Z prvních dvou videoklipů k nové desce čiší téma samoty, až deprese. Zatímco první Mountains at Midnights zobrazoval šílící osamění v temném rozjetém klubu, druhý singl Pull Me Through je doprovázen příběhem trpícího muže, kterého stoupající hladina pohltí v jeho vlastním autě, zatímco kolem stojící sousedé ho pozorují jako akvarijní rybičku, jíž dochází vzduch. Pokusy o záchranu přichází pozdě, a když jedna z žen vezme za kliku, vyvalí se voda, ale dotyčný už zůstává v hlubinách.
„Pull Me Through vypráví o tom, že vzdáte snahu to zvládnout sám a najdete sílu v žádosti o pomoc. Místo toho, aby těžkou práci odváděly riffy, pohání ji text a melodie. I když je postavená na pianu, zdá se jako chybějící část našeho dělostřelectva a píseň, kterou chceme hrát naživo,“ říká Mike Kerr. Ve skladbě zpívá o posteli vystavěné ze (sebe)obviňování a otázek Co jsi to udělal?
Někdy stačí vzít za kliku, musí se to ale udělat včas.
Předchozí album Typhoons se do historie Royal Blood zapsalo jako to, jež ukončilo jeden velký rokenrolový večírek. Kerr před jejím vznikem začal abstinovat. Hudba, kterou poté s kapelou vytvořil, překvapila tanečním rytmem, jímž tepou i některé skladby na novince Back to the Water Below. O Typhoons se mluvilo jako o nejlepší nahrávce kapely.
Nová deska je rozmanitější. S prvním singlem se zdálo, že by mohla být především návratem ke kořenům: „Vždy jde o to získat pozornost a takové skladby se zdají být vzácné, uvedl o řízné květnové písni Kerr v rozhovoru pro NME. „Zní hodně jako my a to, čím jsme známí. Znovu jsme se jí představili, zdála se nám jako odvážný způsob, jak říct ahoj.“
Zatímco minulou desku frontman kapely ochotně pitval spolu s novináři na prvočinitele a vysvětloval jejich inspiraci cestou ke střízlivosti, nyní nechce být konkrétní: „Nechci to zničit dřív, než to začne,“ vysvětlil a dodal, že mu jeho parťák, bubeník Ben Thatcher, vyčinil, že přílišné vysvětlování způsobuje, že písně zní jako brak.
Předchozí desku pomáhal produkovat spolupracovník Adele či U2 Paul Epworth a o spoustu zábavy ve studiu se postaral také Josh Homme z Queens of the Stone Age. Tu aktuální si v domácím brightonském studiu vypiplali Kerr s bubeníkem Benem Thatcherem sami. „S Benem se známe velmi dobře a tahle deska vypráví o vzájemné upřímnosti. Produkování vlastní hudby nás nutilo dělat věci, které k nám přirozeně přicházely. Producent někdy, ačkoli s dobrými úmysly, člověka tlačí do oblasti, do níž by se normálně nevydal. Může to samozřejmě vést k pokroku, ale pro nás je také důležité dělat věci, které bychom dělali sami od sebe,“ nechal se slyšet Kerr. „Kdykoli děláme něco opravdu upřímného, je to hudebně velmi silné. Chce to o tom moc nepřemýšlet.“ Takovému přístupu jistě pomohla i roky nabitá sebejistota. „Trvalo nám čtyři alba, než jsme si uvědomili, že tohle není jen štěstím. Jsme dobří a jsme tomu oddaní,“ pochválil se Kerr v souvislosti s novým albem.
Jaké je to být sám v narvaném klubu, ilustruje klip k Mountains at Midnight.
Kerr s Tatcherem se ve studiu řídili i moudrem Jacka Whitea: „Jednou řekl, že mu trvalo třicet let, aby si uvědomil, že první věc, kterou zahraje ve studiu, je ta pravá,“ vysvětloval Kerr svůj přístup. Bez producenta se kapele prý dařilo snáze věřit vlastním instinktům a vyhnout začarovanému cyklu, kdy člověk stráví měsíce přehodnocováním, aby se nakonec vrátil k původní myšlence. „Před pěti lety jsme se krátce setkali. On je samozřejmě úžasná hudební postava, řekl mi, že Royal Blood jsou cokoli, co z nich vytvoříme a co budeme hudebně dělat – na kontextu nezáleží. Je to jen v chemii mezi námi, ne v našich nástrojích. Když o tom takhle přemýšlím, stává se to něčím daleko hlubším. V tuhle chvíli by bylo jednodušší, kdybychom se nechali svázat tím, co nás proslavilo, a mohli bychom se držet pravidel. Když je překračujeme, protivíme se tomu, co na nás lidé mají rádi,“ uvažoval Kerr. Právě kapelní chemie jim dodala tvůrčí svobodu, kterou při vzniku nové desky cítili snad víc než dřív. „Rozhodovaly písně, a pokud to znamenalo pestrou desku, tak jsme si za tím šli radši, než abychom se všechno snažili srovnat do stejného světa. Výsledkem je deska, která je trochu jako horská dráha,“ řekl k tomu Ben Thatcher.
Royal Blood mají za sebou fantastický příběh – dvojice po letech strávených v různých kapelách hned s první eponymní deskou velkolepě uspěla. Všechna tři její alba se dostala na první příčku britské hitparády. V začátcích, kdy byli nominováni na Mercury Prize a získali mimo jiné Brit Awards pro nejlepší britskou kapelu roku, se o nich mluvilo jako o spáse rockové hudby a rovnou se představili na nejprestižnějších festivalech. To všechno se dělo před devíti lety a Royal Blood se od té doby moc nezastavovali.
Letos se vrátili na Glastonbury. Poprvé zde před devíti lety hráli ve stanu na John Peel Stage (dnes se jmenuje Woodsies), letos ale zářili na Pyramidě, kde hráli o něco kratší set než loni na hlavním pódiu Rock for People. Oba koncerty měly společné, že spadají do éry, kdy Kerr sekl s alkoholem.
Turné s čistou hlavou zpěvák přirovnává k zážitku ve vysokém rozlišení. „Vrátil jsem se z turné a nebyl jsem psychicky a fyzicky zničený. Opustil jsem ho s pocitem, že jde o udržitelnou věc, kterou teď mohu dělat. Věděl jsem, že teď je to dlouhodobá hra, což je skvělý pocit. Předtím jsem měl pochyby, jak dlouho to ještě můžu dělat. Turné samo o sobě je pro tělo a mysl dost těžké,“ vysvětloval Kerr, jenž s Benem Tatcherem letos zažil jednu tour lahůdku. Royal Blood na stadionovém evropském turné předskakovali Muse. Na jejich prvních albech prý oba vyrůstali a na písničkách z nich se učili hrát.
Když pomineme kiks na festivalu Big Weekend britského BBC Radio 1, kde Kerra vlažná reakce publika přiměla opustit pódium předčasně se zdviženými prostředníčky, prožívají Royal Blood dobré časy.
Na Glastonbury Ben Thatcher oblékl triko Arctic Monkeys, recipročně za rok 2013.