Pokud si pustíte nějaký mladý domácí metal, punk rock, hardcore nebo metalcore, který vás na první dobrou potěší solidním zvukem, s velkou pravděpodobností na té nahrávce pracoval právě Damián Kučera. Jinak tichý kluk, milovník dobré kávy a domácího zvířectva, jenž se k produkci hudby dostal mimo jiné přes vlastní (u nás uznávanou) posthardcorovou kapelu Skywalker. Svou práci mi do detailu představil přímo ve svém pražském studiu Atelier, které v devadesátých letech založil jeho otec, jenž je známý pod přezdívkou Raven a mimo jiné hrával třeba s Krausberry.
Osobně jsem měl to štěstí s Damiánem ve studiu spolupracovat a vyjma vždy skvělé a zároveň naprosto profesionální atmosféry mě uhranul klid, jaký z něho při práci vyzařuje. Možná i díky určité skromnosti není vidět tolik jako jeho studiový souputník Filip Vlček – jeho přínos pro českou hudební scénu je přitom obdobně nezpochybnitelný.
Dostat se k práci producenta, to asi nepřijde jen tak samo od sebe. Jak to u tebe celé začalo?
Základ mi rozhodně dala rodina. Oba rodiče se hudbě věnovali, a táta dokonce profesionálně. Vzhledem k tomu, že jsme měli odmala s bráchou Honzou pořád nějaké kapely, měli jsme pochopitelně potřebu hudbu nějak zaznamenat. Táta byl první po ruce, a tak nám ze začátku pomáhal. On sám dělal vždycky se spoustou muzikantů nebo pracoval na znělkách a muzice do televize, třeba Receptář prima nápadů nebo Prima vařečka. Od mala jsem mu ale, kvůli jeho problémům se zrakem, pomáhal ve studiu s různými věcmi na počítači a tak. V roce 2005 jsme pak s ním a společně s bráchou točili naši vůbec první kapelu.
Evidentně tě to chytlo…
Bavilo mě to čím dál víc. Začal jsem se produkci věnovat sám, ze začátku tedy jenom vlastním projektům. Po nějaké době se ty nahrávky začaly líbit i kapelám, se kterými jsme byli nějakým způsobem v kontaktu a hráli společné koncerty.
Hodně mi pak také pomohlo, že jsem nahrál první EP Skywalker (2010), které znělo docela fajn a kapela k našemu štěstí docela silně rezonovala. A tak mi začaly chodit nabídky, abych točil i další kapely. Neměl jsem ale pořádně udělané studio na natáčení celých kapel. Tátův Ateliér je malý, takže jsem začal u nás v domě na Slapech v suterénu budovat větší. Tam jsem už pak mohl pořádně točit a míchat cokoli. Studio už prošlo spoustou úprav, ale jsem tam doteď.
Song kapely Skywalker, v němž Damián Kučera bubnuje a sám jej produkoval.
Takže se produkci věnuješ v podstatě celý život?
Na přelomu let 2012 a 2013 jsem dělal zvukaře na pražské konzervatoři. To bylo mé jediné a poslední zaměstnání, co jsem kdy měl. Na jaře 2013 jsem tam skončil a začal se naplno živit produkcí. Začal jsem tehdy více točit a hlavně se postupně zlepšoval. Od té doby taky nedělám nic jiného, pokud nepočítám ještě hraní se Skywalker. Nevím, co bych radši dělal jiného, a hlavně lépe.
Kapely často říkají, že u tebe rády nahrávají zejména kvůli zvuku bicích. Umíš bicí party nabrat líp než jiní producenti?
Bude to dané možná tím, že jsem prostě bubeník. Bicí jsem nikdy nepřehlížel, což samozřejmě neznamená, že bych v muzice přehlížel kytary a basu. Ale bicí jsou mému srdci prostě nejblíž. Díky tomu je pro mě možná snazší ty bicí party správně nabrat. A taky si vezmi, že by mnou produkovaná hudba měla špatný bicí… To by nebyla dobrá vizitka!
