Obrázek k článku RECENZE: Marcell a fiedlerski našli recept na popovou desku snů
| Frank Fišer | Foto: Natalie Kubenk

RECENZE: Marcell a fiedlerski našli recept na popovou desku snů

Že se u nás dá udělat dobrý pop, víme. Ale není pravidlem, že každá nová nahrávka má šanci stát se tím nejlepším, co během roku vznikne. Pizza, pivo, dolce vita ale přesně takový potenciál má. A hlavně je to poctivě odvedená práce od začátku do konce.

Začneme minusem, protože moc dalších nenajdeme. Délka 22 minut je prostě málo, zvlášť když je deska tak dobrá. Album by si určitě ještě dvě skladby zasloužilo, i když tah tímto směrem je pochopitelný, současná populární hudba prostě není trhem pro dlouhé desky. Tím ale negativní výčet končí a můžeme se ponořit do osmi skladeb, které okamžitě evokují soundtrack k bezstarostnému létu, ať už u moře, nebo někde v českých lesích.

Největší síla leží v textech. To bývá častá slabina tuzemského popu, ale Marcell a fiedlerski dokazují, že to se slovy umí. A ještě je vkládají do chytře vystavěných melodií. Ty nejsou vtíravé, ale dokážou se vám snadno vrýt pod kůži. Opominout nesmíme ani skvělou produkci, o kterou se pánové sami postarali. Zvuk na desce v dnešní době dokáže výsledek rychle potopit, ale
v tomhle případě obsah naopak vyzdvihuje o dva stupně výš.

Ani hosté nepůsobí jako zbytečný doplněk. Naopak, Carmino Tundo, The Curly Simon, Mat213 i Mirai Navrátil zapadají do celku a dodávají mu další barvy. Zvlášť spojení s Miraiem funguje výborně a Jinej hotel se řadí mezi nejsilnější singly alba.

Vedle už vydaných singlů stojí za zmínku balada Vanilkové nebe. Smyčce a akustická kytara tu neznamenají klišé s plytkým patosem, ale přesně vyváženou porci emocí. Výsledkem je skladba, která působí opravdově a nenásilně. Balad, které hned na první dobrou neútočí na posluchačovy emoce, není mnoho. A o to vzácnější je, že Vanilkové nebe není prvoplánový produkt s jasným úkolem dostat vás do deprese.

Problémem podobných desek bývá žánrová rozmanitost, kde si skladatelé hrají na všeználky a finále je nakonec zmatečné a neurčité. Na Pizza, pivo, dolce vita je jedno, jestli posloucháte pop, pop rock, taneční a elektronické party nebo R&B. Vše působí celistvě a zapadá do sebe jako logická skládačka.

Pizza, pivo, dolce vita je jako procházka za ideálního počasí, nenápadně vás nabije pozitivní energií. Pokud má letos někdo aspirovat na titul nejlepší tuzemské popové desky, jsou to podle mého právě Marcell a fiedlerski. Stvořili nahrávku, jaká se tu rodí výjimečně a osloví jí fanoušky popu, taneční i elektronické hudby, milovníky silných textů i ty, kteří hledají prostě jen dobrou atmosféru.

Verdikt: 80 %

Přesně takovou desku česká popová scéna letos potřebovala. Chytrou, dobře napsanou a s jasnou budoucností.