Výsledek působí rozpačitě. Kdo by čekal zásadní obrat nebo nový směr, nedočká se. Sheeran zůstává v osvědčených vodách, kde mu to vždycky šlo a kde se plaví s jistotou. Singly Azizam a Sapphire potvrdily, že pořád umí napsat písně, které mají sílu a kvalitu. Jakmile na ně ale nabalil zbytek alba, nedostali jsme dílo, které by Sheeranovu kariéru táhlo kupředu. Přichází kolekce písní, které si nejspíš snadno najdou cestu k jeho stálým fanouškům, ale pro nové posluchače sotva nabídnou důvod zpozornět.
Play je deska, která zní, jako by se autor dobrovolně stáhl zpátky do komfortní zóny. A přestože z ní sálá jistota a profesionální zpracování, chybí jí moment překvapení. Něco, co by dokázalo strhnout. Sheeranovi příznivci si nejspíš přijdou na své, ale upřímně, od globálního jména takového formátu se čeká víc než solidní rutina.
Pozitivní je, že jsme nedostali další elektronicko/country experiment, který by spíš dráždil, než bavil. Play se drží v ranku dobře vystavěného popu, místy podpořeného tanečními aranžemi. Produkčně jde o výborně odvedenou práci, kde nic nevrže a vše funguje přesně tak, jak má. Žánrově Play není průlom, ale jistota, že Sheeran neudělal krok vedle.
Kromě už známých singlů si zaslouží zmínku skladby The Vow a Don’t Look Down. The Vow v sobě nese ozvěny slavné Thinking Out Loud, ale přesto má dost vlastní identity, aby se vám zaryla pod kůži a snadno se stala kulisou k romantickým momentům i příspěvkům na sociálních sítích. Don’t Look Down zase cílí přímo na taneční parket. Mladší generace si ji nejspíš osvojí rychle, ale groove skladby funguje natolik univerzálně, že potěší i zkušenější publikum.
Sheeran se sice neodvázal ba dokonce hodil zpátečku, v každém případě umí fungovat v obou nastaveních. Bylo by samozřejmě lepší se sejít u desky, která bude revoluční, ale ne každý den je posvícení. Útěchou budiž fakt, že nejde o průšvih, který by Edovi ublížil a co víc, živé provedení skladeb určitě ukáže, že se jedná o silnější kusy, než jak zní na albu.
Verdikt: 65 %
Play není propadák. Je to profesionálně zpracovaná nahrávka se silnými momenty, jenže zároveň působí až příliš opatrně. Nepadá, ani nevzlétá. Škoda, od Eda Sheerana by si jeden přál slyšet spíš album, které dokáže víc než jen hrát bezpečně na jistotu.