Jsou bicí obecně tak zásadní pro nahrávku?
Nechci, aby to znělo blbě, protože jsem bubeník, ale bicí jsou z hlediska zvuku úplně nejdůležitější nástroj v celé nahrávce, pokud v ní tedy jsou. Na frekvenčním spektru jsou zkrátka všude – vespod, uprostřed i úplně nejvýše. Když v nich bude něco špatně, může se to ve výsledku kdekoli na nahrávce projevit. Pokud budeš mít hnusný zvuk činelů, tak ti bude celá nahrávka syčet a pištět a bude to kazit zpěvy, vyšší frekvence v kytarách atd… Když pak třeba nebudeš mít dobrý kopák, celá písnička nebude tlačit. Všechny ty elementy v bubnech jsou zkrátka moc důležitý.
Skatepunkové hvězdy domácí scény Krang.
A ve srovnání s dalšími nástroji?
Všechno ostatní musí taky šlapat, ale díky perfektně nahraným bicím do nahrávky zbytek nástrojů lépe posadíš.
Dám příklad. Když se ti třeba nepovede dobře nahrát basa a bude třeba špatně v písničce pleskat, tak ji prostě ořízneš a necháš znít jen spodky. To samé kytary, dá se s tím prostě lépe pracovat. U bicích to není tak jednoduché. Když se pokazí, celá nahrávka kvůli nim spadne. A nepomohou ti perfektně nabrané kytary.
Vlastně mě teď napadá jedna myšlenka. Spousta lidí tíhne k rockové muzice kvůli kytarám, protože jsou pro ně těmi nejvýraznějšími nástroji. Ale vypni v metalové muzice bicí…
To prostě přestane hrát. Zároveň, když si poslechneš něco, co máš rád, tak si zvuk bubnů zkrátka pamatuješ… Bicí určují i charakter nahrávky. Speciálně u nahrávek Phila Collinse si vždycky budeš pamatovat snare. Možná proto jsem si vždycky dal při nahrávání bicích obzvlášť záležet na výsledném zvuku.
Ponořme se více do tvé práce. Udržuješ se po těch letech nahrávání v nějaké produkční kondici, abys měl třeba aktuální přehled?
Jasně. Jednak dlouhodobě odebírám mnoho youtubových kanálů. Před pár lety jsem dělal Nail The Mix, což je „soutěž“, kterou pořádá parta amerických producentů. Vždy na začátku měsíce pošlou ven stopy k nějakému songu. Během jednoho měsíce to pak smícháš a pošleš do slosování. Zjistíš pak, jestli jsi udělal dobrý mix, a na konci toho měsíce je stream s člověkem, který ty stopy původně dělal. Na videu pak sám ten producent smíchá ty stopy a řekne, co tam je dobře, špatně atd…
To ti asi muselo dát hodně…
Rozhodně. Předplácel jsem si to dlouho, asi dva roky. Měl jsem tam díky tomu stopy od Meshuggah, Machine Head nebo A Day to Remember – u nich jsem se dokonce se svým mixem jednou dostal do Top 20 z asi pětiset producentů z celého světa. To jsem měl radost.
Tak to už je docela slušný úspěch.
Obecně mi to dalo hodně, a to nejen co se zvuku týče. Naučil jsem se třeba úplně rozebrat song a nahlédnout do toho, co všechno v něm je. Kolikrát mi u těchto rozborů přišlo, že hodně takových detailů je při produkci úplně zbytečných… Pak ti ale dojde, že opak je pravdou, a že to jsou právě ty perly, které výsledek obohacují. Špičkové producenty sleduju pořád.
K té kondici ale patří i poslech a orientace v nové muzice…
Když to jde, poslouchám pořád novou muziku. Na druhou stranu, bohužel kvůli dennímu kontaktu s hudbou jsem už trochu oblblý. Poslouchám pořád a vlastně mám často pocit, že ji vlastně už ani neumím poslouchat. Automaticky začínám všechno rozebírat. Ale to má asi každý producent.
