O Pam Rabbit je v posledním roce stále více slyšet. Vydává poutavé videoklipy k povedeným popovým písničkám alternativního rázu, odehrála první festivalovou sezónu, v níž se představila na velkých akcích, jako jsou Colours of Ostrava, Rock for People nebo Hrady.cz, a byla také nominována na Ceny Anděl. Nyní přišel čas na debut…
Setkání s Pam Rabbit pro mě bylo o to zajímavější, že jsme si oba generačně blízcí a mohli jsme se pobavit i o trendech naší generace na internetu, který se stal hlavním motivem pro tvorbu její prvotiny.
Scházíme se při příležitosti vydání tvé debutové desky. Zároveň máš za sebou poměrně nabitý rok a dost úspěchů. Jak ho zatím hodnotíš?
Upřímně se na tohle moc nesoustředím. Tenhle rok byl pro mě opravdu hodně náročný, co se práce týče, a těším se, až se ten kolotoč na jeho konci trochu zpomalí. Vlastně moc nestíhám vstřebávat, co se kolem mě poslední dobou děje, a spíše řeším, kdy, co a jak mám dopsat nebo domixovat. Teď se ale chystám to všechno nějak konečně vstřebat a třeba někam na pár dní vypadnout.
A jsi tedy spokojená?
Když se nad tím víc zamyslím, mám upřímně a opravdu radost. Všechno se u mě posunulo a hlavně mě teď hodně baví koncertování s kapelou. Koncerty byly letos obrovskou výzvou a také zkušeností, protože jsme museli řešit spousty věcí, na které jsme doposud nebyli zvyklí. Takže se i moc těším na nadcházející sezónu, kdy už budeme trochu zkušenější a určitě si ji i víc užijeme!
Kapelu máš od začátku stálou nebo už v ní proběhly nějaké personální změny?
Neproběhly a ani by neměly, tedy dokud se mnou kluci budou chtít hrát. S klavíristou a kytaristou jsme se poznali na konzervatoři a dlouho jsme společně fungovali jako kapela pro svatby a další podobné akce. Známe se hodně dlouho a já jsem klukům moc vděčná, protože jsem původně vůbec nečekala, že bychom tak rychle začali koncertovat. Oni se ale rychle nadrtili všechny moje písničky a díky nim tak mohla celá takhle nabitá sezóna proběhnout.
Jsme skvělá parta. V kapele hraje zároveň můj přítel, který je skvělý bubeník. Je vtipné, že je odkojený na punk rocku a absolutně nic neví o nějaké hudební teorii. Díky tomu mě ale moc baví tenhle kapelní mišmaš. Hrajou se mnou úžasní konzervatoristi a zároveň totální pankáč na bicí. To spojení punku a konzervy je pro mě hodně zajímavé. Jo a málem bych zapomněla, v kapele máme samozřejmě i skvělého basáka, který hraje také ve Sto zvířatech. Hraje s námi zatím dva roky a okamžitě zapadl!
Ty jsi v červenci minulého roku vydala klip k singlu Stuck in the Cloud, který se stal předzvěstí celého debutu. Měla jsi tehdy pocit, že jsi společně s ním nalezla nový zvuk nebo zkrátka směr, kterým se chceš ubírat na prvním albu?
Nevím, jestli jsem úplně objevila nový zvuk. Spíše jsem chtěla mít nějaký vlastní sound, který by to album sjednotil. Sice mi nepřipadá, že by ta deska měla úplně celistvý zvuk, ale cítím, že to jsou konečně písničky Pam Rabbit. Dříve jsem se určitě víc hledala.
Žánrově celistvá ta deska sice není, ale zvukově drží pohromadě a příjemně se poslouchá.
Opravdu? To mě moc těší! Upřímně, koncept jsem měla stanovený ještě půl roku předtím, než vyšel singl Stuck in the Cloud. Vždycky, když mi někdo poslal něco vtipného na internetu, jsem si říkala větu: „I love the internet.“ Bylo to třeba i v situaci, kdy mi kamarád poslal bizarní video, ve kterém mají dva koně svatbu, což mi přišlo dost vtipný. Pak jsem tomu kámošovi poslala tu větu ve zprávě na Instagramu, a když jsem ji viděla napsanou, tak se mi to zkrátka moc líbilo. A tak vlastně vznikl název desky.
