Odvěká touha Tomáše Nováka totiž byla, aby Kytary.cz jen nepřeprodávaly zboží, ale tvořily i nějaký vlastní produkt. A právě proto vznikly "kejsy" Razzor Custom Cases.
V „Kytarách“ pracujete osmnáct let. Co vás k nim zavedlo?
S majitelem Honzou Pilsem jsme měli kapelu, a když Kytary.cz rozjížděl, nabídl mi práci. Pracoval jsem tehdy v korporátní firmě, měl na starosti IT a jemu se zdálo, že bych mohl být prospěšný. Kapelu už spolu dlouho nemáme, já hraní pověsil na hřebík, kromě sobě pro radost, ale Kytary.cz nás spojují dodnes. Když jsem nastupoval, byli jsme ve firmě jen tři, takže i když jsem měl de facto vedoucí pozici, měl jsem jen jednoho podřízeného – prodavače, který byl zároveň skladník. Já měl na starosti jeho a cokoli dalšího bylo třeba. Na začátku jsme dělali všichni všechno. Staral jsem se o katalog, zaskakoval v prodejně, řešil jsem nákupy zboží i reklamace. Jak firma rostla, postupně některé oblasti přebírali kolegové a časem celá oddělení.
Napadlo by vás tehdy, že jednou budete mít nejen úspěšnou prodejnu, ale poměrně působivé hudební centrum?
Ambice jsme měli. Od první minuty, kdy jsem přišel na cosi jako pracovní pohovor, nebo spíš přátelskou diskuzi, jsme věděli, že bychom to rádi dotáhli daleko. Přecházel jsem z jistoty do neznáma, tak jsem se samozřejmě zajímal, jaké jsou plány. Dodnes si pamatuji, že mi Vláďa Myslík představil vizi, která byla velmi podobná tomu, jak to nyní doopravdy vypadá. Velké centrum pro muzikanty, o němž bude vědět celá republika. Pamatuji si, že byla řeč o velké prosklené hale. Připadalo mi to jako velmi utopická myšlenka, ale líbila se mi. A dnes to tu máme.
Co bylo klíčem k úspěchu?
Přisuzuji ho tomu, že majitelé jsou velmi dobří vizionáři. Dnes už bych to hodnotil jinak, ale řekněme před deseti lety jsem to vnímal tak, že oni mají skvělé nápady a já ruce, které je dokážou realizovat. Když řekli, že chtějí prodejnu v Brně, jel jsem tam, našel prostory a budoval prodejnu. Což vlastně dělám dodnes. Mám na starosti vše okolo našich staveb a rozvoje. Od jednání s úřady po dozorování staveb.
Který z nápadů pro vás byl největší oříšek?
Zcela upřímně, pro mě byla vždy největším oříškem práce s lidmi. Jak firma rostla, zjistil jsem, že není možné, aby počet mých podřízených donekonečna bobtnal. Než se starat o velký počet lidí, baví mě pečovat o projekty, klidně i velké, ale s malým týmem. Tomu se přizpůsobila organizační struktura a já se stal technickým ředitelem, který má na starosti vše kolem provozu a rozvoje.
Takže postavit tenhle areál není problém, ale nesmí do toho mluvit moc lidí…
Slovo problém bych nepoužil. Vybudovat naše centrum v Modřanech ale byla zrovna ona velká akce. Největší, kterou jsme doposud dělali. Bylo to náročnější a dražší, než jsme čekali, nicméně ano, to je přesně to, co mě baví.
Považujete tohle, co vidíme kolem, za svůj největší úspěch?
