Otočné pódium je ve Spirále středobodem dění. Čtyřčlenná kapela na něm 29. října zahrála průřez víc než dvaceti let tvorby. Nejčastěji s ní byl na place klavírista Ondřej Potužník, v řadě písní skupinu doprovodil Corvus Quartet, kdo by taky nechtěl podbarvit jedinečný koncert smyčci, že ano.
Možná vůbec nejnadšenějšího přijetí se dočkal saxofonista Ondřej Klímek. Vokalistky Veroniku Hložkovou a Hanku Kosnovskou bohužel nejspíš sabotovala technika a většinu koncertu nebyly prakticky slyšet. Když občas jejich zpěv k mým uším dolehl, bylo zřejmé, že to je škoda. Cesty těchto muzikantů se s Imodiem nestřetly poprvé a bylo logické, že právě oni byli součástí slavnostně pojatého koncertu.
Kromě nich si ovšem kapela pozvala další hosty. Přirozeně zapadla Tereza Balonová, která se svěřila, že jí Imodium představil její tatínek. Jako šaman působil Jakub König, který se připojil na dvě písně – jednu vlastní. Obě měly sudetskou tématiku, která interprety spojuje. Eva Burešová zpívá úžasně, to víme. S frontmanem Imodia udělali z Žiletko, má lásko duet. Zpěvačka tak zavzpomínala na své emo období a prozradila, že když Žiletka vyšla, měla díky písni pocit, že jí konečně někdo naprosto rozumí. Bylo znát, že si tenhle návrat do minulosti užívá.
Samostatnou zmínku si zaslouží Kamil Střihavka, který se na místo činu vrátil po třiceti letech. Žádný jiný host nedával vzhledem ke konání koncertu takový smysl. Netuším, pro kolik lidí to byl tak silný zážitek jako pro mě. Pokud ale někdo taky v dětství chodil na Jesus Christ Superstar opakovaně, věřím, že byl taky ve chvíli, kdy na pódiu zářily Střihavkovy zlaté vlasy a on zpíval Jak ze sna procitám, s prominutím úplně v háji. Tolik vzpomínek… Možná má dnes už Střihavkův zpěv rezervy, pro silné emocionální pohnutí jsem je nevnímala. Děkuju Tomášovi Frödemu za jeho smělost pozvat si Ježiše do Spirály.
I když se Střihavkovi dostalo vřelého přijetí, bylo zřejmé, že lidi nepřišli na hosty, ať už jakékoliv. Přišli za Imodiem a je to tak správně. Většinu přítomných v sále tahle kapela provází řadu let, a tak to bylo velké setkání lidí, kteří s jejich písničkami odrostli a minimálně část umí slovo od slova. Věřím, že si to všichni užili, přestože mám drobné výhrady.
Zaprvé Tomáš Fröde má prořízlou pusu a buď ji podle mě má pustit na špacír, protože mají lidi jeho průpovídky rádi, nebo mezi písněmi mlčet, opřít se do hudby a koncert odehrát jako ničím nerušený proud. Snaha nemluvit zůstala na půl cesty, a to působilo lehce sešněrovaně, což je škoda. Ten prostor blízké propojení s publikem a dialog nabízí.
Trochu mi bylo taky líto, že statický formát akustického koncertu neumožnil pracovat s otáčivým publikem hravě. To, že se občas zdvihlo celé nebo po částech do výšky bylo v kombinaci s některými světelnými designy působivé, ale přestože se kapela za celou dobu nezastavila, pohybu v tom bylo vlastně málo.
Imodium jsou moje srdeční záležitost z mládí. Když zpěvák a kytarista Tomáš Fröde ve Spirále mluvil trochu nostalgicky a poukazoval na běh času, dokázala jsem se do něj dobře vcítit. Jsme stejně staří a doby, kdy jsme s kamarádkou za jeho kapelou vyrážely všude možně, se zdají být už trochu v mlze. I když na cizí maturák v Lubné u Rakovníka, kam jsme se vpašovaly, protože tam Imodium hráli, na koncert v klubu Sodovkárna v Jirkově, ani na výlet do Broumova a objevování místních pamětihodností, jako jsou park u kláštera či bar Za vodou, se nezapomíná.
Vždy mě na téhle kapele nejvíc fascinovala jedna věc – Tomášův zápal, který kdysi trojčlennou skupinu s nezměrnou láskou k Nirvaně, vytáhl z rodného Broumova nejen do klubů po republice, ale taky namátkou do O2 areny před Avril Lavigne, nebo do Fora Karlín. Ain't No Mountain High Enough. Když člověk vidí Imodium hrát akusticky, nelze si nevzpomenout na Nirvanu a jejich MTV Unplugged in New York - vsadím se, že Tomáš Fröde tam tu asociaci se svým hrdinou i po dvou desetiletích, kdy je sám na scéně, pořád má.
Imodium se v průběhu dvaceti let existence proměnili. Ze zakládajících členů už zbyl právě jen frontman. Kytarista Daniel Franc, baskytarista Roman Paraska i nejnovější přírůstek Adam Jánošík se ovšem do skupiny postupně naprosto organicky vrostli. Adam navíc začal fušovat do psaní písniček a je to fajn oživení.
Jsem zvědavá, jakou skopičinu si Imodium vymyslí a realizuje dál. Ze všeho nejvíc ale doufám, že si je ještě někdy užiju v natřískaném klubu.