Zní trochu sarkasticky, jak jsi to původně zamýšlela?
Když mi ten kamarád poslal video s koňskou svatbou, tak jsem se upřímně smála a tu větu jsem myslela spíš v pozitivním slova smyslu. Ale jak už si můžete všimnout, druhá písnička na desce se jmenuje Anxiety, což v překladu znamená úzkost. Myslím si, že internet je takový hořko-sladký prostor. Všichni ho máme nějakým způsobem rádi, protože nám ulehčuje život, ale zároveň nám ten život umí i ztížit. Určitě bych si ale nechtěla představit život bez internetu. Ta deska je zkrátka o internetu, a to i třeba o trendech, které se v něm dějí.
Co má třeba znamenat název songu Karoline with a k?
To je přesně název písničky, který mě v rámci života na internetu napadl. Mám hodně ráda Kim Kardashian, která je také jako já původem z Arménie. Koukám na videa s ní a všude mi kolem skáče všechno „with a k“, všechno s káčkem prostě. A to je zkrátka moje výpověď internetu, protože mi to připadá vtipné.
Mě zas hodně pobavilo intro té desky. Jak tě vůbec napadlo do něj zahrnout španělskou konverzaci? Mimochodem, chytlavější otvírák jsem už dlouho neslyšel.
Já mám jednoho španělského fanouška, který mě sleduje už od doby, co jsem vystupovala s Mikolasem Josefem na Eurovizi (2018). Nějak jsme si od té doby psali, a dokonce jsme se i sešli v Praze, kde jsem ho pozvala na koncert. Zkrátka jsme si hodně sedli. Jednou mi takhle řekl: „Víš, že Španělé překládají všechno doslovně do svého jazyka? Takže Pam Rabbit znamená Pamela Conejo.“ Řekla jsem si jen, ty jo, to je hustý, ale zní to sprostě. Načež mi on odpověděl: „No, když to použiješ ve větě, tak to znamená prostě pus*y.“ Takže jsem ho poprosila, aby mě naučil říct: Pam Rabbit eat my pus*y. No, naučil, a tak jsem to tam dala. Je to prostě taková sranda, kterou začíná ta deska.
Zábavnou písní na desce je NPC, což znamená non-play character, tedy naprogramovaná postava v počítačové hře. Hraješ často počítačové hry? Je to nějaká součást tvého života?
Abych řekla pravdu, spíše dříve. Líbí se mi celkově spíš ta komunita hráčů, koneckonců, můj přítel furt něco doma paří. Spíše je zajímavé, že to slovo NPC teď poslední dobou hodně trenduje na internetu. Když o někom řeknete, že je hrozné NPC, tak je to dle mého názoru strašná urážka. Znamená to, že člověk v podstatě nemá žádný charakter. I proto v té písničce zpívám, že raději budu zrůda, kterou všichni nenávidíte, než abych byla NPCčko.
K té písničce jsme společně s vydáním desky zveřejnili klip, který je pokračováním videoklipu DM „friends“. Ten končí tím, jak vejdu do dveří, kde mě čeká soudný den. Tím dnem začne právě NPC!
Zrovna klip k DM „friends“ je zajímavě zpracovaný. Podobně povedený je i ten k písni Stuck in the Cloud. Jdou tyhle náměty z tvé hlavy?
Ano, všechno si to režíruji a vymýšlím sama. Tím, že jsou ty videoklipy strašně složitý a budget, co mám, je vždy malý, tak toho musím dělat sama co nejvíce. Nemám na tyhle záležitosti produkci a celkově větší tým. V podstatě všechno dělám s jedním kameramanem, se kterým všechno točíme a pak editujeme. Zrovna na DM „friends“ jsme měli osvětlovače, ale jinak si děláme všechno sami. V podstatě vždycky si ty klipy i sama dostříhávám… V podstatě po každém klipu mám chuť se vším seknout, protože mě to vyčerpává. Pak mě tahle nálada ale rychle přejde a mám náladu natáčet znovu!
Na celém albu máš „jen“ tři písničky v angličtině. Za poslední dobu se stále více posouváš k češtině. Proč? Vyhovuje ti to tak více?
