Festival VlčkoviceFest se konal v pátek 14. července a v sobotu 15. července a a byl to jeho již 19. ročník. Pořádá ho obecně prospěšná společnost Statek Vlčkovice, kterou založil majitel Statku rodiny Počepických, a která se zabývá poskytováním služeb dětem a rodinám z Voticka v nepříznivé sociální situaci. Mimo jiné ve Voticích provozuje Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež (klub Sibiř), které pomáhá dětem řešit obtížné situace a umožňuje jim smysluplně a bezpečně trávit volný čas.
Výtěžek z festivalu VlčkoviceFest, který je organizován skupinou dobrovolníku, je využíván výhradně na provoz obecně prospěšné společnosti a na její aktivity. Každý návštěvník festivalu tedy zakoupením vstupenky přispívá na pomoc dětem a rodinám v nepříznivé sociální situaci. Tyto skutečnosti jsem se však dozvěděl až když jsem na festival v pátek dorazil a koupil si vstupenku. Už to samo o sobě mi bylo velmi sympatické.
Potom jsem se rozhlédl po tom krásném místě, na kterém se festival koná, a sympatie okamžitě narostly. Festival je opravdu na statku, respektive na louce, na které se normálně pasou husy. A přiléhá k památkově chráněné budově ovčína, ve které jsou v zimě opravdu ustájeny ovce.
Hudební produkce se koná na dvou pódiích. Jedno je umístěno v šapitó postaveném na zmíněné louce a druhé umístěna uvnitř ovčína. Co však mé sympatie vystřelilo až do nebes bylo zjištění kolik je na festivalu dětí. Je to úplně nejvíc children friendly festival, který jsem zažil. Ještě nikdy a nikde jsem při hudební produkci neviděl takovou koncentraci malých hlav s hluchátky, ať již pod pódiem nebo na ramenou tatínků. Na děti je cílena i část programu festivalu, jako jsou divadelní představení i hudební vystoupení pro děti, a na festivalu nechybí ani dětský koutek.
Mutižánrově sestavený program festivalu byl také hodně sympatický. Každý návštěvník si v něm jistě našel to svoje. Já jsem v pátek dorazil akorát včas abych stihl první položku programu v ovčíně, kterou byl set pražské skupiny Parta vynikajících lidí, která letos vydala druhé album Je krásný. A nejen, že se to album jmenuje Je krásný, ono opravdu krásný je. A ta pestrá muzika podávaná skvělou instrumentací oplývající výbornými vokály, energií a hromadou emocí skvěle funguje i naživo. Byl jsem rád že jsem je stihl.
Jelikož se vystoupení na obou podiích střídala, tak jsem opravdu stihl si úplně všechna, ale nechci se tady o každém rozepisovat. Pouze vypíchnu ta, která mě bavila nebo zaujala nejvíc. Z pátečního programu jsem si užil koncert plzeňských matadorů, kteří dělají z nouze ctnost, tedy rock punkové kapely Znouzectnost. Od těch samozřejmě člověk nemůže očekávat nic nového, ale proč se nevrátit do mládí a nepřipomenout si to co kdysi poslouchal z kazet, no ne?
Výživný byl i energický set pražské dvojice svéhlavých divadelníků, tedy dua P/\ST. Ten jejich alternativní rap s přesahem do tvrdé elektroniky a do jisté míry surrealistické texty mám rád. Překvapením pátečního programu pro mě bylo vystoupení party, která si říká TooT Ensemble a hraje techno bez samplů. Jedná se o devítičlennou smečku, která produkuje instrumentální taneční hudbu prostřednictvím šestičlenné dechové sekce a nekompromisního bubenické tria. A je to nářez jak sviňa. Ta muzika prostě roztančí úplně každého. I takového suchara jako jsem já.
Sobota byla na festivalu zčásti věnována desetiletému výročí úmrtí Filipa Topola. A právě s touto částí programu jsem strávil většinu dopoledne a brzkého odpoledne. V jedné ze stodol statku byla umístěna hezká putovní výstava fotografií Filip Topol a Psí vojáci objektivem Karla Šustera. Tu jsem si, jsa svým způsobem také fotograf, samozřejmě nemohl nechat ujít.
Hned po jejím shlédnutí jsem se přesunul na projekci skvělého dokumentu Takovej barevnej vocas letící komety a večer jsem si užil třetí část vlčkovického topolovského triptychu, tedy vystoupení nazvané Květy hrají Psí vojáky, jehož název říká všechno. Kapela Květy svým osobitým způsobem zahrála výhradně písně z repertoáru Psích vojáků. Ze sobotního programu jsem se asi nejvíce těšil na skupinu Kalle a jejich hypnotickou hudbu, ve které se temnota snoubí s křehkostí. A opět to byl posvátně uhrančivý zážitek umocněný přítmím ovčína.
Překvapila mě položka sobotního programu v šapitó skrývající se za názvem Purpl Boi, který mi ale vůbec nic neříkal. Jak se ukázalo, jedná se o nový sólový projekt hudebníka a producenta Jakuba Svobody (Nèro Scartch) jinak také člena skupiny MYDY. Na pódiu v šapitó za pomocí živého loopingu, syňtáku, elektrické kytary a svého křehkého vokálu představil hodně zajímavou muziku postavenou na syrovém industriálním zvuku a ponuré psychedelické atmosféře.
VlčkoviceFest je pohodový malý festiválek na krásném místě, který pořádají i navštěvují skvělí lidé, a který nabízí zajímavou nezávislou muziku napříč žánry. Festiválek, který jsem si i přes to neskutečné vedro, které oba dny panovalo, hodně užil. Určitě se na něj někdy vypravte, třeba hned příští rok na jeho jubilejní 20. ročník. Pobavíte se, a navíc ještě něco uděláte pro dobrou věc.