Abych ti ale odpověděl, pořád sleduji nejaktuálnější muziku a snažím se být relevantní. Třeba jsem teď slyšel nové Counterparts a to, jak to hraje… to je úplně v prdeli. Produkoval to Will Putney – absolutní král ve světě metalu a metalcoru.
Mluvíš o jednom z nejlepších producentů tvrdé muziky na světě. Když nad tím
přemýšlím, kde je ta hranice, kdy je producent pořád sám sebou a kdy už využívá
přístupů jiných?
Lidé mi říkají často, že poznávají mou práci. Možná to je dáno i mými nápady a nějakým rukopisem, který je asi slyšet. Za to jsem samozřejmě rád. Každý má nějaké uši. Když třeba míchám skladbu, je pochopitelně ovlivněná mým subjektivním vnímáním. Všechno ale nahrávám s takovým přístupem, aby se mi výsledek líbil.
Podle mě se jinak každý producent částečně inspiruje lidmi kolem sebe a kouká, jak jeho práci dělají jiní. Třeba právě Will Putney má naprosto specifický zvuk. Ne že by jím produkované kapely zněly stejně, ale prostě si poslechneš jakoukoli jeho nahrávku a poznáš ho. V metalcoru je prostě extra třída a je logické, že člověk jako já se bude snažit posouvat svoje hranice někam k němu, respektive na jeho úroveň.
K tomu ale potřebuješ asi i slušnou techniku?
Samozřejmě záleží na tom, jestli máš ve svém arzenálu dostatek zkušeností a praktik, které na to můžeš uplatnit. Velký vliv na nahrávku mají určitě samotní muzikanti. Technika na výsledném zvuku má samozřejmě také vliv, ale mnohem menší než producentovy uši a jeho vkus.
Měl jsem možnost natáčet ve studiu SONO, kde je nejlepší nahrávací technika v téhle zemi. Bylo to super, ale nemyslím si, že kdybych ty stejné věci dělal u mě ve studiu, tak by byl výsledek horší. Výhodou totiž je, že znám svoje studio a vím, jak a co v něm nahrát. Čímž neříkám, že by nebylo super takové věcičky ze SONA ve studiu mít. Sám se rád pořád po něčem novém koukám, ale ta technika prostě něco stojí. Proto si raději pečlivě zjistím, co jaká ta hračka dělá a jestli má vůbec význam.
Skladby, které produkoval hvězdný producent Will Putney.
Pozná vůbec běžný posluchač rozdíl mezi nahrávkou z draze vybaveného a menšího studia?
Běžný posluchač nemá to srovnání. Je pro něj nejdůležitější, jestli je výsledkem hezká písnička. Naopak zpozorní, pokud je nahrávka otřesně nahraná. Jistě, když máš k dispozici drahé věci, přes které nabíráš zvuky a drahé pluginy nebo mícháš přes drahý hardware na drahé bedny, tak se všechny tyhle věci sečtou… Ve výsledku ti to ale zas o tolik nepřidá. Možná v řádu několika procent.
Sleduješ producenty i u nás a jsi s nimi nějak v kontaktu?
Upřímně řečeno, asi ne tolik jako ty zahraniční. Každý tu máme určitou klientelu. Já jsem se vždycky věnoval nejvíce punk rocku a pop punku – později tedy hardcoru.
Pokud vezmu v potaz další producenty z mé generace, tak třeba oproti mně dělá více metalovější a techničtější žánry Vojta Pačesný (Paranoia Sound). Filip Vlček a Rony Janeček (producenti z kapely John Wolfhooker) zase dělají úplně jiné věci v rámci té tvrdší kytarové muziky. Ale občas se to protíná. Nahrávaly u mě kapely, které pak začaly točit s Ronym a obráceně – od něj začaly chodit ke mně. V rámci našich srdcových žánrů si ale moc klienty „nekrademe“.
