Skupina vznikla postupně kolem multiinstrumentalistky, zpěvačky a textařky Asyi Shakurové, která přišla do Prahy z Kazaně, což je administrativní a kulturní centrum Tatarstánu, aby tu studovala jazyky a následně i vysokou školu. Jak mi sama řekla, již při studiu se často doma scházela se svým kamarádem kytaristou a na piano s ním jamovala a zkoušela psát svoje vlastní songy.
Touha po tom hrát koncerty ty dva přivedla k myšlence postavit kapelu, takže si k sobě našli bubeníka a později jim skupina, se kterou sdíleli zkušebnu, dohodila baskytaristu Nikitu Zhitnikova, který pochází z malého města v severním Kazachstánu. Mezi Asyou a Nikitou to hudebně zafungovalo a stali se motorem a hlavními autory hudby skupiny, jejíž vznik datují někam do roku 2018, kdy jí dali současný název Bottled Fish. Asya s Nikitou prošli dlouhou cestou hledání své vize, svého zvuku a svého výrazu a vystřídali se kolem nich různí muzikanti. Někdy v roce 2020 se na koncertě absolventů kurzů zpěvu pořádaných jejich kamarádkou, na němž také hráli několik svých písniček, setkali s klavíristou Antonem Sallerem, původem z Ukrajiny. Ten se k nim po několika společných jamech přidal, v kapele zůstal a stal se jejím třetím členem. Když jsem však byl na jejich koncertě v Kafaře, hrál s nimi ještě kytarista Maxim Cherepanov, který, jak jsem se později dozvěděl, rozšířil sestavu Bottled Fish od prosince loňského roku. V současné době tedy fungují ve čtyřech.
Bottled Fish odehráli řadu menších koncertů hlavně pro kamarády. Do širšího povědomí se zapsali až v roce 2020 vydáním prvního videosinglu César a následujícího čtyřpísňového EP No One. V nahrávkách prezentovali zajímavou, temně atmosférickou, smutnou a precizně zahranou post žánrovou směs indierocku, bluesové psychedelie a synth wavu. Některá média je proto začala přirovnávat ke kapelám jako Nierice nebo Air. Za sebe však mohu říct, že těch vlivů by se tam dalo najít daleko víc, a to od Becka až třeba ke klasikům Cream nebo Crosby, Stills, Nash and Young.
V době, kdy jsem se s jejich hudbou seznamoval, už měli venku pilotní singl tehdy zatím chystaného debutového alba Dream Lie nazvaný Covenant. Celé album pak vyšlo začátkem dubna. Vzniklo ve studiu Baracca Records, o mix a mastering se postaral pianista Tomáš Jochmann, jako hosté byli přizváni bubeníci Carlos Rodriguez a Roman Vícha.
Bottled Fish na něm pokračují v nastaveném směru, tedy v muzice, v níž jsou výborné kytary vkusně vybalancovány se synťáky a klavírními vyhrávkami. Samozřejmě nechybí prvky psychedelie, ale najdeme na něm i vlivy popu, rocku nebo bossa novy. Bottled Fish na albu znatelně ubrali na temnotě, a přestože se nevzdali melancholické atmosféry, některé písničky dokonce vyznívají téměř vesele.
Prostřednictvím hudby a Asyina výborného zpěvu vypráví příběhy o ztrátách, bezmoci, zklamání a o touze je překonávat. Dream Lie je výborné, žánrově pestré album s osobitou atmosférou. Jedno z těch, které posluchače nutí k zamyšlení o světě a o tom, jak ho udělat o něco lepším – alespoň hudbou.
V současné době by Bottled Fish chtěli hlavně hrát, představit se širšímu publiku a získávat si nové fanoušky. Na to si však budou muset (a my s nimi) nějakou dobu počkat, protože Asyu a Nikitu čekají rodičovské povinnosti. Přesto se však určitě můžeme těšit na nějaké nové singly. Jak mi prozradili, bude-li to trochu možné, chtějí dokončit práci na některých ze zhruba čtyřicítky písní, které mají rozpracované, a vydat je. Do té doby si poslechněte Dream Lie. A kdo ví, třeba taky rozšíříte řady fanoušků Bottled Fish.