. Ale nejlepší jsou Myncryst stejně na živých koncertech, které srší energií a živočišnou radostí z muziky a hraní.
Marek Reinoha
Nevertouch
Domácí techno raketa
Pražský bubeník Martin Nouza se už nechtěl smířit jen s mlácením do bubnů (Parta vynikajících lidí), a protože umí pracovat s rytmem, rozhodl se, že si založí takový malý smutný techno projekt. Jak sám říká: „Není nad to tančit a přitom uronit pár slz.“ Výsledkem je dle jeho slov „deníček“, v němž vydává elektronické tracky, které skládá, kdykoli zrovna najde inspiraci… Pokud sledujete producenty, jako jsou Jamie XX, Christian Löffler nebo například James Blake, bude se vám Nevertouch moc líbit. Není to prvoplánovitá tucka, ale spíš takové pochmurné techno. Martin by rád v roce 2024 vydal desku a rád by začal hrát živé sety – takže se těšíme!
wlado
Nivva
Smyčcová elektronika
Už je to pár let od debutového singlu Easy – ten mě zasáhl jako střela přesně tam, kam mají výjimečné písně cílit. Vyprávěl jsem všem kolem sebe, že tady možná máme nástupce třeba i legendárních Ecstasy of Saint Theresa. Na album jsme si ale museli počkat. Vyšlo loni na podzim a je skvělé – jde o mix současné klubové elektroniky s popovými nápěvy. Zajímavé je propojení smyčců i ambientních ploch s uhrančivým vokálem zpěvačky, která vlastně ani neexistuje. Křest alba jsem nestihl, ale doufám, že v letošním roce bude digitální avatarka Nivva koncertovat více a už mi neuteče.
wlado
Purpl Boi
Fialová retro elektronika
Na scéně už známý a „zajetý“ hudebník a producent Jakub Svoboda aka Nèro Scartch (Mydy) si založil nové alter ego jménem Purpl Boi. Multižánrové EP Purpl Summr, které vydal v loňském roce, bude bavit ty, co mají rádi popovější Nine Inch Nails, anebo například IAMX. Prostě současná tvrdší, až industriální elektronika, až klidně devadesátkové EBM. Ale pořád je tam cit pro písničku! Naléhavá a ponurá psychedelická atmosféra vás doslova pohltí do jeho fialového světa – těším se, jak Boi dokáže tuto hudbu předvést naživo. A pokud je pravda, že vše zvládá obsluhovat sám, věřím, že nebudu jediný, kdo na něj v letošním roce někam vyrazí.
wlado
Rekreace
Pusťte si do uší mír
Pamatujete si někdo kapelu Baro Chandel? Tak to budete znát jméno Pavel Podzimek. Ten zhruba tři roky nosil v hlavě písničky o svém životě, děravých kalhotách, jídle a dalších obyčejných tématech, které vydal na šestipísňovém EP V Uších mír. Pod ním je podepsaná jeho nová kapela Rekreace, v níž se opět sešel se svým bratrem Petrem Podzimkem. A je to neskutečně krásné hudební pohlazení inspirované R&B, funkem, folkem a jazzem. Skvělá instrumentace, výborný songwriting a nádherně zpívané, lehce vážné a vážně lehké české texty, které barevně a bez prvních plánů zrcadlí duši citlivého člověka a vývoj jeho pohledu na svět. Pavel napsal: „Píseň je termoska, která udržuje nápoj uvnitř horkej tak dlouho, jak to jen její konstrukce dovolí. Někdy její obsah vychladne dřív, jindy později.“ A já musím říct, že písničky Rekreace ne a ne vychladnout. Je to veliká krása. Na debutové EP v srpnu loňského roku Rekreace navázala singlem Zdání klamou, který produkoval Boris Carloff. Na letošek pak chystá EP.
Marek Reinoha
Sawsane
Drzá rapperka
Domácích rapperek je u nás pořád nedostatek a je potěšující vidět na scéně žánrovou zástupkyni, která se nebojí prezentovat češtinou. Sawsane je z těch holek, co mají prořízlou pusu. Ve svých textech si nebere žádné servítky a pro ostřejší slovo nejde daleko, po produkční stránce je navíc její muzika na velmi vysoké úrovni. Její trap je v kontextu roku 2024 aktuální a karlovarská rodačka navíc ukazuje, že umí zatraceně dobře pracovat s jazykem. Navíc místy umí rap vyměnit za chytlavý zpěv, což ne každý v žánru zvládá. Zkrátka, zní to slibně.
Lukáš Rešl
Scoop
Osobitost a sympatická drzost
Známé tváře tuzemské hc scény se zase trochu přeskupily a založily Scoop. Je to taková rána pěstí do stolu v imaginární debatě, zda se v Česku vůbec hraje chain punk. Aktuálně snad největší trend v punkové bublině logicky generuje velké množství tupého balastu, ale tenhle nešvar se Scoop netýká. Mají dost talentu i vkusu si neupatlat prsty v nejblbějších žánrových klišé a do své hrubé špíny vkládají osobitou bouřlivou atmosféru. Dvouskladbové demo mixoval a masteroval člověk, který má na svědomí zvuk mega populárních chuligánů Gulch. Snad se Scoop brzy vytasí s nějakým pokračováním.
Radek Pavlovič
Seeing Things
Metalcorová odbržděnost
Metalcorový projekt Seeing Things sice už nějakou dobu existuje, ale byl by hřích tuhle partu do letošních nadějí nezahrnout. Proč? Protože právě v minulém roce skupina kolem talentovaného producenta Vojtěcha Pačesného vydala hned několik povedených singlů, které naznačují, že by letos mohla vyjít jejich první deska. Seeing Things se prezentují mixem metalcoru, deathcoru a těžké elektroniky, přičemž výsledkem je parádně zprodukovaná a sluchovody drtící muzika se světovým potenciálem. Seeing Things nejsou pro corovou a metalovou scénu pouze domácí nadějí, ale přímo evropskou, ne-li světovou…
Lukáš Rešl
Stratopilot
Stratosféra pohodového pop-rockového zvuku
Kapela Stratopilot je z Ostravy a vznikla v roce 2021. Jedná se o projekt hudebníka Jakuba Krajíčka, který chtěl vytvořit nějaký protipól ke své běžné práci, jíž je skládání scénické hudby. Tvorbu skupiny Stratopilot je možné popsat jako alternativní pop okořeněný esencemi filmového soundtracku a zejména pak omamným mystickým hlasem zpěvačky Veroniky Borákové, kterou můžete znát pod jménem Nika. V loňském roce skupina vydala debutové eponymní EP obsahující pět skladeb. Zceluje je poprockový zvuk s příměsí elektroniky, zvuková promyšlenost a schopnost kapely postihnout zamýšlenou atmosféru. Z EP je patrný umělecký potenciál, který Stratopilot mají. Letos se plánují zaměřit především na koncertování a na přípravu materiálu na budoucí album.
Marek Reinoha