Asi ne. Nedokážu naše projekty takto rozlišovat. Ke všem přistupuji tak, aby se povedly co nejlépe. Všechno totiž mělo postupný vývoj, nejprve jsme vybudovali prodejnu Děkanka, klasický obchod se skladem, který nám postupně přestal stačit. A tak jsme sklad přesunuli kousek od současného sídla. Různými peripetiemi jsme se přesunuli do tohoto areálu. V jednu chvíli jsme směřovali k tomu mít po republice víc menších poboček, ale zjistili jsme, že tříštíme síly, a stáhli jsme se zpět pouze do Prahy a Brna. Ze skladu, který zde byl, se stalo výdejní místo, z něhož postupně vznikla seriózní prodejna, až jsme zde po odkupu pozemků začali budovat to, co dnes Kytary.cz jsou. Mám-li jmenovat, co v rámci mého působení ve firmě považuji za úspěch, je to právě to, že dokážu realizovat nápady, které si vymyslíme. A že mezi ně dokážu prosadit i nějaké své věci.
Ony „vaše věci“ znamenají například to, že Kytary.cz nejen prodávají, ale také něco vyrábí… To byla vaše touha, že?
Ano, mám to tak odjakživa, což znají lidé zde ve firmě i rodina doma. Když se firma stabilizovala a rozšiřovala, rozhodli jsme se konečně vytvořit vlastní výrobní divizi. Přemýšleli jsme, co budeme dělat – věděli jsme, že kytary dělat nechceme, protože to umí lépe jiní. Začali jsme s konferenčními stolky ve tvaru kytary. Sedíme u stolku, který mi vyrobil otec kdysi k narozeninám. Nechali jsme se inspirovat, nicméně jak vidíte, sedíme u Fenderu, což je značka, která podléhá nějakým pravidlům.
Fendery jste tedy asi nevyráběli…
My dělali univerzální tvar kytary bez loga. Bylo to moc krásné, ty stolky máme v nabídce, nicméně bohužel na skladě jsou proto, že je nikdo moc nechce. Projekt jsme rozjeli s velkými ambicemi, a ještě větším důrazem na kvalitu. To byl můj požadavek, který byl možná chybou, protože výsledný produkt byl příliš drahý. Bohužel hned první výrobní projekt tedy nevyšel podle našich představ.
Ten další se nicméně povedl a už je v plném proudu…
Ano – Razzor Custom Cases. Vznikly náhodou – kolega mě požádal, jestli, když už umíme něco vyrobit, bych mu nevyrobil case, jenž neměl zcela standardní parametry. Když jsme ho zhotovovali, napadlo mě zkusit to ve větším. Oslovil jsem v Německu dodavatele materiálu a pustil se do toho.
Pevné přepravní obaly na nástroje a zvukovou techniku mají poměrně ikonický design, který je jistě spojen s funkčností – vymýšleli jste v tomto směru něco nového?
V případě tohoto projektu nešlo o žádné velké inovace – naopak jsme chtěli dělat to samé, co ostatní. Systém je daný a není moc kde vybočit. Můžete ale vylepšit služby kolem, což se nám, věřím, povedlo. Proto tento projekt od začátku hodnotím jako smysluplný a dnes už mohu říci, že i úspěšný. V Evropě je běžné, že vám case vyrobí za měsíc nebo pět týdnů. My jsme od začátku chtěli mít výrobek pro klienta hotový do pěti dnů, a to pokud možno s nejlevnější cenou na trhu. Zároveň je pro mě opět hlavním kritériem poctivá výroba. První kusy měly pár chyb. Učili jsme se, ale velmi nám pomohl německý dodavatel komponentů, který nás vzal k nim do továrny a odhalil nám některé další postupy, jež jsme sami neobjevili.
Razzor Custom Cases vyrábíte, jak jejich název napovídá, na míru – musí se tedy zákazník dostavit s nástrojem do prodejny?
Obvykle ne, nechceme zákazníky s měřením zatěžovat, a naší výhodou je, že zde máme obrovský sklad nástrojů na prodej. Když si objednáte case na konkrétní kytaru či piano, dost často ho zde máme vystavené a můžeme na místě nástroj zaměřit. Od začátku jsme tušili, že to je naše výhoda – v České republice se tímto zabývá odhadem deset výrobců, ale takové možnosti nikdo z nich nemá. My můžeme nabídnout plný servis.
