Sestavit playlist, který mapuje třicet let československé hiphopové kultury, byl opravdu nelehký úkol. Na začátku – chronologicky v dobách dřevní podoby žánru – se mi zdálo, že nebude z čeho vybírat. Utajené artefakty z rané éry se rozeseté po kazetách a přepalovaných cédéčkách ve své době lavinovitě šířily republikou z jednoho konce na druhý. Pochyboval jsem, zda je bude možné dohledat a sdílet. Některé prostě pro digitální svět neexistují. Týká se to starých Manželů, ale i J.A.R., jejichž Vokolky by byl skvělý otvírák.
Vedle toho období druhých deseti let českého a slovenského hip hopu by se z pohledu kvantity dalo považovat až za nadproduktivní. Z tuzemské produkce jsem tak vybíral jen nejlepší kusy, které bodovaly ve své době a zkouškou času obstály až do dnešních dní, tedy ne nutně největší dobové hity. V etapě posledních deseti let, pro kterou je příznačné kombinování žánrů a vzdalování se od původních atributů vyhraněného stylu, jsem se zase snažil držet s výběrem co nejblíže původní podobě žánru.
Prehistorie
Pravděpodobně úplně první písemnou zmínku o československém hip hopu, tehdy ještě častěji označovaném jako „rap“, nalezneme v roce 1989 v knize Excentrici v přízemí, která mapovala tehdejší nezávislou, především rockovou a novovlnnou scénu. Zde se objevuje mezi Abraxas, Dybbukem, Pražským výběrem či Visacím zámkem také tehdy čerstvě vzniklá pozoruhodná parta Manželé, která je i díky této zmínce chápána jako úplně první rapová crew v československém prostředí.
Vedle alternativně stojících Manželů z bytu v panelovém domě na Jižáku se v rané éře zjevují v potemnělých uličkách Chaozz, kteří s Vodopády (a především vodopád slov)ohromují posluchače doposud neslýchanými tématy reflektujícími pouliční život floutků v první polovině devadesátých let. Když vidíme legendární záznam Kata, jak rapuje na dětském táboře Orionovu Konef línou z dema pravěkých PSH (Párátka Adventní Expresní Lyrici), málokdo by tehdy uvěřil, že ti dva budou za třicet let vnímáni jako neoddiskutovatelní otcové žánru. Na slovenské scéně pak „hru“ opanovali Kontrafakt či Názov stavby.
Zlatá éra
Opravdu zlatá hodinka československého hip hopu měla teprve přijít. Historicky se zdá, že rok 2002 (a následující pětiletka) a s ním vydání zásadní nahrávky Repertoár tehdy již legendární party PSH je dobrým milníkem československé hiphopové kultury. Avšak dobových nahrávek kolem je mnohem víc. Mluvit se dá zejména o prvotinách Indyho a Wiche, plzeňském Diwokém Západu, Defuckto anebo moravských partách jako Disgrafix.
Na Slovensku to byl neodmyslitelně Vec (Trosky) a Kontrafakt. Nepříliš dlouho poté o sobě dávají vědět také Hugo Toxxx s Jamesem Colem se svým, na svou dobu velmi nekorektním písňovým obsahem a vesmírnými beaty od Rista. Následující roky ve světě českého hip hopu znamenaly opravdu mnoho – svobodná kultura se začala šířit za pomoci konvenčnějších médií, jako byly magazíny BBarák, koncerty se konaly po celé zemi. Odehrály se první ročníky Hip Hop Kempu – několikadenního festivalu, který si i pro svoji neformální organizaci a všeobecnou svobodomyslnost získal status oblíbeného festivalu hiphopové kultury. I proto, že zval na své letní shromáždění mimo českou scénu i zajímavá zahraniční jména.
Vznikaly první „sólové projekty“ rapperů ze zavedených crew. Orion nahrál své Teritorium, další roky byl následován Vladimirem 518, LA4 a jeho Panoptikem a z oparů brněnských se vynořil také Tafrob. V pražském klubu Face2Face (dnešní Fuchs/BikeJesus) proběhly první ročníky slavné soutěže Rap battlů, ve které mezi sebou soupeřili nejzavedenější jména tehdejší scény, ale i úplně neznámé rapové persony, které určovaly dění v následujících letech.
Na scéně se rázem vyloupl například Mc Gey, Metoděj, Rest. Doba nadále přála i Hip Hop Kempu, který se stal s čísly kolem dvaceti tisíc návštěvníků jedním z největších festivalů hip hopu v Evropě. Svoboda, byť v kulisách expandujících streetových značek, komerčních pivních stánků a rozpáleného betonu hradecké letecké základny ale již připomínala neslavný Woodstock 98 (včetně násilností v kempu), chutnala tehdy opravdu nějak lépe. I když asi už bylo zaděláno na neslavný konec festivalu.
Vstříc popu
V poslední „etapě“ deseti let československého hip hopu můžeme sledovat maximální provázání původně velmi alternativního subžánru s komerční a středo-proudou kulturou. Závod v tzv. rap game se mimo značky a brandy orientuje na to, kde je víc „real“ (autentický k původnímu smyslu světa hip hopu). Tento jev je samozřejmě totožný s děním na celosvětové scéně, kam přichází dceřiný žánr „trap“, jenž ale přes nové technické přístupy často oslavuje původní atributy z historie celého žánru.
Na české scéně vzniká nepřeberné množství projektů, z nichž nejúspěšnější se kumuluje kolem svérázné osobnosti rappera Yzomandiase (původně Logica) a jeho hiphopové stáje Million+. Rappeři, jako jsou právě on nebo Viktor Sheen či na Slovensku Karlo, Haha Crew, jsou nejposlouchanější tvůrci obecně. Lámou rekordy v žebříčcích a vyprodávají desky. Vedle nich vzniká i dost silná paralelní scéna, která se pohybuje spíš v nekomerčním sektoru a věnuje se více tématům společensko-politickým, což ale opět není žádná zrada na původních kořenech všeho. Osobnosti jako Edúv syn, PVST či rapperka Arleta představují v současnosti nejalternativnější podání „hry“.
Současnost
Vznikají dokumentární televizní cykly (Rapstory) či odborné publikace (Českej rap), které se věnují rozkrývání jednotlivých historií a vztahů na československé scéně. Viktor Sheen a Calin vyprodávají O2 arenu. Dá se říct, že československý rap nám všem vyrostl před očima, tak jak to známe z nejlegendárnějších historií celosvětových hudebních žánrů – z malých pokojů, garáží až na ta největší pódia, do běžného života posluchačů i školních učebnic.
Třicet let je už pro hudební žánr, který se navíc ve všech svých dekádách velmi dynamicky rozvíjí všemi směry, opravdu hodně. Nejen díky pestrosti, ale především pro originální způsoby a ohromné nadšenectví jeho tvůrců je příběh československého hip hopu zajímavější než například historie tohoto žánru v sousedních zemích. I tam však mají své nezanedbatelné zářezy. Výsadou československého rapu, i přestože tak jako jiné žánry k nám přišel ze západu, je jeho naprostá oddanost domácímu jazyku a cílení na domácí scénu posluchačů. Díky tomu si u nás hiphopová kultura uchovala svoji autentičnost a ne-mainstremovost až do dnešních dní.
Do výběru 150 skladeb se samozřejmě nemohlo vejít všechno. Tedy tento playlist, i když se snaží komplexně mapovat historii československého hip hopu v jeho úplné velikosti a slávě, není definitivní. I tak trvá přes osm a půl hodiny.
A tak vás tedy zvu na zběsilou jízdu po třech dekádách hip hopu z československé krajiny.