Další představa vzešla z toho, že jsem dřív dělal dětské tábory, takže jsem to bral jako dětský tábor pro dospělé. Kde je víc věcí dovolených. Za důležité jsem považoval zapojovat lidi do dění. Pak je to víc baví. Z táborů taky vychází pojetí našeho čtvrtečního warm-upu, který pořádáme od doby, co jsme v Trenčíně. Letos bude pro nějaké čtyři tisíce lidí – vstupenka se kupuje zvlášť. Bereme lidem telefony, zavírají se do zalepeného sáčku. Děláme velkou vatru, u které slovenské kapely, které na festivalu vystupují, čtyři hodiny akusticky hrají covery. Jsme u ohně bez telefonů a jediní, kdo to porušuje, jsou kapely a my, a navzájem se napomínáme, ať nekazíme publikum.
Nobody Listen opět doveze na Grape party Addict.
Jak se vlastně zakládá festival?
Juraj: Na začátku jsme byli Ján Trstenský, Peter Slameň a já. Vstoupil do toho ještě David Urban z D Smack U, jeden z nejzkušenějších bookerů. David se staral o mezinárodní umělce, já s Jánem o slovenské, protože jsme je dobře znali. Sami jsme na té scéně hráli. A pak bylo ještě potřeba si půjčit nějaké peníze. Ale měli jsme štěstí, měli jsme od začátku i silné partnery.
Hodně akcí vzniká organicky z malých lokálních. Grape se mi ale zdál od začátku dost ambiciózní.
Juraj: Však jsme taky ambiciózně prodělali. Prvních pět šest let jsme byli v minusu.
Nejhorší byl druhý ročník, to bylo zle. Časem se to ale obrátilo a v roce 2019 jsme už měli třicet tisíc lidí denně, to bylo super. V roce 2020 jsme měli rekordní prodeje. Už jsem si myslel, že jsme mistři světa. Že nás nic nemůže ohrozit. No, tak jsme jako všichni zjistili, že se to vždy může zvrtnout. Rok po pandemii to bylo žalostné. Všichni dodavatelé znásobili ceny a přišlo málo lidí, to nás skoro položilo na kolena. Ale loni byl zaplaťbůh dobrý ročník, který nás vrátil tam, kde jsme byli v roce 2019.
Jaká je dramaturgická idea festivalu?
Juraj: Jsme multižánroví. Víme, že nemůžeme jít po úplně „áčkových“ jménech, to by nás dostalo do pekla. Lidi by je pak očekávali každý rok a pro nás je to kvůli cenám neudržitelné. Držíme se tedy „béček“ a nikdy nechceme festival stavět na jednom nebo dvou headlinerech. Může se stát cokoli a celá dramaturgie padne. Máme své seznamy vysněných umělců. Třeba Justice jsou neverending story. Teď budou vydávat album, takže jsme je už oslovili na 2025. Sám jsem zvědavý. Některá jména oslovujeme stále dokola, jiná hledáme na showcaseových festivalech. Žijeme tím, abychom nabookovali nejlepší program, ale celé to vždy závisí na tom, kdo je na turné a jak to který booker kapele postaví – jaká trasa jim vyjde nejlépe. Dost nás ohrožují severské festivaly, je proti nám silná trojice finských a švédských festivalů, a když si kapely vybírají, jestli zůstanou dole v Evropě, nebo se vydají na sever, sever často vyhrává. My máme takovou koalici se Szigetem a jedním rumunským a jedním polským festivalem, které jsou o stejném víkendu. Tak máme proti seveřanům aspoň nějakou šanci.
Měl jste v minulosti nebo letos z nějaké kapely obzvlášť radost?
Juraj: Já to tak vůbec neberu, ale fakt. Obzvlášť teď mám radost z kohokoli. Z kohokoli, kdo přijede a dobře zahraje pod 100 000 eur.
Možná mě napadá, že v minulosti mě potěšili Rudimental, které paradoxně osobně vůbec nemám rád, ale věděl jsem, že to bude dobrý tah. To tehdy mega zafungovalo, i když já se divím, že to někdo pořád ještě může poslouchat. Ale byl to dobrý koncert a lidi si to velmi užili.
Billy Barman na Grapeu hrají?
Juraj: Každý rok.
Užíváte si to jako člen týmu? Přijde mi, že pořadatelé mají obvykle dost co dělat
i během festivalu.
Juraj: První ročníky byly těžké, protože to jsme doopravdy dělali všichni všechno. Ale čtvrtým rokem už produkci neřeším, jde mimo mě. Naštěstí to teď má pod palcem Matej Chudic. Produkční jsou v dobrém slova smyslu šílení lidé a já už jsem se k tomu po pandemii nechtěl vrátit. Takže abych se vrátil k otázce, umím si to užít. A dáváme se většinou na pátek, aby to bylo za námi. V sobotu by se mohlo stát, že už budeme unavení. Ale nejsme hamižní. Headline sloty si nedáváme.
