Deska je přehlídkou toho nejlepšího ze současné podoby Milion+. Asi nejvíc ze všech témat zaznívá vyjasňování pozice rapperů vůči autoritám státní moci a bezpečnostním složkám. Zkrátka a dobře stará antipolicejní akce.
Písně věnující se tomuto tématu jsou z celého produktu lyricky nejzajímavější, a to i přes všechna zaznívající „All Cops Are Bastards“ klišé. Téma je nejvíce kumulováno do tracků AY SEE AY BEE PT. 1 v produkci Obi1 a AY SEE AY BEE PT. 2, kterou produkoval Decky. Ta stojí zvukově v retro vodách memphiského soundu. S podkresem samplu „policijééé“, který evokuje nesmrtelnou protorapovou píseň českých hitparád raných devadesátek „Policijééé“ od legendárního uskupení Chaozz, a lyrickými obrazy, které uvádějí posluchače do světa dealerů, nezdaněného byznysu, paranoie, i reálné systémové represe, je velmi funkční a povedenou písní.
Píseň Každej něco hledá, ve které se vokálně představuje Kamil Hoffman, Koky, Jickson, Hasan a nakonec zazní i Nik Tendův kachní huhlák, stojí plně ve vodách moderních trendů. Beat, ve kterém zpěvné hooky a refrény leží, bych bez váhání označil za hyperpopový. Text, který se snad snaží postihnout bezstarostnost letních žánrových hitů, jako je 7teen od mat213, však tolik vyvedený není. Hlavní poselství o sounáležitosti lidských duší zde utíká jako zajíc přes pole.
Samohrajkový beat v Life of Diego dokonale podporuje atmosféru textu, který si velmi hravě a umně přehazuje popkulturní témata a jinotaje. Rozvíjí je do dalších příběhů a obrazů, aby mohl využít přirovnání vlastního života k životu legendárního argentinského fotbalisty Diega Maradony.
Nevyčíslitelný je i přes svůj lehce snový etno beat asi nejslabším místem celého produktu. Text přináší nejzaběhlejší klišé obrazy o nepřeberných výdělcích, které plynou tvůrcům z jejich rapových produktů, které střídá klasické srovnávání se s jinými, v tomto případě, nedefinovanými tvůrci v žánru, přičemž zde slova sebechvály zaznívají tolikrát, že je snad nemožné je nevnímat ironicky.
How High 3 je klasická hymna zhuleného odpoledne, ani první a pravděpodobně ani poslední z produkce M+. Text, který tradiční rapové téma pojímá umně, je podtržený jemným kytarovým beatem. S ohledem na track, který album uzavírá, nabývám dojmu, že kdo letos nenahrál písničku do kytarového beatu, jako by neexistoval.
Nepříliš povedená mi přišla také píseň Loupež. Naoko špinavě nazvučená hajtka v beatu, který v kombinaci s nepříliš nosným textem působí jako sladkobolná romance, která je ale o penězích (snad?). Nejzajímavější je sampl poplachu a kulometu alá přepadení banky v závěru.
Desku uzavírá asi nejpovedenější z písní - titulní Krtek Forever. Přes poměrně „nahajpovaný“ sampl v začátku sklouzne track pomalým beatem do předení v temné atmosféře. Opět je tu onen kýžený temný memphis phonk. Píseň v polovině přechází z hlubokou basou nasyceného beatu do ambientního bridge, přes který zase prosvitne akustická kytara a jemná poloha hlasu, která připraví posluchače na velké nu-metalové finále. V něm překvapí kromě řevu i štěkající kytary, bicí a „nasranost“ na bolševický stát.
Malovaný obal alba od Andrease Golda je v rámci celé dlouhé produkce M+ osvěžující.
Verdikt: 75 %
Zvukově se deska drží zlatého standardu labelu. Beaty jsou strukturovány velmi skromně a posluchačsky přístupně. To z desky dělá vyvážený produkt, který experimentuje jen na několika málo místech a velmi nerušivým způsobem. Lyricky se jedná opět o standard, který Yzomandias, Nik Tendo, Robin Zoot, Jickson, Kamil Hoffmann, Hasan a dlouhodobě drží.