Obrázek k článku 50 nadějí české hudby: Kaya už v šestnácti letech zářila z billboardu na Times Square
| Redakce | Foto: Václav Filip

50 nadějí české hudby: Kaya už v šestnácti letech zářila z billboardu na Times Square

Jsou teprve na začátku, většina z nich je po vydání nebo teprve před vydáním debutového alba. Možná už jste o nich slyšeli. Možná vůbec. Možná zazáří. Možná vyhoří. Ale potenciál na domácí scéně mají. Redaktoři Headlineru se již tradičně na začátek roku ponořili pod povrch české hudební scény a napříč žánry vybrali padesátku jejích nadějí. Poslechněte si, co se všechno se v současném Česku hraje.

Seznamte se s druhou desítkou hudebníků z unikátního žebříčku, který vyšel v únorovém vydání časopisu Headliner. 

Černý Tesák

Kytarový experimentátor

Všiml jsem si ho při živém vystoupení hudebníka, který si říká Zapomělsem. A koukal jsem – kolik toho dokázal obsloužit, aby to dávalo smysl?! Nyní Miloš Dolinský zvaný Černý tesák vydává vlastní album – instrumentální desku inspirovanou například Burialem nebo Boards of Canada, z čehož je vidět, že má vkus! Album nazvané Zůstaň mě zasáhlo víc, než jsem čekal, protože jeho práce s dynamikou a efekty kytar je doslova snová. Plus mě opravdu baví různé ruchy, kterými písně zpestřuje. Je jasné, že taková hudba není na žádný „easy listening“, ale vyžaduje opravdu soustředěného posluchače. Ovšem když si uděláte čas, tak vás Černý tesák odmění krásným hudebním zážitkem.

wlado

Elma

Písničky o tom, jaký život je

ELMA je umělecký pseudonym mladé songwriterky a zpěvačky Elišky Markové z malé vesnice u Chlumce nad Cidlinou, která v současné době bydlí ve Velké Británii. Pod svým uměleckým jménem působí od roku 2022, kdy debutovala ípíčkem Roller Coaster, jež obsahuje čtyři akustické písničky. Loni na něj navázala dvěma singly. Jedním z nich, písničkou When Will It End, která se pitvá ve směsici pocitů, co zbydou po zlomeném srdci, zaujala i ve Startéru Rádia Wave. V textech ELMA vůbec čerpá ze svých osobních prožitků, zkušeností a emocí. Ale jak sama říká, nejlepší texty, které napsala, jsou ty, o nichž nepřemýšlela, ale které „přišly k ní“. A jejímu upřímnému, otevřenému a v něčem křehkému projevu to sluší. Zkrátka od téhle talentované hudebnice se ještě můžeme dočkat hodně zajímavé muziky. Už třeba letos na jaře, kdy hodlá vydat nový singl Dress Me Up.

Marek Reinoha

Fail Together

Irská whisky v české hospodě

V pražské kapele Fail Together se sešli ex-členové skupin Homesick, Krajina Ró, The Shifty Grifts a Mladé perspektivní ryby. Už asi dva roky se baví autentickou, čistě akustickou a řádně syrovou muzikou, která obsahuje notnou dávku punkové energie a divokosti. Taky nechybí drsná folková poetika, hospodské halekání a trocha toho country. Že vám ten popis něco připomíná? Jasně že ano. Máte-li totiž rádi The Pogues, The Rumjacks nebo třeba Graveyard Train, tak se vám Fail Together budou líbit a budou vás bavit. Přesvědčit se o tom můžete na jejich debutovém albu Get Lost z loňského roku a ještě lépe na nějakém jejich koncertě. V letošním roce se kapela hodlá věnovat hlavně koncertům nejen v Praze, ale i jinde v tuzemsku. A v dubnu ji čeká turné po Německu. Současně připravuje materiál na nové EP. No, bude toho hodně.

Marek Reinoha

Ginger Wizard & The Peter Jacksons

Progrocková láska k fantasy

Ginger Wizard je původně domácí projekt Radomíra Szajtera, bývalého kytaristy noiserockových Pacino, který vznikl někdy na přelomu zimy 2021/2022. Svoji zálibu v četbě fantasy a fascinaci tvorbou švédského hudebníka Bo Hanssona v projektu Ginger Wizard přetavil v instrumentální hudební materiál. Nahrával doma v kuchyni, vydal ho na kazetě The Feast for the Dead King & Other Musical Themes, kterou doprovázela i stejnojmenná povídka. Když se Radomír rozhodl pracovat a hrát s kompletní kapelou, dostal projekt název Ginger Wizard & The Peter Jacksons. V sestavě s Tomášem Vondrou (Orient, Tomáš Palucha), Vítkem Chaloupeckým (Rutka Laskier, Tomáš Palucha) a Angelem Dodovem (Altbau, Raw Deal, Autor), kterého však v mezičase nahradil Emil Prachař (Vole, Kurvy Češi) a Lukášem Polákem nahráli bez předešlé zkoušky na dva tejky sedmipalec se dvěma songy. V jejich hudbě jsou prvky dark ambientu, progrockové kytarové vyhrávky, taky psychedelie, špetka krautrocku, ozvěny Jethro Tull a kdo ví, co všechno ještě. Třeba flétničky a mnoho rozličných cingrlátek a zvonečků nebo středověce znějící niněry. Šlape to báječně a hlavně naživo. Na letošní rok Radomír plánuje vydání další sólové kazety i nahrávání alba s The Peter Jacksons. No máme se na co těšit!

