Začalo to půjčovnou a prodejnou hudebních nosičů, která byla 14. února 1990 otevřena na ulici Milady Horákové, u jejíhož zrodu stáli Miloš Gruber a Milan Páleš. O rok později již Indies vydali první nahrávku, kterou bylo album Steak! Královéhradeckých Meat-House Chicago I.R.A. V roce 1995 již Indies vydalo více než desítku alb za rok a počet stále stoupal.
V roce 2005 vzniká i nahrávací Studio Indies a v roce 2007 se značka rozděluje na tři samostatné labely Indies Scope, zaměřený na world music, folk, rock a alternativu, Indies Happy Trails, zaměřený spíše na blues a jazz a Indies MG, který se zase specializuje na underground, elektroniku a experimentální hudbu se společnou distribucí.
Za nejvýznamnější počiny celé rodiny Indies lze považovat například alba Hradišťanu & Jiřího Pavlici O slunovratu, Ivy Bittové & Vladimíra Václavka Bílé inferno nebo Zuzany Navarové & KOA Barvy všecky. Pod značkou Indies vydávali a vydávají alba kapely jako Psí Vojáci, Zuby Nehty, Už jsme doma, Traband, Tara Fuki, Květy, Jablkoň a mnoho dalších. Ze současných interpretů najdeme v katalogu Indies Scope třeba alba Kvietah a Terezy Hrabini nebo kapel jako Ghost of You a Plum Dumlings. Indies je na tuzemském trhu alternativní hudby již úctyhodných 35 let a za tu dobu si na něm vybudovalo nezastupitelné místo. Bylo tedy co slavit.
Narozeninový večírek se konal v pátek 21. února v brněnském klubu Fléda a vzhledem k rozsahu naplánovaného hudebního programu začínal již o půl šesté v podvečer. Na malém, takzvaně druhém, pódiu v předsálí ho otevřel frontman skupiny Majerovy brzdové tabulky Petr Linhart svojí sólovou písničkářskou tvorbou a svým landscape folkem.
Oslavu zahájil Petr Linhart.
Po skončení jeho setu jej na pódiu vystřídal Milan Páleš a úvodním slovem narozeninovou oslavu oficiálně zahájil. Hned poté se početná masa gratulantů (rozuměj návštěvníků večírku) přesunula do sálu pod hlavní pódium, protože tam se již chystal první z několika vrcholů celého večera, velmi sporadicky vystupující kultovní hardcoreová kapela devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A. A hrálo jim to jako za mlada. Do publika nasázeli průřez svojí tvorbou s neskutečnou chutí a energií, kterou by jim řada o mnoho let mladších divočáků mohla závidět. Bylo neskutečně osvěžující vidět pod pódiem hrozit, pogovat a natřásat břichy chlápky stejně staré jako jsem já i starší. I kdyby již nic nenásledovalo, stálo za to na Flédu dorazit, protože kdo ví, kdy pánové zase někde vylezou na pódium.
Meat-House Chicago I.R.A. rozparádili publikum.
V předsálí program pokračoval velmi speciálním vstoupením. David Pomahač se pro tento jediný večer spojil s talentovanou zpěvačkou a songwriterkou Magdalenou Fendrychovou, která vystupuje pod pseudonymem Kvietah, a za podpory svého syna Jáchyma, který se chopil baskytary, nazkoušeli set skladeb skupiny Kieslowski doplněný o písně z jeho sólového alba Do tmy je daleko. Výborně to fungovalo, ta radost z hraní, a to mezigenerační popichování, které se promítaly nejen do průpovídek mezi písničkami a ale i do hudby samotné, z toho koncertu činily velmi příjemný hudební zážitek.
David Pomahač vystoupil spolu s Kvietah.
Po krátkém intermezzu vyplněném vystoupením písničkáře Jana Váni na třetím improvizovaném pódiu situovaném ve vedlejším baru kubu Fléda se Kvietah přesunula do sálu na hlavní pódium, tentokráte již se svojí kapelou, aby představila svoji vlastní tvorbu pohybující se na pomezí písničkářství a indie popu. O Kvietah se, zejména po vydání druhého alba Díky, včely, začalo hovořit jako o objevu tuzemské nezávislé scény, za což jsem velmi rád, protože v Headlineru jsme si to mysleli již v roce 2022, kdy jsme ji zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby. Nejen oním albem, ale i vystoupením na Flédě to beze zbytku potvrdila.
Kvietah představila i vlastní tvorbu.
Další položkou programu bylo vystoupení slovenské skupiny ZVA 12-28 Band vedené zpěvákem, kytaristou a autorem skladeb Norbertem Červenákem, která se tísnila na malém pódiu v předsálí v netradiční sestavě zahrnující dechovou sekci. Jejich hudba vychází z blues rocku, ale vymyká se jakémukoliv žánrovému zařazení. Oplývá neskutečnou energií a originálními slovenskými texty, které s humorem a ironií reflektují každodenní příhody a situace. Jejich vystoupení bylo vítaným zpestřením programu a publikum tlačící v malém prostoru mezi pódiem a záchodky roztančilo.
ZVA 12-28 Band si přizvala dechovou sekci.
Mezi tím se na v sále na hlavním pódiu chystal další vrchol večera, a to vystoupení někdejšího klenotů brněnské indie rockové scény, kapely Swordfishtrombones, která se vrátila po dlouhých deseti letech. A bylo moc fajn si připomenout ten jejich hravý, melancholický a místy temný zvuk kombinující kytarovou alternativu s netradičními nástroji a atmosférickými aranžemi, který byl ve své době odpovědí na tehdejší aktuální světové hudební trendy. Nezbývá než doufat, že to nebylo naposled.
I Swordfishtrombones patřili k vrcholům večera.
Po Trombonech už hudební program večírku pomalu směřoval ke konci. V předsálí nás čekalo již pouze komorní akustické vystoupení Terezy Hrabini a její uhrančivý hlas doprovázený pouze kytarou a na hlavním pódiu finále celého večera ve formě výbušného hypnoticky tanečního electropunku skupiny Moimir Papalescu & The Nihilists.
Tereza Hrabini předvedla komorní, ale uhrančivý set.
Bylo to dlouhé, bylo to náročné, ale bylo to plné výborné a zajímavé muziky. Byl to večer návratů, večer vzpomínek i příslibů do budoucna. A byl to i večer setkávání a přípitků. Byla to prostě oslava, jak se patří. A mě nezbývá než popřát Indies mnoho skvělých alb v dalších letech a doufat, že se všichni zase setkáme za pět let na další oslavě nejen Indies, ale i alternativní muziky jako takové.
Moimir Papalescu & The Nihilists se postarali o výbušný závěr.