Mateji, vy také pracujete v týmu festivalu?
Matej: Jeden rok jsem pracoval, ale moc jsem se neosvědčil. Byl jsem jeden ze
čtyř produkčních asistentů a stage manager čtvrtého největšího pódia. Akorát jsem po našem koncertu, který byl tehdy v závěru festivalu, ztratil vysílačku a byl jsem nezvěstný do úterý, ale v sadu mě našli tady s Jurajem. Tam začala a skončila moje spolupráce s festivalem. Ale byl to krásný ročník. Velká sláva, jen ten chvostík mi nevyšel.
Juraj: Matej se ale tehdy postaral o důležitou věc, Aleš Vojtášek tam měl instalaci –
vagóny, kterými se lidé vozili do koncentračních táborů. Koordinoval jeřábníky na vlakovém nádraží v Piešťanech, aby ten vlak naložili na kamiony.
Juraji, co byste si pro Grape přál do budoucna?
Juraj: Přeju si, aby nám zůstal současný tým a byli jsme živí a zdraví a i lidi se z festivalu vždy vrátili v pořádku zpátky domů. Podle mě je velikost festivalu dostačující, na větší bych si ani netroufal. Myslím, že kupní síla na Slovensku odpovídá naší kapacitě 30 000 denně. A to nám ještě v Bratislavě vyrostl nový festival Lovestream, kde hráli Red Hot Chilli Peppers, Imagine Dragons a nevím co dalšího. Jen pět dní po nás.
Zero napsali Billy Barman na nové album jako první.
Dřív jste říkali, že Grape je apolitický festival a politika na něj nepatří. Pořád tam nepatří?
Juraj: Před volbami jsme udělali výjimku. Bylo nám jasné, že je potřeba mobilizovat mladé. Slušnou formou jsme je požádali, aby šli volit. Nepodpořili jsme žádnou konkrétní stranu, ale zapojili jsme se do kampaně, která probíhala na celém Slovensku a zdůrazňovala, že je důležité k volbám jít a volit prodemokraticky a tím správným směrem. Nikoli tedy Smer.
Slovensko čekají ještě prezidentské volby. Budete opět žádat lidi, aby šli volit?
Juraj: Dobrá otázka. Můžu vám ale neodpovědět? Není to jen na mně. Musíme se shodnout. Asi by to bylo na místě. S kapelou to určitě podpoříme, jako vždy. Dlouho u nás nebylo tak zle, jako je teď. Tak prosím vás, vy si dobře zvolte. Máte před sebou též volby.
Tak pojďme k něčemu radostnějšímu. Co vaše nová deska, zmínili jste před rozhovorem, že jste na ni čekali dlouho, ale nepřipadá mi, že to výrazně vybočuje z vašeho obvyklého harmonogramu.
Juraj: Mezi alby míváme minimálně tři roky pauzu, to poslední, Zlatý vek, vyšlo, když začal covid. Takže tentokrát se to trochu protáhlo, ale myslím, že se vyplatilo počkat. Nápady přicházely velmi přirozeně a postupně. I když jako vždy se nejvíc věcí zrodilo na konci.
Od čeho jste se při práci odpíchli?
Matej: První byla na světě písnička Zero. Když přišla do kapely nová baskytaristka Laura, udělali jsme si víkendové soustředění v Trenčianských Teplicích a tam jsme nahodili prvotní ideu asi třech skladeb.
Juraj: Laura je nejmladší a nejkrásnější člen kapely a dost nás nakopla. Vnesla k nám čerstvý vzduch. Chtěla velmi tvořit a to její nadšení se na nás nějak nalepilo. „Zlatý věk“ máme za sebou, tak došlo na „galerii duševního zdraví“.
Mluvíte o čerstvém vzduchu – měli už jste v kapele vydýcháno? Prožívali jste nějakou krizi?
Matej: Krizi ne, ale nadechnout jsme se potřebovali. Hrál v tom roli i covid – měli jsme všechno dobře rozběhnuté, kapela šlapala, jak měla, ale pandemie najednou všem zamíchala kartami. Těžko říct, jak bychom mluvili, kdyby nedošlo ve změně v kapele, ale minimálně vím, že to byl pro nás silný moment a inspirace.
Juraj: Jsme teď určitě v nejsilnější sestavě, v jaké jsme kdy byli. Takže to chceme rozjet.
Co se vám na desce obzvlášť povedlo?
Juraj: Myslím, že tam není vata. Samozřejmě to ještě ukáže čas, teď se nás ještě drží nadšení z posledních písniček, které vznikly, a to samozřejmě bývá i klamné. Může to vypršet, ale vím, že v minulosti jsem už při vydání měl občas pocit, že třeba čtyři písničky tam nutně nemusí být. Přitom jsme tentokrát málo vyhazovali, přesto si za vším plně stojíme.