Jak se vám daří v České republice vyrábět levněji než v zahraničí?
Jde o to, že z 90 % se jedná o zakázkovou výrobu, a ta se v Číně nevyplatí. Tam lze vyrábět univerzální, na pohled velmi podobné kufříky, kterých si objednáte tisíc najednou. U nich se ale velmi rychle prozradí, že kvalitu dokážeme vyrobit daleko lepší. Zákazníci si často nejprve koupí nějaký takový kufr z Číny a brzy jsou znechucení a rádi si připlatí za kufr od nás. Pokud tedy mluvím o lepší ceně, srovnávám ji s ostatní zakázkovou výrobou. Paradoxní je, že třeba laminátová pouzdra ve tvaru kytary se v Číně kupovat vyplatí, ta umějí kvalitní.
Komponenty berete kde?
Náš hlavní dodavatel je z Německa. Překližky, což je druhý základní komponent, se vyrábí na Ukrajině. Ani před válkou nebyl jejich nákup zcela jednoduchý, teď je to navíc pochopitelně ještě úplně jinak kvůli válce.
Proč to bylo před ní komplikované?
Protože bylo třeba objednat celý kamion a může vám přijít špatná barva. Dražší kufry se vyrábí z březové fóliované překližky, což je nezničitelný materiál, ale ty obyčejné se vyrábí z běžné betonářské překližky, a protože její primární využití je ve stavebnictví, moc se nehledí na barvu. Nyní už se začaly tyto překližky běžně fóliovat černou barvou, ale ty jsou zase o něco dražší. Zkrátka není tak jednoduché správnou překližku sehnat – hnědý, nebo dokonce světlý case nevypadá hezky. Což mě přivádí k naší řadě ART, která má nějaké základní designy, ale v zásadě tyto kufry lze potisknout čímkoli. Takže stále navrhujeme nové a nové designy. Mimochodem, zásadním bodem procesu je také vlepování pěnového polstrování – můžete udělat hezký case, ale když je tam špatně udělaná pěna, je to problém. Nyní ale v tomto směru přichází velký krok vpřed. Máme nový CNC (Computer Numerical Control) stroj, který bude řezat pěny, což jsme doteď dělali ručně.
To už zacházíme do technických otázek, ale nevadí.
Když jsme u toho, ještě bych rád zmínil, že projekt Razzor Custom Cases velmi posunul zvukař Luděk Špilauer, který ho od dob covidu vede se mnou, a ten nás natlačil do nového konstrukčního systému, jehož výsledkem je řada FUSION. Ta se vyznačuje svou lehkostí při zachování vysoké pevnosti. Každý, kdo někdy musel tahat bedny, ví, že nízká hmotnost se počítá. Luděk Špilauer se nyní aktivně podílí na vývoji celého projektu, řezání na CNC, navrhování a kreslení složitých pěnových výplní a vůbec designu nových caseů.
Co budete vyrábět dalšího?
Nemyslím si, že by tohle byl náš poslední projekt. Máme čím dál tím lépe vybavenou dílnu a budeme ji chtít využít. Další výrobní aktivity zde již testujeme, ale o tom asi někdy později.
Razzor Custom Cases
Nejvíc se Tomáš Novák, který je tím, kdo realizuje vize majitelů Kytar.cz Jana Pilse a Vladimíra Myslíka, rozzáří v prostorách dílny. Procházíme jimi den předtím, než dorazí další CNC stroj, jenž ještě zdokonalí výrobu Razzor Custom Cases, přepravních kufrů na míru. Ty jsou určeny primárně pro hudební nástroje a audiovizuální techniku, ale lze je vyrobit pro jakékoli účely. Už zde vznikal i dárkový kufřík na luxusní lahev šampaňského.