Kytarista a zpěvák Matyáš Kyncl z Hustopečí a basák František Hrádek z Klobouk u Brna spolu měli dříve studentskou kapelu, ze které odešel bubeník. Po zhruba roční pauze se Matyáš při natáčení hudebně vzdělávacího seriálu pro ČT Déčko setkal s Ondřejem Kohoutkem, jenž hrál postavu bubeníka a na bicí také opravdu hraje.
Zjistili, že si hudebně rozumí a že by bylo fajn si spolu občas zadivočit. Problém však byl v tom, že Matyáš je z Moravy a Ondra z Lysé nad Labem. Přesto se dali dohromady, začali spolu jamovat a Ondra se stal třetím členem kapely. Zajímavostí je, že když nahrávali první singl Kousni mě do ucha, František s Ondřejem se ještě vůbec neznali ani se neviděli. Matyáš s Františkem nahrávali kytaru, basu a zpěv v jenom studiu v Brně a Ondřej bicí v jiném studiu v Čechách. Poprvé se sešli až při natáčení klipu. Ten navíc kapela brzy po vydání stáhla, protože v loňském roce vydala remasterovanou verzi onoho songu.
Jelikož skupina vznikla krátce před začátkem pandemie, nebylo kde hrát a vlastně se ani nemohla moc scházet, začali kluci na dálku skládat první písničky a rozhodli se, že je vydají na debutovém EP. „Většina těch písniček vznikla během covidu, takže je to takové pandemické EP,“ řekl mi Matyáš.
EP se jmenuje Labutě a jedná se o příběh pojednávající o vztahu dvou lidí, které pandemie rozdělila zavřením československých hranic, vrhla je do nejistoty zašlých vzpomínek na hezké chvíle, které právě skončily. Hudebně se jedná o alternativní kytarový pop balancující mezi emo rockem, dark popem a indie popem. Jejich muzika se vyznačuje chytlavými melodiemi a melancholickými českými texty. A texty jsou opravdu výborně napsané, jsou hluboké a poetické. Matyáš, jenž je jejich autorem, v nich využívá různých možností našeho mateřského jazyka, často v jejich sděleních nebývá konkrétní a ponechává posluchači prostor, aby si je sám domyslel. Přestože je EP jejich první studiová nahrávka, povedlo se i po zvukové stránce. Nahrávali ho v malém studiu nedaleko Prahy u Michala Kohoutka, Ondřejova strýce, který se postaral i o mix a mastering.
Kluci jsou zatím neznámá kapela, úplně nepolíbená klubovou scénou, a bohužel si ještě nestihli moc zahrát naživo. Koncert v brněnské Alterně, který jsem navštívil, byl vlastně jejich prvním klubovým vystoupením. Ale nebylo to znát, kluci předvedli sebevědomý a instrumentálně i vokálně skvělý výkon a podařilo se jim vyprodanou Alternu roztančit. Atmosféru jejich muziky podtrhuje i fakt, že vystupují v černém oblečení. Znělo a vypadalo to opravdu dobře. Jak mi přiznali, jsou za možnost si tam zahrát velmi vděční. „Alterna pro nás byl takový zlom. Bylo tam daleko víc lidí, než na těch několika málo předchozích koncertech,“ řekl mi Matyáš a Ondřej ho doplnil: „Byli jsme překvapení a také nás to hodně nabudilo. A taky jsme se spojili s jinými kapelami, získali kontakty.“
V současné době mají Caramel nahrané další dva songy, které čekají na mastering a nějaký klip nebo vizuál. „Jeden je takový popovější a ten druhý zase docela hard rock. Takže pořád zkoumáme naše zvukové možnosti. Oproti klidnějším Labutím se snažíme o skákavější věci a silnější refrény,“ láká na aranžérský a zvukový posun Matyáš. Proto také mají v plánu zatím vydávat pouze singly, na nichž chtějí zkoušet, kam až dokážou se zvukem a také aranžemi zajít. Ať již zajdou kamkoli, jsem si jist, že Caramel mají potenciál oslovit širší publikum a že se na tuzemské scéně neztratí. Já se na jejich novou tvorbu a vývoj těším a určitě si zase na nějaký jejich koncert zajdu.