Oficiálně vznikly The Agony v roce 2013, ale prapočátek je možné hledat už v létě 2011. Tehdy mladičká a nezkušená, ale o to zapálenější kytaristka Nikola Kandoussi dostala nečekanou příležitost hrát v nové sestavě kapely ex-zpěváka Arakainu Aleše Brichty. „Aleš hledal nové a neokoukané tváře a věděl, že chce mít v sestavě i holku,“ přibližuje Nikola. Úspěšný konkurz dostal Nikolu z pokojíčku prakticky ze dne na den přímo mezi profesionály. S kapelou Aleše Brichty pak strávila 14 intenzivních měsíců. Jak překotně celá sestava vznikla, tak překotně i zanikla. Bylo načase založit vlastní band. „Díky hraní s Alešem jsem raketově získala spoustu zkušeností. Založit a vést vlastní kapelu bylo pak o to jednodušší,“ popisuje Nikola.
Ženská rocková kapela
Zvuk The Agony byl od začátku daný. „Od chvíle, kdy jsem v patnácti viděla Girlschool, jsem věděla, že chci vlastní stoprocentně ženskou rockovou kapelu,“ říká Nikola, která si ke kytaře přibrala i zpěv. Vysněná kapela měla znít jako modernější verze Girlschool s drzostí L7 a tvrdostí Crucified Barbara postavená na heavy riffech jak od Metalliky a refrénech, jako mají KISS nebo Mötley Crüe. Poskládat sestavu podobně smýšlejících holek nakonec nebylo tak obtížné, jak se může zdát. „Myslím, že jsme měly velké štěstí. Byly momenty, kdy jsem si říkala, že to nebude ženská kapela a že třeba na sólovou kytaru vezmeme chlapa, ale nakonec se to přece jenom podařilo. Když do něčeho dáš všechno, ono to musí vyjít,“ shrnuje úvodní peripetie Nikola.
Kompletní sestava nasadila od dubna 2013 vysoké tempo. Krátce po startu vyšlo první EP Loud and Furious. Následovalo intenzivní hraní včetně koncertů s legendami typu Mikea Terrana, Loudness nebo právě zmiňovanými Girlschool, s nimiž pojí Nikolu i osobní přátelství. Rok 2015 přinesl debutovou desku Dirty and Dangerous, kterou zafinancovali fanoušci v crowdfundingu. Cvrkot kolem mladé kapely ještě podpořil kytarový matador a kmotr debutové desky Michal Pavlíček.
V dalších letech The Agony vyrážely opět na cesty – například do Anglie nebo do Nizozemí, ale také po Česku, ať už to bylo turné s Debustrol, nebo Hrady CZ společně s kapelami jako Pipes and Pints, Horkýže Slíže nebo Trautenberk. V roce 2017 vyšlo druhé album 689 opět s pomocí fanoušků. Teprve covidový rok 2020 rozjetou kapelu zbrzdil. Pětiskladbové EP Eclectic tak vyšlo se zpožděním v druhé půli roku. Podobně nehybný byl ale i rok 2021, který pro změnu poznamenal odchod poloviny dlouholeté sestavy. Plnohodnotný restart přinesl až rok 2022, kdy se The Agony vrátily do tempa v novém složení. Že mají stále energii, zpečetil úspěšný koncert před Scorpions v květnu v O2 areně. K deseti letům si pak The Agony nadělily třetí album Rising.
Na domácí scéně
Být ženskou rockovou kapelou zrovna v Česku má svá úskalí. Celou existenci hledají The Agony své místo. Pro nezávislou scénu je jejich rock až příliš tradiční. Pro tu klasickou, která rock často zaměňuje za nenáročný pivní bigbít s českými texty, jsou zase až příliš světové. „Tohle je nekonečné dilema a nekonečný boj, pořád nad tím přemýšlím, jak to vybalancovat. Překvapivě pro spoustu lidí doma jsme těžko zařaditelné. Asi bychom byly někde jinde, možná o dost známější, pokud bychom zpívaly česky. Ale to my nechceme,“ říká Nikola.
„Nedáme dopustit na české fanoušky, ale vždycky jsme chtěly i do zahraničí. Zkušenosti nám dávají za pravdu, že tam nemusíme obhajovat, co jsme zač,“ dodává s tím, že hlavně zpočátku bojovaly The Agony i s kritikou. „Zpočátku se stávalo, že si lidi mysleli, že neumíme hrát a že jen sázíme na to, že jsme ženský. To nás akorát hecovalo jim všem nakopat zadky,“ vzpomíná Nikola.
Druhý koncert hned před Scorpions
Pokud by měla Nikola vybrat jeden moment, kdy hlasy kritiků zásadně utichly, byl to už zmíněný koncert před Scorpions. „Měly jsme jen půlhodinu. Buď jsme to mohly totálně podělat, nebo totálně vyhrát. A já myslím, že jsme vyhrály,“ vzpomíná Nikola. Přitom paradoxně jen o pár měsíců dřív stály The Agony na pokraji rozpadu. „Zrovna nás opustila půlka sestavy. Ale nakonec jsme sehnaly nové členky a po jednom jediném testovacím koncertu ve Futuru jsme šly rovnou do O2,“ popisuje.
Videoklip z koncertu v O2 areně.
Jak se hraje v obří hale sestavě, která spolu má teprve druhý koncert? „Základ všeho je hodně zkoušet. Druhá věc byla najít si zvukaře, který tu halu zvládne nazvučit. Hodně tomu pomohla i produkce Scorpions, která byla maximálně vstřícná a ve všem nám pomohla. A taky lidi v hale nás podrželi. Věřily jsme si, ale když začalo hrát intro, padla na mě nervozita jako svině,“ přiznává.
V další dekádě? Anglie!
První dekádu mají The Agony za sebou, tu další ale vidí především v zahraničí. „Když se na to podívám z odstupu, zahraničí nám vážně sedí víc,“ vysvětluje Nikola s tím, že nejvíc podpory cítí v Anglii, kde aktuálně roste poptávka po klasickém rocku. „Dokonce se tomu říká nová vlna klasického rocku. Je tam živá scéna, vznikají nové kapely, lidi se zajímají, zkrátka se tam něco vzrušujícího odehrává,“ popisuje.
Proč právě Anglie? Lidé tam umějí kapelu podpořit. Snad hraje roli, že anglický fanoušek ví, že jakákoli kapela, kterou vidí v malém klubu, může být už za rok dva v halách. „Ty šance tam jsou, třeba Biffy Clyro si to takhle odjezdili poctivě od malých klubů a kde jsou teď,“ uvažuje Nikola. „Na druhou stranu, jestli jsem se za 10 let vedením kapely něco naučila, tak to, že hlavně nesmím nic očekávat,“ uzavírá frontwoman The Agony.