Tradičně tento článek představuje i tip z domácí scény. Tentokrát mě silně zaujal nový singl Something Like, který baví údernou češtinou na podkladu tvrdě odpracovaného metalcoru. Zbylé čtyři tipy vás pak vezmou do říše spletitých kytarových zvuků – od melancholického post-metalu přes fúze současného popu s tvrdými kytarami až po drtivé futuristické zvuky.
Vola - Break My Lying Tongue
Synth-metalová spirála
Jen málokterý příznivec progresivnějších metalových žánrů v roce 2021 nezaregistroval vydání třetí studiové desky dánské sebranky Vola. Album Witness kapelu tehdy doslova vystřelilo do širšího povědomí a sklidilo úspěch i u renomovaného magazínu Loudwire, který jej zařadil na 17. místo nejlepších rockových/metalových desek 2021. A Vola se od té doby nezastavila. Letos na úspěšnou nahrávku navážou čtvrtou deskou, která by měla nést jméno Friend of a Phantom (2024).
Z ní metaloví inovátoři zatím vypustili dva singly, přičemž tím nejnovějším s názvem Break My Lying Tongue naznačují příklon k elektroničtějšímu pojetí svébytného progresivního metalu. Ačkoli dominantní synthová melodie příznivce ryze kytarového zvuku asi příliš nepotěší, Vola novou skladbou přináší velkou melancholickou píseň, které jinak opět vévodí charismatický čistý vokál Asgera Myginda. Tuhle a celou řadu dalších novinek z nového alba, které vychází začátkem listopadu, Vola navíc představí brzy českému publiku, a to 13. listopadu v pražském MeetFactory.
Alcest - Flamme Jumelle
Jedním slovem umění
Také francouzští mistři nespoutané post-metalové atmosféry Alcest brzy zahrají českému publiku. Do pražského Roxy zamíří letos 21. Listopadu, a to rovnou s novou, v pořadí už sedmou studiovou deskou Les Chants de l‘Aurore. Z ní silně rezonuje mimo jiné singl Flamme Jumelle, který je podobně jako zbytek desky poněkud uhlazenější oproti šesté, velmi potemnělé desce Spiritual Instinct (2019). Jenže Alcest jsou prostě svoji a i tahle „folkovější“ a zároveň „citlivější“ poloha jim nesmírně sedí. Přitom mají pořád na sobě ten nezaměnitelný blackgazový plášť, díky kterému jsou jednou z nejpůsobivějších kapel na světové post-metalové mapě.
Skladba Flamme Jumelle je navíc krásnou ukázkou toho, jakým způsobem umí velká kapela pracovat s gradací a zároveň delší kompozicí písní. Těchto pět a půl minuty je vskutku nepopsatelným výletem do světa nádherných melodií na podkladu hutné a průrazné rytmiky.
Poppy - New Way Out
Znepokojující i nebojácná
Americkou zpěvačku Poppy si dneska mnoho fanoušků vybaví jako umělkyni propojující elektro-popovou dimenzi s moderním metalem či metalcorem. Zejména v letošním roce se do tvrdé muziky opřela více než kdykoli předtím, přičemž překvapila kolaborací s takovými corovými jmény, jako jsou Bad Omens či Knocked Loose. Na začátku června pak přišla s vlastním trackem New Way Out, který vznikal pod taktovkou bývalého klávesisty Bring Me the Horizon, producenta Jordana Fishe. A je to na výsledku více než znát.
New Way Out je totiž typickým příkladem hudebního singlu současné doby, kdy se do sebe míchá už opravdu cokoli. Velký popový refrén podpořený ostrými zkreslenými kytarami a sloky, v nichž se pro změnu až hystericky screamuje. To všechno je navíc podepřeno aktuální produkcí, která je plná samplů a elektronických podkladů. Konzervativní posluchači budou zřejmě brblat, ti otevření však na tracku ocení zejména jeho nesmírnou chytlavost.
Born of Osiris - Elevate
Do vesmíru a dál
Nejtvrdší tip v tomto výběru plní suverénně novinka od amerických Born of Osiris, kteří přinášejí další porci svého vytříbeného progresivního metalcoru. Na scéně se tohle kvarteto pohybuje od roku 2003, přičemž si rok od roku buduje stále silnější pozici. Jejich novinka Elevate, která se zároveň zdá být možná jednou z předzvěstí nového alba, baví nejenom svou produkcí, ale také návykovým synthovým motivem v refrénu, jenž zkrátka nemůžete dostat z hlavy.
Jak sám napsal kytarista i basák v jedné osobě Nick Rossi pod přiložený videoklip na YouTube, píseň vznikla během pandemie a představuje jakési „odpojení se“ nás všech od všeho negativního v našich životech, přičemž nosnou myšlenkou písničky je posun na pozitivní místo v životě. „Tato píseň pro nás byla během tvůrčího procesu výjimečná a doufáme, že je výjimečná i pro vás, když teď proniká do světa,“ napsal Rossi a do určité míry má pravdu. Elevate je skutečně masivní a zároveň progresivní metalovou písní, která má dar oslovit jak vyznavače starších metalových forem, tak i ty, kteří vyhledávají v metalu a jeho subžánrech evoluční znaky.
Pokud byste chtěli Born of Osiris slyšet v nejbližší době na vlastní uši, možná by vás mohl zajímat bratislavský Klub Randal. Právě zde totiž kapela vystoupí už 22. srpna za doprovodu prešovské melodic-metalcorové formace Etterna.
Something Like - Jamie Farr (CZ)
Poctivost a živelnost
Something Like jsou jednou z mála domácích kapel, které se zhlédly spíše ve starší formě metalcoru, do něhož ovšem vkládají ryze české texty. A to je na téhle partě vlastně to vůbec nejcennější. Svůj talent a schopnost tvořit průbojné písně plné hněvu, ale i hlubších myšlenek nedávno opět ukázali na novince Jamie Farr, která trochu připomíná období kolem roku 2010 a kapely typu As I Lay Dying či Parkway Drive s tehdejším zvukem.
Můžete se tady těšit na typicky melodickou kytaru v nosném refrénu, který protínají nápadité sloky i breakdowny. Chvályhodná je na písni „srozumitelnost“ samotných textů, a to i v těch nejvrstevnatějších pasážích, kde do toho kapela s bicími a kytarami hlasitě řeže. Čímž tak trochu narážím na další devizu téhle party, a tou je živelnost písničky, z níž je cítit, že ji muzikanti nahrávali na skutečné nástroje. Opět klobouk dolů před Something Like, kapelou, která je, i díky zapojení rodného jazyka do poctivě vydřeného metalcoru, na scéně nadále jedinečnou.