To, že na té desce není tolik anglických písní, je vlastně náhoda. Postupně jsem dělala singly a psala desku, na které jsem chtěla víc písniček. Nějak to ale nešlo a řekla jsem si, že to takhle asi stačí. Vždycky mohu do budoucna vydat nějakou de luxe edici s dalšími songy. Určitě jsem nechtěla nic uspěchat. Těch anglických nápadů bylo víc, ale prostě nakonec nedopadly. Chtěla bych do budoucna určitě udělat třeba anglickou verzi NPC, mám pro ni dokonce připraven i text.
Když nad tím tak přemýšlím, tak se to prostě všechno náhodou sešlo. Nepřemýšlím nad tím, jestli mám psát zrovna českou nebo anglickou písničku. Pokud se jeden nebo druhý jazyk do určité skladby víc hodí, tak ho tam dám. U angličtiny si umím sednout a napsat song kdykoli. Na češtinu musím být opravdu nainspirovaná. V angličtině může být člověk více poetický. Třeba „I love you“ zní někdy líp než „miluji tě“. S češtinou se musí líp pracovat, aby to zkrátka neznělo divně. Na druhou stranu musím říct, že mě moje české písničky baví hrát naživo, protože si to lidé se mnou zpívají a to je vždycky hezký pocit.
U nás lidé na fesťácích poslouchají hlavně českou hudbu a možná mě to za tu dobu inspirovalo natolik, že jsem se více věnovala češtině. Každopádně angličtiny se rozhodně nechci vzdávat. Od začátku dělám češtinu i angličtinu půl napůl a toho se chci i nadále držet.
Na albu pobaví i skladba Anxiety, respektive její utnutý konec se slovy „forgot the lyrics“. Vyznívá to celé dost sarkasticky, což je vlastnost, která k tobě zřejmě patří.
To teda rozhodně! Ten závěr byl prostě proces mého mozku, kdy jsem si tu písničku broukala tak dlouho, až mi vadnul mozek. Tu skladbu jsem dělala s Ronym Janečkem (kytarista John Wolfhooker) a jemu se to líbilo. Tak jsme to pro srandu hodili na konec.
U téhle písničky mi hned najela do hlavy myšlenka, že vlastně děláš smutné písničky s veselým textem.
Poslední dobou se snažím více a více produkovat celou svoji muziku. U Anxiety jsem sama dotáhla celý beat s vlastním soundem. Když jsem ho měla hotový, tak jsem si říkala, že to na můj vkus zní moc vesele. V té době jsem měla „writterskou depku“ a přítel mi poradil, abych do toho napsala text o tom, jak se zrovna cítím. Vlastně se mi líbí mít veselý song s extrémně smutným textem. Podobně mě vlastně baví třeba Stromae se svým slavným hitem Papaoutai, který je také veselý, ale depresivní svými slovy.
Chtěl bych se ještě zeptat na spolupráci s Ronym Janečkem a Filipem Vlčkem z John Wolfhooker, kteří ti pomáhali s produkcí desky. Jak se ti spolupracuje s muzikanty z rockové/metalové kapely?
Filip (Vlček) by ti určitě řekl, že ho absolutně nenecháváme být kreativní a že mu to vadí. Co se týče konkrétní spolupráce k jednotlivým singlům, všechno to probíhalo různě. Třeba singl Ghosting jsme napsali s Filipem společně. Je to zároveň jediný song na desce, který jsem s někým od nuly napsala na místě. Všechny ostatní písničky jsem si sama doma zprodukovala a pak s producentem (Filipem Vlčkem) dodělávala. Kluci mi hodně pomáhají třeba s kytarovými linkami, vědí jak, co a kde použít. S Ronym jsme třeba u Anxiety předělávali bridge, protože tam zrovna dostal lepší nápad. Vlastně těžko říct, v rámci kolika procent se na I love the internet kluci podíleli, ale určitě mi moc pomohli.
A baví tě kytarová muzika ve stylu John Wolfhooker?
Mám ráda kytary od mala. Milovala jsem blues, AC/DC, dokonce i The Beatles. Když jsem začínala dělat hudbu, tak jsem hodně poslouchala třeba Falling in Reverse. Kolem šestnácti jsem pak hodně poslouchala tyhle kapely, třeba i Escape the Fate. Rocková kytara je něco, co zkrátka miluji. I na svých koncertech mám hodně kytarových sól. Kdybych mohla kamkoli narvat kytarové sólo, tak ho tam dám.
