Jeho rázné poselství probudilo různé názorové vlny, které se střetly v komentářové sekci jeho sociálních sítí. Tak jsme se s Michajlovem sešli, abychom vše probrali u dýmky a jeho oblíbené Plzně. Došlo i na chystané hudební plány či jeho vlastní nesvobodu.
Začnu citátem z tvého rozhovoru na Óčku, kde jsi před třemi roky řekl: „Není moje povinnost dělat track o válce jen proto, že jsem z Ukrajiny.“ Teď jsi vydal track Mír, který okamžitě bodoval v trendech. Čekal jsi tehdy, že něco takového budeš třeba někdy psát?
Nečekal. Došlo k tomu tak, že mi jeden beatmaker poslal balíček s beaty, já jsem si ho proklikával a jeden z nich měl slovanský vysamplovaný vokál. Zaujal mě, tak jsem do toho napsal jednu, dvě, tři věty a nějak jsem pochopil, že to nakonec bude o té válce. Původní úmysl to ale nebyl. Napsal jsem první sloku a hned nato i autorovi, jestli je ten beat ještě pořád volný. Ale nebyl. Proto jsem sháněl jiný a nakonec se mi podle BPM povedlo najít podobný, nicméně klidnější a pomalejší. Dopsal jsem druhou sloku a bylo to. Nevěděl jsem úplně, co dát do refrénu, tak jsem tam třikrát zopakoval mír a přišlo mi to v pohodě.
Myslíš, že se od tebe něco v tomto smyslu očekávalo? Cítil jsi, že se na tebe tlačí, že musíš něco takového napsat, když jsi nejznámější rapper u nás, který pochází z Ukrajiny?
Jak jsi říkal, nebyla to má povinnost. Ale možná proto jsem to ani dřív neudělal, protože se to ode mě očekávalo. Nemám takový tlak rád, i když jsem ho po pravdě moc necítil tehdy ani teď. A kdyby podobná skladba nevznikla, tak jsem s tím taky v pohodě. Pomáhal jsem jinak: S Maniakem jsme třeba uspořádali benefici, něco jsme vybrali, asi kilo. Poslalo se to na správná místa, poslal jsem nějaké hadry… To je ale jedno, nechci o tom nějak zvlášť mluvit.
Aha.
Před těmi třemi lety jsem nechtěl nic psát, protože by to každý čekal, ale na druhou stranu se ke mně postupem času dostávalo info od babičky a rodiny, která na Ukrajině dál žije. Takže možná, jak jsem si pustil beat, mi to v hlavě docvaklo. Nebyl to úmysl, vyšlo to ze mě. Ve středu jsem měl beat, ve stejný den jsem to napsal, ve čtvrtek nahrál a v pátek nebo v úterý jsem na to natočil klip. Bylo to hotové během pěti dní. A nebylo to poprvé, co jsem psal o Ukrajině. Na albu Roots mám track o mém rodném městě Kerecki.
To se rapperům takto často stává, ne? Že si poslechnou instrumentálku, která je dostane, a píšou.
Mně se to teď přihodilo potřetí. Naposledy jsem například dostal beat, který se jmenoval San Andreas. A byl z toho stejnojmenný track. A na novém projektu, co chystám, mám od jednoho Slováka beat, ve kterém je vysamplováno něco jako „hustle everyday“. Tak jsem to použil jako téma. Není to ale pravidlo, spíš výjimka.
Rapuješ o tom, že máš v okupovaném Chersonu tetu a, teď mě kdyžtak oprav, babičku. Jak se jim daří?
Ne, babičku mám v Kereckách na západě Ukrajiny. V Chersonu žije babiččina teta, je v důchodu, ale pořád pracuje v nemocnici jako zdravotní sestra. Daří se jí v pohodě, ale psala, že byli třeba tři dny ve sklepě, ve kterém nešel proud, a nesměli vycházet, protože se venku děly věci. I proto jsem Cherson použil jako příklad, protože nevím, co se děje v jiných městech a nechtěl jsem po tom pátrat a ověřovat to. Tomuhle věřím.
Přijde mi paradoxní, že napíšeš track o tom, jak by měl zavládnout mír, a místo toho to rozvíří takovou komentářovou válku na sociálních sítích. A ještě mezi tvými vlastnímí fanoušky. Čekal jsi to?
Je to skvělé, čekal jsem to hned, jak byl track hotový. Dodnes nechápu, proč tam lidi píšou, že je to politický track. Kámo, já tam o politice prakticky neřekl ani slovo! V tracku se dozvíš, že se na Ukrajině zabíjí lidi a že mě sere, že se tam zabíjí Ukrajinci a Rusáci navzájem. Je to prakticky to samé, jako by se Češi a Slováci stříleli mezi sebou, ty země jsou si hodně blízko. Takže kromě toho, že Putin je zkurvysyn, jsem neřekl nic o politice.
K tomu mi psali další komentáře, že v roce 1918 se něco stalo, nebo nevím, co… Brácho, já jsem nežil v roce 1918. Já žiju od roku 1991 doteď. Nechápu ty lidi. Nechápu, odkud berou info a že něčemu slepě věří. Prostě jsem obrazně napsal, že chci mír a dostal jsem takové reakce, že ti za to můžou a ti za to můžou, a politika, a tak dál… Vlastně ani nevím, jestli si poslechli ten text.