Marek Reinoha

Grapefruit Astronauts

Skvostné kytarové šílenství

Při objevování nové muziky v našich končinách často narazím na ryzí poklady. Jedním takovým jsou pražští mistři instrumentálního djentu Grapefruit Astronauts, jež jsem dlouhou dobu trestuhodně ignoroval. Trojice muzikantů ve složení bicí, basa a dominantní kytara má na poměry nejen domácí scény naprosto parádně zprodukované nahrávky, které vám po pár vteřinách okamžitě evokují velikány jako Periphery nebo Animals As Leaders. Je to sice bez zpěvu, ale zato nesmírně instrumentálně bohaté, zábavné a především světové.

Lukáš Rešl

Husa

Skromný vedlejšák

Dívčí duo Jiný metro patří k osvěžujícím objevům posledních let na scéně převážně akustického indie písničkářství. Polovina z něj, dvacetiletá Klára Čmejrková je také talentovaná výtvarnice a grafička (její kresbu najdete na obalu alba Neviňátko kolegyně Stinky), ale především pod sarkastickým alter egem Husa tvoří za pomoci různých nástrojů a looperu písničky. Zpívá je s jistotou v češtině i angličtině. Klára, která vyrůstala v New Yorku, se v nich pouští i do odvážnějších témat a výsledek udivuje lehkostí, rozverností a mile humorným nadhledem.

Antonín Kocábek

Hyacinth

Stylové „devadesátky“ z Plzně

Kdysi dávno duněl hardcore z každé druhé garáže ve Strakonicích, teď si titul Mekky českého hardcoru zřejmě přebírá Plzeň. Kvartet Hyacinth patří k nejvýraznějším kapelám. Jejich hardcore, to jsou hutné riffy, převážně střední tempo, breakdowny, mosh a nad tím vším přísný vokál… přesně jako se hrálo v devadesátkách. Což je paradox, protože tuhle dekádu mládežníci Hyacinth nepamatují. Debutová deska vyšla na kultovní nezávislé značce Day After. Časté výjezdy do zahraničí dávají tušit, že Hyacinth trefili zvuk, po němž je hlad.

Radek Pavlovič

Island Mint

Start s burácením raketových motorů

Jen málo přes dva roky trvalo od doby, kdy Matyáš Adámek vydal své sólové EP Hazy Days a začal na ně lovit spoluhráče pro vytvoření plnohodnotné kapely. Tu přivedl k vítězství ve vyhledávací soutěži talentovaných nadějí Czeching, pořádané Českým rozhlasem. Loni pražská kapela debutovala albem Irreality. Její svěží sound, jehož základem je neopsychedelie, do níž se nenápadně vlévají prvky post punku, folku či šedesátkového surf rocku, má v sobě velkou osobitost. Ve finále jedenáctého ročníku „exportního projektu“ Czeching tak Island Mint porazili elektronického producenta badfocuse, synthpopovou zpěvačku Maellu a alternativní rockovou kapelu Kalle, což je vyslalo na nizozemskou přehlídku Eurosonic. A to jsou stále teprve na začátku!

Antonín Kocábek

Kaya

Nejmladší Češka na TIMES Square

Začátkem loňského roku bylo Karolíně Pelíškové alias Kaye šestnáct let a díky úspěchu svých prvních dvou singlů Someone Else to Blame a I Think I Don’t Understand byla jednou ze zpěvaček, které se staly tváří kampaně EQUAL, což znamená, že se rozhlédla z obří billboardové plochy na Times Square v New Yorku. Ze zdejších končin byla suverénně nejmladší. Kaya od té doby vydala ještě třetí singl Last Time That We Spoke, který vznikl ve spolupráci s Davidem Kandlerem a Tomášem Reginaldem Plíškem. A potřetí v řadě nutno konstatovat, že ačkoli jsme od ní ještě neslyšeli mnoho, je jasné, že toho ještě hodně uslyšíme. Letos na jaře jí u Tranzistoru vyjde EP a já se těším, protože mě autorsky i pěvecky silně zaujala.

Šárka Hellerová

Licklip

Sny, vize a kytarově popové psycho

V minulém Headlineru mluvil o Filipu Jedličkovi, který si říká Licklip, s velkým nadšením Majkláč z Bandzonu. Jde o nového koně jeho agentury Redhead Music, jenž má ambice zazářit na mladé popové scéně a nebojí se přitom ani kytar. Venku má zatím dva singly zpívané v angličtině, které mají výrazný vizuál i produkci. Psycho zaujme i docela tvrdou rockovou odbočkou. A místo doporučení dáme slovo Majkláčovi, jenž popsal spolupráci s Licklipem a jeho kouzlo následovně: „Nahráváme a povídáme si o jeho vizích a snech. To je stejně tak vzrušující a zábavné. Poslouchat, jak nadaný mladý člověk, který vyrůstal ve svobodné době, vnímá svoji budoucí kariéru a svět vůbec, je taky boží. Z takových lidí získávám entuziasmus, pozitivno a víru, že všechno jde. Pomáhá mi to žít spokojenější život.“ Inu, chceme slyšet víc.

Honza Vedral