My jsme si spolu ale povídali ještě předtím, než vůbec začalo týdenní divácké referendum, zda píseň Introvert Party Club v čistě dámské konkurenci uspěje.
Zda pojede do Británie, která letošní ročník Eurovize hostí, tento bytostný introvert, jemuž ale nedělá problém svůj vnitřní svět přetavit v hudbu, nakonec není tak důležité, jako jestli si jeho hudba najde cestu k srdcím posluchačů i jinými cestami. Debutovým albem Glasses Off se mu zaujmout celkem podařilo, brzy poznáme i jeho další hudební směřování. Chystá se vydat EP, které nahrával převážně v Dánsku.
Vznikala písnička Introvert Party Club s vědomím, že byste se s ní rád dostal do Eurovize?
Napsali jsme ji v rámci českého Songwriting campu, kde byl na večerních poslechových session přítomný zástupce českého týmu Eurovize. Když ho něco osloví, vnukne danému interpretovi myšlenku, že by mohl zkusit píseň přihlásit. Tahle cesta do soutěže přivedla Lake Malawi i We Are Domi. V té první fázi skládání, psaní textu a nahrávání nějakého dema jsme s tímhle cílem ale ještě nepracovali.
Na Songwriting campech se pracuje v týmech, s kým jste na skladbě spolupracoval?
S Jendou Vávrou a Joe Dolmanem. Produkoval ji Jeppe Engelbrecht Appel z Dánska. Spojili jsme v ní veselou atmosféru s trochu temnějším textem. Na první poslech se může zdát rozjuchaná…
Introvert ve světě večírků? Není to snadné, přiznává Rodan ve skladbě, kterou přihlásil do Eurovize.
Ale zpívá se v ní všichni mě chtějí, a nikdo mě nemá rád.
Ano, naopak je spíš trýznivá. Chtěli jsme pracovat s tím kontrastem. Na rovinu ta skladba je o mně, jsem velký introvert. Je mi dvacet, nepiju, nikam moc nechodím. Nemám moc kamarádů a nikdy jsem nebyl na party. Cítím ve svém věku tlak okolí, občas se kvůli tomu, že v pátek nechodím do hospody, cítím téměř méněcenně. Zároveň jsem si vědom toho, že se stejně cítí mnoho dalších introvertů a chtěl jsem jim touhle písní vzkázat, že to je úplně v pořádku. Hlavní je, co dělá šťastného tebe.
Jak se vám s touhle povahou funguje jako muzikantovi?
Je zajímavé, že i když jsem tak silný introvert, pokud jde o hudbu, je to trochu jiné. Daleko radši zpívám, než mluvím. Hudba je pro mě jediný způsob, jakým můžu vyjádřit své pocity nebo myšlenky. Nedokážu je říct, ale skrze písně se s lidmi spojit mohu. Když zpívám, introvertně se necítím. Od šestnácti buskuji a nikdy jsem neměl trému.
Jak velké máte před potenciální účastí na Eurovizi kromě buskingu koncertní zkušenosti?
Je mi dvacet a můj první singl (Gone) vyšel před třemi lety. Nemám za sebou velkou kariéru, ale odehrál jsem asi třicet koncertů. Nicméně výzvy se nebojím, věřím, že kdybych měl možnost jet na Eurovizi, užil bych si to jako všechna předchozí vystoupení. Stres mě moc neomezuje, jsem si na pódiu poměrně jistý, a hlavně vím, že si jdu zazpívat svoji písničku, a to je všechno. Proč se strachovat?
Cítíte rozdíl mezi vystupováním na pódiu a buskováním na ulici?
Je to úplně stejný pocit. Jen na ulici se vyplatí víc se usmívat, aby se lidi zastavili.
Jaký vliv měl Jan Čechtický na váš debut Glasses Off?
Zásadní, posílal jsem mu dema jen s kytarou. Jeho vliv je obrovský, i když vycházel čistě z atmosféry písničky a její struktury.
Skladbu I Lost My Friend Rodan nazpíval s Američankou Isabellou Noel.
A proč jste se spojil právě s ním?
Upřímně, bez něj bychom tu neseděli a nejspíš bych bez něj ani nikdy moc nevydal. Byl u začátku mé tvorby. Zná mě od narození, je kamarád rodičů. Pro mě byl vždy primárně otec kamaráda nebo třeba trenér na fotbale, nevnímal jsem jeho hudební stránku. Když jsem dostal první kytaru a začal dávat na YouTube covery, spojil se se mnou a povzbudil mě k tomu, abych udělal něco autorského. Když jsem něco složil, poslal to Michalu Mákovi ze Supraphonu a díky tomu mi zde vyšel první singl. Zajímavé je, že na desce je třeba i písnička, kterou jsem napsal myslím jako svou třetí v životě. Ne že by se mi nelíbila, ale je logické, že hned jako třetí člověk nejspíš nenapíše svou nejlepší. V poslední době mi zase pomohl, když jsem sháněl kapelu, mám teď basáka a bubeníka a basáka mi dohodil on. Chci tím říct, že Honza mi velmi pomohl, bez něj bych tu nebyl a asi bych tu bez něj nebyl ani životně, protože hudba je tím, co mě víceméně zachránilo. A bez Honzy bych ji dělat nemohl.
To je dost silné tvrzení. Opravdu sehrála hudba ve vašem životě až tak silnou roli?
Ano. Tím, že jsem introvert a hodně uzavřený do sebe, opravdu platí, že jedině skrze hudbu dokážu vyjádřit něco ze sebe. Vlastní pocity ze sebe jinak nedostanu, protože to nevidím jako dostatečně důležité. Když mě něco trápí, nedokážu to jen tak napsat třeba kamarádovi, nebo si říct o pomoc. I když mám skvělého nejlepšího kamaráda, nedokážu mu zničehonic napsat, že mám nějaký problém. Nechci někoho otravovat. Kdybych neměl hudbu, moje pocity by mě sežraly zaživa.
Lewis Capaldi, Harry Styles, James Bay a mnoho dalších se dočkalo coveru od Rodana.
Rodanovy plány
„Nejvíc se těším ani ne tak na Eurovizi, ale na to, co by má případná účast mohla přinést,“ prozrazuje mladý hudebník, celým jménem Rodan Tuka. „Máme připravené další kroky, bez ohledu na to, jak dopadnu. Na jaře plánujeme vydat EP, které vznikalo převážně v Dánsku.“
Zatímco debut Glasses Off je čistě indiefolkové či popové album, tentokrát bude každá písnička tak trochu z jiného světa. „Singl Introvert Party Club je rádiová popovka, pak je tam docela tvrdý rock, další písnička je hodně kytarová a jedna je pro změnu spíš klubová hudba. Vylezl jsem ze svojí hudební ulity a zkusil různé směry, ale celek je protkaný introvertním tématem. Může to propojit introvertní fanoušky různých žánrů,“ doufá Rodan. EP nahrával v Dánsku, kam se vydal za producentem Jeppem Engelbrechtem Appelem dokončit skladbu pro Eurovizi. „V dalších dvou dnech jsme pracovali s dalšími producenty na jiných písních,“ vzpomíná zpěvák, který by si účastí v Eurovizi rád pootevřel cestu k zahraničnímu publiku.
„Z O2 areny je dnes v podstatě kulturák, hraje tam hodně českých kapel, ale ne těch, co zpívají anglicky. I proto mě Eurovize láká, že bych si mohl pootevřít dveře do světa by bylo skvělé. I když svou základnu chci získat i tady.“