Samozřejmě, když se sejdeme někde třeba s Filipem Vlčkem, tak o muzice a práci pokecáme. Že bychom ale vedli nekonečné debaty, se fakt říct nedá. Přece jen máme každý svých starostí dost…
To jsem překvapený. Myslel jsem, že se společně o práci bavíte pravidelně. Producentů, kteří se na špičkové úrovni věnují tvrdší kytarové hudbě, u nás moc není.
Ale jo. Třeba konkrétně s Filipem jsme si občas poslali nějaké věci, ale neřešíme spolu pravidelně, co a jak v naší práci dělat a zlepšit. Podle mě stejně tahle naše „mladší“ generace producentů sleduje podobné producenty a kanály na YouTube. Stačí, aby někde vyskočil nějaký suprový plugin a hned to všichni víme. Proto se v době internetu asi paradoxně o těch věcech bavíme méně. Ale samozřejmě, když se s někým takhle setkám, tak s ním rád práci proberu. Rozhodně ale nemáme nějaké společné fórum, kam bychom si posílali odkazy a dlouho o tom kecali.
Jsi známý především jako producent kytarových a tvrdších kapel. Jsi tím nějak vázaný nebo točíš i jinou muziku?
Technicky jsem schopen dělat cokoli. Ale nejvíce dělám tyhle své žánry, na kterých jsem sám vyrůstal a jsou mi odjakživa blízké, tedy punk rock, punk, hardcore a metal. Jinak jsem ale dělal už všechno možné. Indie muziku, rap a elektroničtější věci. Opravdu všechno možné, jen v menším měřítku. Několikrát jsem natáčel i malý smyčcový orchestr, dále třeba mluvené slovo nebo voiceovery pro dětské hry.
Točil jsem už i se známými herci a dělal jsem třeba na muzice pro film Román pro muže. Co se týče nějaké komerční stránky, přiznávám, že jsem vždycky spíše točil underground. Nevím, jestli to je dobře nebo špatně, ale mám to rád a baví mě to. Jsem spokojený v takové „komunitě“ kapel. Neznamená to, že bych nechtěl jednou makat na opravdu velkých projektech, jen se mi zatím ještě nenaskytla taková příležitost.
To mě právě docela udivuje, vzhledem k tomu, co tady pro mladé kapely dneska znamenáš. V podstatě díky tobě kolikrát snesou srovnání se zahraniční konkurencí…
Ono je to tak, že s těmi velkými jmény a kapelami spolupracují zkušení producenti v zajetých studiích. Většinou v rámci rockové sféry u nás jsou producenti skoro o generaci starší, než jsem já. Lidé v mém věku a mladší většinou nemívají mezi klienty komerčně nejúspěšnější kapely. Tak to prostě je. Logicky, jde o kontakty.
A myslíš, že se k tobě někdy dostane opravdu velká a komerčně úspěšná kapela?
Třeba jo. Ale co je to ta „komerčně úspěšná kapela“? Podle mě to každý vnímá jinak. Můžeš mít kapelu, která jezdí po celém světě a lidé ji mají rádi. Zároveň si ta parta ale tím hraním skoro nic nevydělá. Jmenovitě u nás třeba skatepunkoví Krang, s těmi dělám už poměrně dlouho. Nedělal jsem zatím kapelu, která by vyprodávala stadiony a velké haly. Zatím dělám především klubové kapely.
Co zahraničí?
Jasně, taky poměrně často ho dělám. Teď nedávno jsem dělal master pro jeden německý punk rock. Jinak samozřejmě Slovensko, odtud jsem točil vícero kapel. Třeba kapelu Landless. Z těch větších věcí jsem pak dělal pro polský Universal jednu popovou zpěvačku.
Interpret pod polským Universalem… to není úplně malé jméno.
