U každé další nahrávky se kapela nechává slyšet, že ji novinka zachránila od rozpadu, tentokrát na tom nejspíš něco bude. The National vždy byli takovou rodinnou kapelou. Příznačné je už jen to, že kromě frontmana Matta Berningera ji tvoří dvě sourozenecké dvojice dvojčat Dessnerových a rytmického dua Devendorfových. O to více jako by vždy při tvorbě každé z nahrávek vystoupila do popředí jednotlivá ega, což mnohdy vrcholilo hádkami a rozkoly, které vedly k nejistotě, co bude dál.
Aaron Dessner se rozhodl soustředit na svou souběžnou dráhu producenta a během odmlky udělal dvě desky pro Taylor Swift. Což dovedlo k sólovým aktivitám i ostatní členy, včetně toho, že Berninger zrealizoval své první sólové album. Ve výsledku to rozhodně nebyla ideální konstelace pro vznik nové společné nahrávky. Přesto se do ní kapela pustila a přizvala jako hosty nejen Taylor Swift, prý dlouholetou nadšenou fanynku kapely, ale i písničkářku Phoebe Bridgers, která už opakovaně prokázala stejný talent na vznosné melodie a neméně šikovného autora zasněných dojáků Sufjana Stevense.
Už první, v lednu zveřejněný singl Tropic Morning News, příznivce trochu zaskočil – podepíral ho hybný, strojově rovný rytmus a naznačoval, že vedle balad dnes kapela nemá problém ani s hitově vstřícnými skladbami. Ostatně českého posluchače mohla pobavit jistě náhodná podobnost refrénu s chytlavým motivem písně 1970 od Chinaski. I ve zdánlivé jednoduchosti se The National stále daří nalézat krásu a přitažlivost.
U nového alba není těžké si uvědomit, že se v základu často jedná o prosté písničky, snadno zahratelné i na kytaru u ohníčku, ale právě šikovná produkce a společný vklad všech členů jim dodává jejich podmanivost a podpovrchové kouzlo. Dobře je to patrné ze skladby New Order T-Shirt, která začíná akustickou kytarou jako téměř folková píseň, aby se postupně proměnila v až tanečním rytmem tepající, mnohovrstevnou skladbu, kde tuctovost úspěšně rozbíjí až na hraně patosu balancující a silně procítěný vemlouvavý zpěv Matta Berningera.
Stojí za to soustředit se na jednotlivé drobné detaily – jako je například až perkusivní role piana v předposledním tracku, duetu Your Mind Is Not Your Friend, a připomenout si tak, že právě z podobných momentů vzniká celá uhrančivá skládanka. A jakkoli se obvykle rozvinou do eklekticky rozmáchlých motivů, pořád sametový osobní projev frontmana Matta nechává otevřená zadní vrátka pro něžnou intimitu. Neboť niterné texty, reflektující jak radosti života, tak častěji jeho odvrácené stránky, stále nejsou jen pouhou kulisou.
The National nahráli všeobecně přístupné, ale přesto ne hloupé a prvoplánové album plné zajímavých detailů, rozmanité v použitých prostředcích a pestré díky vypiplané produkci. Album, které dobře ukazuje, jak lze dělat masový pop bez větších ústupků. Souběžně jde o zkušenostmi poznamenaný portrét kapely, která se nevzdává návaznosti na své nejlepší nahrávky, ale zároveň už nechce opakovat jen to osvědčené.
Verdikt 68%
Novinka The National v sobě i přes účast hvězdných hostů nemá tu sílu jako dřívější nahrávky Alligator a Boxer, ale rozhodně přináší svěží porci materiálu. Za ten se kapela ani v nejmenším nemusí stydět.