To je hodně znát v písničce Algorithm!
Jo! Tam je zrovna taková Carlos Santana kytara v refrénu! Mám to prostě fakt ráda!
Všímám si u tebe, že máš hodně takový až mysteriózní outfit. Inspiruje tě duchovno?
Určitě nejsem ten typ, co by věřil na duchy, ale věřím v nějakou energii a takové věci. Spíše mě baví teatrálnost. Vždycky mě bavily fantasy filmy a naopak mě vůbec nebaví filmy z reálného prostředí. Mám ráda marvelovky nebo filmy o upírech. Na základě toho stavím i svou image. Snažím se, aby ten můj vzhled byl co nejvíce autentický tomu, co se děje v mé hlavě.
Takže máš v hlavě upíry?
Taky! Upíři, netopýři a kříže jsou moje. Hlavně v tom svém stylu cítím určitý punk. Skrze Pam Rabbit se oblékám tak, jak chci, a jak je mi to nejpříjemnější. Což jsou kolikrát i věci, které bych si na sebe při určitých příležitostech vzít nemohla.
Ten styl mi nápadně připomíná Ozzyho Osbourna nebo i českého Redzeda.
Redzed je super! On má hodně image Ozzyho. Já jsem tedy Black Sabbath nikdy moc neposlouchala, ale jeho styl mě extrémně baví! Ale když se koukneš na obal mé nové desky, tak tam mám školní uniformu, což je přesně ta, kterou nosí Angus Young z AC/DC. Akorát je to víc v takovém kouzelném stylu třeba Harryho Pottera, což je přesně moje.
Připadá mi, že podobně jako třeba Annabelle, Nvtvlie nebo Annet X teď tvoříš novou generaci popových, alternativních zpěvaček u nás. Vnímáš to podobně?
Určitě nás je teď víc holek a myslím si, že se mezi sebou podporujeme. Zrovna Annabelle je také ze stejného vydavatelství (Universal Music) a navzájem si pomáháme. Nedávno jsem jí třeba pomáhala dostřihávat klip. Jo a mimochodem, to možná málo lidí ví, ale Annabelle hraje v mém klipu k DM „friends“!
Opravdu? Jsem si nevšiml…
No, protože ona ani není vidět! Je to ta zahalená postava v černém úplně na konci. Měla na to ideální postavu. Je i teď na začátku klipu k NPC.
A vnímáš teď obecně ten nárůst zpěvaček u nás?
Rozhodně. Doteď té novodobé české scéně vládli hlavně kluci a holky nebyly brány tak, že jsme taky cool… Zatímco kluci u nás byli ti drsní rappeři, tak holky musely v klipech ukazovat prsa a zadky… Teď ta nová vlna už není primárně postavená na tom, že je holka sexy. Najednou u nás holky začínají víc rapovat a ukazovat koule. Je fajn, že už taky můžeme být cool a není to pro veřejnost divné.
Něco podobného vnímám i u kluků, kteří se nebojí si vzít na stage třeba sukni. Miluji třeba Nik Tendův styl, který si na sebe vezme třeba crop top a v tom koncertuje. Líbí se mi taky, že kluci podporují holky ze scény, byť ještě nedělají featy s holkama. Já bych třeba strašně ráda chtěla feat s Viktorem Sheenem. Jeho texty zbožňuji, je to fakt borec.
Tak budu držet palce, ať se ti přání vyplní.
Děkuju moc!
Seznamte se
Pam Rabbit je česká zpěvačka s arménskými kořeny, která se do povědomí širší veřejnosti dostala díky účasti v letošním národním kole Eurovize. Prezentuje se jak anglicky, tak také česky zpívanými písničkami, které by se žánrově daly zařadit mezi alternativní pop. Na svém kontě má zatím debutové EP Mom, I’m Lost (2022), se kterým se dostala do užší nominace Cen Anděl a nyní vydává i první desku I love the internet. V minulosti spolupracovala například s Benem Cristovaem na vlastním singlu We’re All Gonna Fly nebo s kapelou Slza na písni Padám. Společně se zpěvačkami, jako jsou Nvtvlie, Annet X nebo Annabelle, tvoří mladou vlnu domácí alternativní scény.