To určitě ne, byla to zajímavá zkušenost. Hlavně pak ta fakturace do tak velké společnosti v zahraničí. Ale co se týče té samotné práce, tak to bylo moc fajn.
Kolik kapel ročně točíš?
Ročně to bude kolem dvaceti kapel. Někdo se v různých intervalech ke mně vrací, s některými pracuji dlouhodobě a s některými točím postupně věci po jednotlivých písničkách. Někdo třeba u mě točí jen jednou ročně, ale nechá si natočit rovnou celou desku… Je to různé.
Takže dvacet kapel si u tebe nahraje kompletně celé nahrávky včetně postprodukce. Co samostatné mixování a masterování?
Toho bude taky poměrně dost, ale z hlavy ti teď neřeknu, kolik toho celkově může být. Výhodou samozřejmě je, že při takových projektech můžeš pracovat sám a pohodlně ve studiu na dálku. Jinak je ta práce samozřejmě nárazová. Myslím tím v tom smyslu, že jsou měsíce, kdy většinu času hlavně míchám. A naopak jsou měsíce, kdy třeba dva týdny jenom s kapelami nahrávám.
Jedna z nejtalentovanějších metalcorových kapel domácí scény Marked As An Enemy.
Dá se tedy nějak v tvém případě organizovat pracovní den?
Na to ti nedokážu odpovědět. Jestli něco fakt neumím, tak je to organizace sebe samého. Vůči kapelám samozřejmě zaujímám naprosto profesionální přístup a jsem maximálně zodpovědný. Pokud si mám ale čas organizovat sám, je to kolikrát fakt hrozný.
Jaký jsi jako producent? Zasahuješ interpretům hodně do jejich muziky nebo jim plníš jakákoli přání?
To záleží na dohodě mezi mnou a interpretem. Jsou kapely, se kterými mám vyloženě předprodukční sessions, kdy společně sedíme a píšeme muziku. Nebo jsou kapely, které přijdou do studia s hotovými songy a já jim k tomu třeba něco řeknu. Jsou ale také kapely, které si do toho vyloženě nechtějí nechat kecat.
A není právě tohle pro producenta právě to nejhorší? Myslím tím jen přihlížet a dělat práci, která se ti třeba v něčem nezdá?
Určitě jsem už zažil chvíle, kdy jsem kapelám řekl svůj názor, ale ony si prostě stály za svým. To je samozřejmě naprosto fér, protože to jsou jejich písničky. Ale abych ti asi lépe odpověděl na otázku, nikdy jsem neseděl ve studiu a vyloženě jen mačkal čudlíky podle přání kapely. To neumím, to mě nebaví, to mě nezajímá… Mě prostě zajímá muzika a to umění v tom všem. Tudíž, pokud mám pocit, že k něčemu mám co říct, tak to řeknu. A někdy to projde, někdy ne.
Ve výsledku do toho ale vždycky minimálně trochu kecám. Taky podle toho, jak to vycítím. Lidé jsou různí a tahle práce vyžaduje určitou míru empatie.
Někdy musí být těžké se vcítit do emocí těch písniček, nemám pravdu?
No, právě že kolikrát je nejtěžší se naladit na ty muzikanty. Hudbu brát umím a jsem schopný v ní emoci vyčíst. S některými lidmi ti to třeba tolik nesedne, s mnoha muzikanty jsme se ale stali velmi dobří přátelé a vídáme se i mimo studio.
Jak vnímáš svůj profesní posun za posledních pět let? Vrací se k tobě třeba kapely, protože vědí, že jsi se v některých aspektech zlepšil?
Za posledních pět let jsem schopen to docela dobře popsat, protože byla doba pandemie a kapely neměly co dělat. Hodně se tehdy natáčelo. V roce 2020 jsme sice točili ve studiu v rouškách, ale myslím, že jsem se v té době hodně posunul dopředu, protože jsem v podstatě neustále něco točil. Také jsem za těch posledních pět let byl v různých studiích, takže jsem se naučil pracovat i s jinými zařízeními a nějakým způsobem jsem se obohatil.
