Rozhovor provázel dobrý rozmar. Bylo to na festivalu Rock for People, chvíli před jejich koncertem. Frontman Adam Grahn a baskytarista Jonas Almén byli dobře naladěni a neustále vtipkovali. Takže když Adam mluví třeba o tom, jak je nahrávání s Royal Republic hrozné, je potřeba mít u toho před očima jeho ironický úšklebek.
Máte teď nové album LoveCop, povíte mi o něm víc?
Adam Grahn: Je na něm deset písní, všechny jsou velmi odlišné. A bylo to děsné ho nahrávat, vážně hrozné.
Proč?
Adam: S touhle kapelou je vždycky strašné dělat alba. Je to nejtěžší část téhle práce. Znamená to spoustu sporů, spoustu dohadování se, jako „máme použít tenhle zvuk rytmičáku nebo tenhle…“. Bavíme se o písničkách a vždycky jsme pod časovým tlakem. Koncertování je snadné, víme, co hrajeme, a jak má vypadat naše aktuální show, ale udělat album je děs.
Co je to LoveCop?
Adam: To nikdo neví.
Jonas Almén: Takhle je to v Royal Republic vždycky. Narazíme na něco, co zní dobře, je to vtipné nebo chytlavé, a pak z toho prostě uděláme písničku a teprve potom, když je písnička hotová, si řekneme…
Adam: … o čem to bylo?
Jonas: Nemáme tušení.
Adam: Tak je to s touhle kapelou už od začátku. Co je sakra Fireman & Dancer z minulé desky? Nebo třeba Full Steam Spacemachine, co to je? Texty jsou pro nás ve skutečnosti druhořadé.
Jsou nějaké nápady, které vám připadají vtipné, ale pak si řeknete, že to už je možná přes čáru, že tohle nepoužijete?
Adam: Myslím, že je tenká hranice mezi tím, kdy to je zábavné a kdy to je už vyloženě komedie. A my se snažíme zůstat na správné straně té hranice. My se nebereme moc vážně. Nikdy jsme nechtěli do hudby Royal Republic míchat politiku nebo říkat lidem,
co si mají myslet. Má to být jen zábava.
Kdo vymýšlí kostýmy, které nosíte?
Adam: My sami.
Jonas: Máme jednu návrhářku v Malmö, my jí dáme hrubé náčrty, ona podle toho udělá návrhy a pak je společně vyladíme.
Adam: U prvního alba We Are the Royal, v roce 2010, jsme měli černé džíny, kožené bundy, standard, není co řešit. Pak jsme si s tím začali hrát, zkoušeli jsme různé věci. Barevná saka, flitry, zlatá a červená barva a tak. Potom během pandemie jsme dělali live stream, kde jsme zahráli celou první desku, tak jsme vytáhli i staré oblečení. A pak jsme si říkali, že to bylo fajn, pojďme se k tomu zase vrátit. Ale když už jsme v tom, tak ty kostýmy trochu vylepšíme. Ta nová kožená bunda má spoustu chytrých funkcí. Má prodyšnou látku v podpaží, je do ní zasazená spousta kovových kroužků, kterými může proudit vzduch a… vůbec to nepomáhá. Stejně se hrozně potím. Ale aspoň můžu volněji hýbat rukama. Je to jako Batmanův oblek, v tom prvním nemohl otáčet hlavu…
Jonas: … a teď máme verzi číslo dvě. Už se můžeme trochu hýbat. Každopádně pro nás bylo vždycky důležité, aby to bylo jako uniforma, abychom byli všichni čtyři jednotní.
Jak přemýšlíte nad hudebními žánry, které ve své hudbě kombinujete?
Adam: Každý z nás pochází z odlišného hudebního prostředí. A všichni máme vytříbený vkus. Třeba Jonas má rád nejen heavy metal, ale i jazz a pop a bla, bla, bla… Prostě jsme všichni úplně stejní. Je to takhle – my jíme všechno. Na světě je spousta vynikajících těstovin, ale nechceš jíst pořád jenom těstoviny. Stejně přemýšlíme i nad hudbou. Často odkazuji na Beatles. Nahráli tak rozdílné písničky jako Yesterday a Helter Skelter a nikdo se neptal, jestli jsou folková kapela nebo punková kapela… Ne, jsou to prostě Beatles. Chtěl bych mít ve skládání hudby stejnou volnost a myslím, že lidi si na to teď už zvykli, že nevědí, co od nás můžou čekat. A nevíme to ani my. Děláme to jednoduše podle citu, a to je důležité. Základ všeho je, jestli nás to ještě pořád baví. Jakmile to začne být jen práce, bude to poznat, a to pak nestojí za nic.
Máte nějaké hudební žánry nebo styly, o kterých si myslíte, že by bylo zábavné je vyzkoušet příště?
Adam: Takhle o tom nepřemýšlím. Vím, co se mi líbí, a pak už je to jen věc okamžiku. Není to tak, že bychom si řekli „a teď budeme používat keytar“, neplánujeme to. Napíšu písničku, použiju, co mě zrovna baví. Pak si ji znovu poslechnu třeba o tři týdny později, a když se mi pořád zdá zábavná, tak s ní pracuju dál.
Povězte mi víc o tom, jak v Royal Republic skládáte.
Jonas: V první fázi se rozejdeme do čtyř různých směrů, sbíráme každý vlastní nápady a sdílíme si je na online úložiště. Potom si je společně projdeme a říkáme si třeba: „Tahle sloka je dobrá, ale pojďme k ní dát spíš tenhle refrén.“ A poskládáme různé motivy k sobě a nakonec to funguje. Začínáme každý sám, ale nakonec na tom pracujeme všichni spolu.
Adam: Někdy v počátcích kapely jsme měli představu, že se prostě sejdeme ve studiu a najednou to půjde samo, bude to magické. Zkoušeli jsme to mockrát, a nikdy to nefungovalo. Když se sejdeme, je tam přesně nula magie. Obzvlášť náš kytarista Hannes chtěl, aby to tak fungovalo, dokonce tehdy říkal novinářům v rozhovorech: „Když se my čtyři sejdeme v jedné místnosti, věci se prostě dějí.“ Lhář jeden. Nedějí.
Jonas: Něco se děje. Ale ne magie.
Adam: Je to spíš jako vychovávat děti. Na fotce to vypadá hezky, ale co všechno je za tím? No potěš.
Jonas: A jakmile jim je 18, tak končím. Hotovo.
Adam: Jo, a ven! Vypadni z domu!
Seznamte se
Švédská skupina Royal Republic si zakládá na chytlavých melodiích, které doplňuje zábavnými texty. Od založení kapely v roce 2007 hraje stále ve stejném složení: frontman Adam Grahn, kytarista Hannes Irengård, baskytarista Jonas Almén a bubeník Per Andreasson. Čtveřice má na kontě celkem šest alb, nejnovější LoveCop vyšlo letos v létě.