Zatím jsem kapelu neměl možnost slyšet naživo v plné sestavě, ale pouze v duu tvořeném Romanem Vičíkem a Marií Hroudovou se synťákem. Přesto mě to vystoupení oslovilo, a to nejen muzikou, ale i osobitou poetikou v textech.
V roce 2019 se Roman Vičík přestěhoval do Prahy s krosnou, kytarou a kufrem przničů zvuku. Přestože nadále zůstává členem skupiny Nylon Jail, se kterou aktuálně pracuje na novém albu, chtěl samozřejmě hrát i v metropoli. „Věděl jsem, že vedle toho dojíždění za Nylon Jail chci mít v Praze nějakou svoji kapelu, ve které chci vyjadřovat svoje hudební vize osobněji,“ řekl mi Vičík. Trvalo mu asi rok, než se rozkoukal a zjistil, jak se vlastně v Praze muzikanti hledají. „První, co nás všechny napadne, je vlézt do muzikantský hospody a tam muzikanty najdeš,“ vypráví. „Ale zjistil jsem, že to tak jednoduchý není, alespoň ne pro člověka, který začal žít v Praze poprvé. Že je to něco jiného, než když si sedneš do Vertiga v Olomouci a tam u panáka Vzteklýho psa stvoříš kapelu.“
Nakonec se ale setkal s Václavem Hruškou (Lebanon), jenž dříve hrával v Nylon Jail, a natočil s nimi první album. Slovo dalo slovo a začali se spolu ve dvou scházet nad Vičíkovými nápady ve zkušebně. Později se k nim přidal basák Matěj Černý, který také hrával v Nylon Jail, a to v jejich druhé etapě, ale který plánoval stěhování do Anglie. „Pro Syny smrti však měl Matěj zásadní přínos v tom, že ho jednou večer u piva napadl Tony Dlapa (Prago Union), kytarista, který s námi také chvíli hrál v Nylon Jail a jehož odvěkým přáním bylo hrát v kapele na bicí. Takže ho k nám přivedl,“ vysvětluje Vičík. Po odchodu Černého do Anglie začali zkoušet a tvořit v sestavě Roman Vičík (kytara, zpěv), Václav Hruška, (kytara) a Antonín Dlapa (bicí) a pro živá hraní s nimi začal jezdit basák Petr Petřek, který jezdíval s Nylon Jail jako zvukař.
Vznik kapely je tedy, v návaznosti na shora popsané skládání sestavy, možno datovat někdy na podzim roku 2020. Od té doby Synové smrti, v nichž Roman Vičík debutuje jako frontman a zpěvák vlastních textů, nabízejí energickou směs alternativního rocku, country a blues, postaveného na syrové kytaře, atmosférických melodiích a nezaměnitelném zpěvu. Ty doplňují klávesy, které přidávají muzice příjemný nadhled. Právě s tím pánové vkusně míchají patos a berou posluchače na cestu do míst, kam se nikomu z nás nechce, protože z nich není návratu.
A to už jsme u názvu kapely a témat textů, ve kterých převažuje smrt. K tomu mi Vičík řekl: „Musím se přiznat, že mě to téma vždy zajímalo. Myslím si, že smrt je jedna z mála skutečností, která je opravdová. Nechci na to však nahlížet jako na něco temného, s tím smutkem, ale ani nějak ultra vesele. Chtěl jsem to téma pojmout bez těch divných pocitů, které jsou s tématem smrti spojeny. Například mě hodně baví, jak k tomuto tématu přistupují třeba v Mexiku. Mám na mysli svátek Día de Muertos, při němž všichni tančí v barevných šatech a smrtka je tou veselou postavičkou, za kterou jednou musíme všichni.“ Současně je ale nutné zmínit, že songy kapely nejsou monotematické a Vičíkovi se do nich občas vloudí i témata zhrzené lásky nebo jiných životních zlomů.
První singl kapely s klipem režiséra Davida Mencla.
Kapela má za sebou zatím pouze několik koncertů, ale zahrála si i na festivalu v Banátu. Na konci roku 2021 však nahrála u Amáka ve studiu Golden Hive první dva singly. Sen pojednává o pocitu vyprahlosti z pohledu chlápka, jenž měl sny, ale už je nemá. Kapela v březnu loňského roku vydala audioverzi a v prosinci i s povedeným klipem, který vytvořil režisér David Mencl. Takže pokud se chcete s tvorbou Synů smrti seznámit, nezbývá vám zatím nic jiného, než si poslechnout pouze tuto jedinou zatím zveřejněnou nahrávku.
Na přelomu února a března se však Synové smrti vrátí k Amákovi do studia, aby nahráli zbytek materiálu na debutové album, jež chtějí vydat ještě letos. Do té doby ale plánují vypustit i druhý singl, který už nahráli. Osobně se na nové nahrávky a na jejich koncerty, kterých bychom se mohli letos opět dočkat, moc těším. Synové smrti jsou totiž originální kapela, která určitě stojí za pozornost.