Slyšíš hudbu lépe?
U zvuku to funguje tak, že čím více posloucháš, tím více slyšíš. Samozřejmě průběžně… Pokud budeš poslouchat osm hodin v kuse nahlas muziku, tak pak neuslyšíš nic. Člověku se i ten sluch nějakým způsobem vyvíjí – některé kroky, které jsem při produkci dělal před pár lety, bych dneska neudělal a zvedal bych nad nimi oči v sloup.
Myslím si a věřím, že ten posun je u mě slyšet. Nahrávky z posledních týdnů a měsíců jsou za mě určitě lepší než ty, které jsem dělal třeba před dvěma lety. Samozřejmě, člověk se také naučí lépe ty zvuky nástrojů nabírat. Společně se mnou se ale posouvají i kapely, které u mě točí. A jsem rád, že jim můžu pořád něco předávat a vzájemně se tak posouváme.
Co by podle tebe měl každý producent v dnešní době mít a umět?
Jedna věc je určitě schopnost ovládat vícero nástrojů. Já se třeba přiznám, že neovládám moc dobře klávesové nástroje. Vlastně umím hrát hlavně na bicí, kytaru a baskytaru. Možná že bych něco vyloudil ještě z houslí a klarinetu, ale určitě bych z toho raději nedělal žádný záznam.
Producent by měl určitě chápat muziku a noty jako takové. Já třeba nemám nějakou zvláštní erudici v akordech a obecně hudební teorii nemám. Spíše jsem schopný slyšet, co by se kam hodilo – který akord kam zařadit atd. S tím souvisí i to, že by měl mít producent naposlouchaný opravdu kotel muziky. Tím samozřejmě myslím různé muziky.
Určitě je jinak dobré vědět, s čím vlastně pracuješ. V dnešní době producenti pracují hlavně s počítačem, takže musí naprosto ovládnout vlastní software. A být třeba i připraveni na to, že pokud někdo nehraje příliš dobře, je třeba mu zkrátka pomoct.
Dobré je také vnímat rady ostatních. Už je to hodně dávno, co mi někdo ukázal, že je třeba dobré strčit mezi struny na kytaře, na které se zrovna nenahrává, toaletní papír a ztlumit je tak. Je to banálnost, ale mám takový dojem, že jsem si zrovna na tohle nepřišel sám před těmi lety. A takových věcí je spousta. Zkušenost je to nejcennější, co producent může mít. Určitě bych ještě dodal, že je fajn mít na producentském pultu MACa… S Windowsama na to můžeš rovnou zapomenout!
Je něco, co bys z pozice producenta v životě nechtěl nahrávat?
V rámci svého světonázoru bych určitě netočil s lidmi, se kterými bych se výrazně neshodoval politicky. Myslím tím hlavně nácky a další pochybný individua. Zase si myslím, že by se mi takoví lidé dnes ani neozvali. Naštěstí všichni, kdo se mi kdy ozvali, byli v pohodě a nebylo mezi námi nic, co by mi nějak překáželo. A ještě bych určitě nechtěl dělat záznam zvuku stepového představení. Step je nejnižší forma umění v historii vesmíru. Jinak nejsem moc vybíravý. Jakákoli pro mě trochu jiná muzika mě může něčím obohatit. I díky tomu pak člověk zase pozná jiné a zajímavé lidi.
Seznamte se
Damián Kučera je hudební producent, muzikant a bubeník post hardcorové skupiny Skywalker. K hudební produkci se naplno dostal v roce 2013 a dnes patří mezi nejvýraznější mladé producenty nejen na poli domácí kytarové muziky. Pochází z muzikantské rodiny, matka hrála na housle a dodnes chodí do sboru. Otec se hudbě věnoval profesionálně jako skladatel a později také jako producent.