Obrázek k článku „Bude to krása.“ Novinku Anny Vaverkové inspirovala špína i odpadky Berlína
| Šárka Hellerová | Foto: Tomáš Mikule

„Bude to krása.“ Novinku Anny Vaverkové inspirovala špína i odpadky Berlína

Hnus Berlína i hledání krásy v něm, ale také život čerstvých novomanželů. Anna Vaverková je uprostřed práce na novém albu, které nabídne nečekaná témata.

Indiepopová písničkářka a producentka dokončuje své druhé album, jemuž přiřkla pracovní název Krása. Veškeré písničky jsou již nahrané, řeší poslední detaily, nástrojové linky a brzy přijde na řadu mix a master. Na jaře bychom se měli dočkat prvních singlů.

Vaše první EP a album sklidilo hodně chvály. Co jste si z toho odnesla do práce na nových písních?

Věřím, že proces vzniku mého EP Roztomilá holka i alba Pozdravy z polepšovny mi přinesl
hodně. Prozkoumala jsem různé metody práce. Například u EP jsem poznala limity své vlastní DIY produkce. U alba jsem ji pak využila hlavně u dělání demáčů před samotným nahráváním, přičemž některé prvky z dem zůstaly. Nové album je celé produkované a nahrávané ve vlastním berlínském studiu LA Recordings. Předcházely tomu jen na telefon nahrané nápady – klavír–vokál či kytara–vokál. Už to nebyl pokus–omyl jako předtím. Konečně můžu říct, že proces tvorby, produkce a nahrávání šel hladce. Zjistila jsem totiž, že je dobré vědět, kdy přestat, kde jsou limity, kde ty limity bourat a kdy si zas dát pauzu a nechat to oddechnout a posunout se zase k něčemu jinému.

Jak jste album dávala dohromady?

Vznik Krásy mělo dvě, možná tři docela vzdálené fáze. S tím „odležením“ písní totiž vždy přijdou nové emoce. První fáze byla zapisování si denních záznamů, hlavně různých vjemů, do mého notýsku mezi jarem 2023 až podzimem 2024. Tohle byla taková fáze sálání, naprosté umělecké otevřenosti, citlivosti a zranitelnosti. Mezitím jsem se ke svým záznamům vracela, už s nějakým nástrojem v ruce, nebo jsem si jen podtrhávala zajímavé vjemy. Pak, asi tak půl roku nato, jsem začínala řešit první zvukové záznamy přímo ve studiu s Liamem.

Je evidentní, že ty písně prožíváte.

Ano, prožívám, a velmi emotivně, musela jsem se znovu ponořit hluboce do sebe a vlastně paradoxně i do okolí. Dále se do alba velmi obtiskává můj novomanželský život – zaznamenávám a snažím se v albu zachytit své nynější pohledy na lásku. Prožívám opravdu krásnou renesanci lásky. Sobecky je tohle album hlavně pro mě, abych si sama sobě mohla připomínat, jak krásný to je pocit, a v případě jakýchkoli nejistot či pochybností věděla, že pro krásu a lásku je důvod bojovat a pracovat.

Takže pokračujete ve společné tvorbě s vaším manželem Liamem Blomquistem?

Ano, album spoluprodukoval a je velkou zvukovou součástí alba. Některá jména hudebníků, kteří se natáčení účastnili, se opakují z mého debutového alba. Peter Mojzeš zas dělá aranže na orchestrace a nahrává smyčce a dechy, bubenický mág Tobias Humble opět obstarává bicí. Na elektrickou basu jsme si nově přizvali našeho kolegu ze studia Emilia Amaru. Na albu bude pár dalších hostujících muzikantů. To si zatím ale nechám pro sebe. Aby mohlo být přece jen nějaké to překvapení.

Pracovní název alba je Krása. Téma alba je hledání krásy – nalézáte ji ve světě lehce?

Myslím, že člověk vždy nalezne krásu, pokud ji chce najít. Lehkost jejího nalezení pak závisí na mé touze po kráse. Ta touha ale občas je, občas není. Takže je spíš těžký ten prvotní impuls – chtít krásu hledat.

Zároveň jste mi prozradila, že tohle téma hodně „nakopla“ ošklivost Berlína. Doslova jste řekla – „jak je Berlín hnusnej“.

Ano, to je pravda. Znechucenost Berlínem mi dala takovou „ťafku“. Každý den procházím Hermannstraße nebo tam nastupuju na U-bahn nebo S-bahn. Kdo zná, zná. Kdo ne, tak prostě… není to pěkné – odpadky všude, uživatelé všech různých látek, smrad, špína – člověk se musí obrnit, ale pak dojde chvíle, kdy obrnění nestačí, protože by se pak musel odříznout od okolního světa skoro napořád. A to ve mně probudilo ten chtíč hledání krásy. Vždyť tam musí být něco, co je krásné! A tak jsem začala pozorovat všechny možné detaily a začala zaznamenávat své okolí do notýsku. A tam začalo hledání krásy, má otevřenost vůči ní a vlastně i proces tvorby alba.

Co dalšího je pro vznik téhle desky zásadní a pro vás podstatné a zajímavé?

U alba se zase vracím zpět ke svým kořenům – k pianu. Některé písně jsou znovu hodně postaveny na klavíru. Proces psaní jsem u některých písní přímo začínala dlouhou, až terapeautickou improvizací na klavír. V produkci jsou, myslím, i nádechy pro mě nových žánrů, třeba americany nebo scénické hudby.

Seznamte se

Anna Vaverková začala první písničky psát už ve dvanácti letech, od prváku na gymnáziu sólově koncertovala. Po maturitě se odstěhovala do Berlína studovat songwriting na hudebním institutu BIMM. Zde poznala svého muže Liama Blomqvista, s nímž má kapelu The Flavians. V roce 2019 hráli na Glastonbury. Loni Anna Vaverková vystupovala mimo jiné na konferenci SXSW v texaském Austinu. Sólové EP Roztomilá holka jí přineslo nominaci na Vinylu pro objev roku, Apollo pro nejlepší singl roku a na Cenu Anděl v kategorii alternativa a elektronika. Album Pozdravy z polepšovny se staly albem roku podle Apolla a Anna Vaverková za něj opět získala žánrového Anděla.