Sabrina Carpenter se loni vyšvihla mezi popovou smetánku, a tak není divu, že chtěla využít spádu a s novinkou přispěchala tak rychle. Její sedmé album je z hlediska instrumentace živější, hodně čerpá z country popu, odráží se v něm ale i vliv 80. let; zejména okouzlení Madonnou či Michaelem Jacksonem nelze přeslechnout, finální skladba je zase ABBA jak vyšitá. Samotná hudebnice se v tom ale tentokrát trochu ztrácí, loňské Short´n´Sweet umělo hranice mezi inspirací a vlastním tvůrčím přínosem oddělit zřetelněji.
Což o to, na desce jsou pořád líbivé a zpěvné písničky, sladce opojné a koketní, i když ne tak přímočaře hitové jako třeba Espresso. To by nevadilo, letošek opravdu silným a jasným hitům ze zvláštních důvodů moc nepřeje, vše obestírá pomyslný závoj nevýraznosti a prapodivné vakuum, přestože skvělých alb vyšlo mnoho. Skladby na Man´s Best Friend jsou ale tak trochu vtěrky, co se chtějí zalíbit až příliš na sílu, i když zase tak moc nenabízejí.
Nejvýraznější složkou jsou pichlavé texty překypující sexuální chtivostí, která je – tuším,
že cíleně – spíše humorná nežli sexy. Sabrina Carpenter, bývalá hvězdička Disney Channel,
tu ovšem nebuduje podobný narativ jako svého času Miley Cyrus, která se chtěla pomocí
provokace oddělit od role Hanny Montany. Kdepak, Sabrina Carpenter je sice vyzývavá a ráda šokuje krátkými šatičkami a roztaženýma nohama, v jejím případě to je ale vztyčený prostředníček směrem k pruderním konzervativcům, kteří by chtěli, aby zůstala i v 26 letech cudnou a spořádanou dívenkou.
„Při myšlence na tebe vlhnu,“ zpívá v osmdesátkově roztančené písničce Tears, zatímco ve
We Almost Broke Up Again Last Night popisuje: „Dal mi svoje celé srdce, já mu dala orál.“ V Never Getting Laid zase svému bývalému objektu zájmu přeje, aby si už nikdy v životě
nevrznul. Poměrně explicitní texty vytvářejí v porovnání se sladkými melodiemi humorný
kontrast. Ale je to jako s cukrovou vatou: jednou za čas na ni možná dostanete chuť, pak
pozřete pár ulepených křiklavě růžových obláčků a máte na dlouhou dobu dost.
Pop Sabriny Carpenter je přesně takový: pěkný a líbivý, produkčně dotažený, ale brzy se přejí, protože není zas natolik oduševnělý a svébytný, aby přinášel pokaždé něco nového. Je fakt,
že základním předpokladem žvýkačkového popu je posluchače zejména bavit, ale i tenhle žánr pro masy lze dělat tak, aby měl větší říz a nestál jen na sprosťárnách a vlezlosti.
VEDRIKT: 65 %
Novinka Sabriny Carpenter v rámci její tvorby nijak zásadně nevyčnívá. Je zábavná, ale zároveň je to takové rychlé spotřební zboží, kterému chybí další rozměr.