Jako předkapelu si Tremonti na aktuálním turné veze britskou skupinu Florence Black. Velšské power trio rozehřálo publikum půlhodinovým setem plným tvrdých riffů, a to s nebývale dobrým zvukem (na poměry předskokanů).
Mark Tremonti, se kterým nedávno pořídil rozhovor kolega Lukáš Rešl, přijel zahrát do Prahy jen asi dva měsíce po Mylesovi Kennedym, kolegovi ze společné kapely Alter Bridge, a dokonce oba vystoupili na stejném místě, v Paláci Akropolis. Nabízí se tedy zajímavé srovnání. V Alter Bridge spolu hrají tvrdší rock, Kennedy je frontman a hraje druhou kytaru, Tremonti je pak primárně kytarista. Sólově jde Kennedy blíž ke kořenům klasického rocku a blues se špetkou country a bez Tremontiho za zády se sám může vyřádit s kytarou. Naproti tomu Tremonti bez Kennedyho si zase užívá hraní tvrdší hudby než v Alter Bridge (i než v Creed), až k thrash metalu, a také musí sám zastat roli frontmana i hlavního kytaristy.
Tremontimu v rámci jeho sólového projektu kryje záda nekompromisní rytmická sekce Tanner Keegan (baskytara) a Ryan Bennett (bicí) a sestavu doplňuje ještě druhý kytarista Eric Friedman, který občas dostal prostor i na sóla. Zdaleka nejvíce toho ale odtáhnul neúnavný Mark, který celý koncert odzpíval a zároveň celou dobu sypal spoustu tvrdých riffů i technicky náročných kytarových sól a ještě udržoval kontakt s publikem, když každou chvilku podal do prvních řad trsátko nebo si s někým plácnul. Ostatně bylo vidět, že si tenhle bezprostřední kontakt s fanoušky daný klubovým prostředím skutečně užívá.
Zvuk byl skvělý, všechny nástroje byly jasně čitelné a obzvlášť subbasy zněly až brutálně, aniž by to celé ale bylo nepříjemně nahlas. Občas sice Markův zpěv nebo mluvené slovo neprolezly mixem úplně ideálně, to ale přičítám faktu, že jsem stál hodně vepředu. Předpokládám že dále od kytarových aparátů stojících na pódiu byl mix vyváženější. Obdobně jako Kennedy, i Tremonti se v rámci sólového projektu sympaticky neopírá o repertoár svých jiných kapel, ale staví program jen ze svých šesti sólovek. Jádro setlistu sice zůstává stejné, každý jeho koncert se ale trošku liší, ať už jen pořadím nebo i obměnou některých písní. Například na pražském koncertu teď Tremonti poprvé po několika letech zase zahrál naživo pecku As the Silence Becomes Me z alba A Dying Machine, kterou uvedl poctivý přídavek o třech skladbách.
Osobně hodnotím nedávný koncert Mylese Kennedyho o kousek výš než Tremontiho, na druhou stranu kamarád, se kterým jsme byli na obou akcích, to vidí přesně naopak. A nakonec, jak říká kolega wlado, hudba nejsou závody. Skutečným vítězem je každý, kdo alespoň jeden z koncertů navštívil.
Hodnocení: 80 %
Tremonti
Support: Florence Black
Palác Akropolis, Praha
21. leden 2025