Deska vznikala se čtyřmi producenty a já budu určitě rád vzpomínat na nahrávání singlu Karamel. Přišli jsme k FVLCRVMovi, který ho produkoval, posadil jsem se na postel, on mi dal mikrofon, nazpíval jsem to, on to trochu poťukal a za dvě hodiny jsem odešel s hotovou písničkou. Miluju takhle rychlé nahrávání. Navíc, když on udělá všechno přesně správně, ani jsme nechtěli vůbec nic upravovat.
Matej: Zadání bylo, aby to znělo tanečně a svěže a on to úplně trefil.
Juraj: To jsme velmi potřebovali, protože jsme v poslední době byli uspávači hadů.
Nechtěli jste toho s ním nahrát víc?
Juraj: Před pár lety jsem s ním nahrál jeden cover, ale teď buďme rádi, že jsme s ním mohli udělat jednu věc. On si hodně vybírá, musí ho to hodně bavit a je hodně žádaný a zaneprázdněný.
S kým jste tedy nahrávali dál?
Juraj: Na zásadní část nahrávání jsme se vrátili opět do studia k Marku Rakovickému, s nímž jsme dělali už tři desky. On mě dobře zná a umí z mého zpěvu dostat to nejlepší. Ví, jak ze mě vyždímat co nejvíc. Další byl Matej Turcer, ten s námi nahrával na chatě u jezera. Je známý hlavně v kytarové scéně, ale teď dělá i hodně rapu. Má kapelu The Curly Simon, která s námi jede i na turné. Jejich zpěvák s námi na desku natočil písničku Takáto si / Väzni predstáv.
Matej: Zbytek dělal Jakub Hríbik, který většinou produkuje tvrdší hudbu, což je myslím docela slyšet v Zero. Byla to příjemná změna a vytrhnutí z nějakého už definovaného zvuku. A jednu písničku produkovala Laura.
Jak se Laura stala součástí kapely?
Juraj: Matej ji znal z jamů, my ostatní jsme ji několik let sledovali na internetu. Nejdřív jsme nechápali, proč má tolik followerů, ale to se vysvětlilo hned, když jsme si ji pustili. Když jsme se loučili s bývalým basákem, tak jsme ji slušně požádali, jestli by s námi nechtěla hrát. Přišla původně jako záskok na šest koncertů a už zůstala.
Propsala se na desku nějaká hudba, která vás aktuálně obzvlášť baví?
Matej: Mě v poslední době velmi baví kanadská kapela Man I Trust, kterou jsem poznal loni na dovolené v Americe. Oblíbil jsem si jejich poslední album Untourable a jeho groove a minimalistickou estetiku čistých zvuků. Možná mě v rámci pojetí bubnů ovlivnili. Ve skladbě Bude to stačit? to je slyšet určitě.
Juraj: Mě napadá, že v písni S tvojou povesťou se promítá období, kdy jsem se snažil na festival bookovat hodně tanečních věcí a měl jsem celkem dost naposlouchanou hudbu, co dělá Fred again…
Spolupráce s FVLCRVM byla rychlá a kapele to dodalo taneční náladu.
Toho jste ale na Grape nezabookovali.
Juraj: Ne, stojí milion eur, takže ne.
Čeká vás turné. V Česku budete v dubnu v Praze, Brně a Olomouci. Na co se mají fanoušci těšit?
Juraj: Na nový program se velmi těšíme, máme starší písničky hodně ohrané, takže ty nové zapojíme na maximum. Až na Naučili jsme se báť, kde jsem si ten zpěv posadil velmi vysoko, jsou dobře hratelné. Budeme hrát hodinu a půl, chceme si to užít. Dřív jsme dávali dost dietní sety a rychle do backstage. Co se týká zvuku i designu, máme tentokrát profi team, jaký jsme ještě neměli, měl by to být zvukový i vizuální zážitek.
Co byste v době, kdy jste Billy Barman zakládali, říkali své dnešní hudbě?
Juraj: Strašný pop! Začínali jsme jako indie kytarovka, ale to jsou prostě takové vlny. Vůbec se netajíme tím, že se rádi necháme ovlivnit tím, co posloucháme a máme rádi, a i to se proměňuje. Tehdy to nebyl Fred again… ale Franz Ferdinand.
Třináctý Grape
Letos se oblíbený slovenský festival koná 9. až 10 srpna 2024 na letišti v Trenčíně. Návštěvníci se mohou těšit na Charlotte de Witte, Michaela Kiwanuku, Toma Odella, Two Door Cinema Club, Nothing But Thieves a řadu dalších. Den před festivalem se koná speciální warm-up, během něhož přítomní odkládají své telefony a spolu s hudebníky z domácí scény zpívají několik hodin u obřího táboráku. Na tuto akci se prodávají vstupenky zvlášť a má omezenou kapacitu.
Curly Simon, host skladby TAKÁTO SI / VÄZNI PREDSTÁV, jede s Billy Barman i na turné.