To je těžké odhadnout.
A udělal jsem jednu věc, o které jsem věděl, že když ji napíšu na Facebooku, tak bude mít nejvíc komentářů – sdílel jsem track a napsal k němu, že je Putin zkurvysyn a ten, kdo nesouhlasí, je dezinfo píčus. Věděl jsem, že se to tam celé zblázní. Stalo se a jsem za to rád, protože máme s kámošema skupinu na Instagramu, kde se tomu smějeme.
Osobně si ale nemyslím, že by všichni ti, co tam komentovali, byli vyloženě mí fanoušci. To se k nim dostalo nějakým sdílením. Většinou si pamatuju, kdo mi tam co píše podle profilovky, a nepoznával jsem je.
Fakt to máš tak zmapované?
Pár lidí, kteří mi tam píšou už roky, ať už pozitivně, či negativně, si pamatuju. Ti, kteří píšou negativně, mají většinou kapra v ruce. Asi jsou to nějací rybáři, nebo já nevím, ale fakt to tak je. Ti druzí zase mají v ruce Braník a poslední skupině je 60+ a nechápu, proč musí komentovat rap, který stejně neposlouchají. Beru, že mají názor, a jsem s tím v pohodě, ale ne každý jej musí dávat veřejně ven. Teda alespoň si to myslím.
Bavili jsme se o Facebooku, na Instagramu je to ale jiná pohádka. Tam byly komentáře veskrze pozitivní. Čím si to vysvětluješ?
Instagram je v pohodě. Pár píčovin tam ale taky zaznělo, třeba, proč tam nebojuju. To mě ale, kámo, sere, jelikož přímo v tom tracku říkám, že „nechci zabíjet lidi, já zabíjím sloky“. V životě jsem nedržel zbraň. V Česku žiju přes 20 let, většinu svého života. Nevím, k čemu bych jim tam byl.
Pak mě pobaví ty komenty, kdy někdo říká, že „by šel bránit“. Brácho, běž. Však můžeš. Pak si rozklikneš profil a zjistíš, že by stoprocentně nešel, protože nejspíš nemůže ani chodit.
Na druhou stranu mě neurazí, když mi někdo řekne, že jsem čurák, kokot a můj rap je na hovno, ale trochu mě nasere moment, kdy vyjde track a lidi to pofuckujou bez konstruktivní kritiky. Nemáš co dělat, tak zapneš Caps Lock a jedeš. Každopádně je to v pohodě a pište to dál, budu za to jedině rád.
V jednom rozhovoru jsi o Ukrajině řekl, že „tu zemi máš rád, ale nic jí nedlužíš“. A že si vážíš života v Česku, kde „ti nevypínají vodu nebo elektřinu“.
Spousta národů si neuvědomuje, jak se mají, ale v Česku je to hodně slyšet. Nejvíc se tu nadává na něco, co lidi nezažili. Můžu říct, že jsem žil 11 let na Ukrajině, teď žiju 22 let v Česku a Česko je ráj. Tady je všechno, i klid. Zdravotnictví je tu na takové úrovni, že by ti záviděla celá řada zemí – v Americe si zlomíš nohu a bez pojištění jsi minus barák nebo auto minimálně. Sám jsem byl před týdnem na Úrazovce (Úrazová nemocnice Brno, pozn. red.) a není si na co stěžovat.
Vždycky máš teplou vodu a světlo. Když ne, tak ti to dají týden dopředu vědět. Lidi prostě necestují a nevědí. Byli možná v Chorvatsku nebo na Západě, ale stačí zajet jen za Bratislavu a už tam to není tak hezké; cítíš to pomalu jen na cestě, která se kurví. Pojedeš dál a dorazíš na Ukrajinu, kam já jezdím rád, ale strávím tam třeba týden a těším se domů do Brna.
Zde máš základní věci, které fungují, a prakticky zadarmo. Infrastruktura, obchody, nemocnice. A jediné, co tě sere, je to, že nemáš dost peněz na to mít něco svého. Ale to je tvůj problém, chápeš. Cestujte a poznávejte svět, a zjistíte, co potřebujete.
Taky jsi říkal, že na sobě cítíš, jak jsi za těch dvacet let v Česku tak nějak „zčecháčtěl“. V čem se to projevuje?
Já ani sám nevím.
Máš rád Plzeň…
Mám hodně rád Plzeň. Možná jsem taky v něčem zlenivěl, jelikož můj život je poslední roky, díky bohu, docela jednoduchý. Proto si ale dělám jednou za čas osobní reality check tím, že přijedu na čtyři dny za babičkou. Každopádně nikde nepíšu komentáře, že je všechno na hovno. Tam nikdy nebudu. Pokud jo, tak mi kámoš dá kopačku na hlavu.
Nejsi jediný brněnský rapper či zpěvák, který má hlas a vyjádřil se totožně. Nebylo by zajímavé udělat track přesně na tohle téma s Calinem?
Bylo by to super. Ale já už asi nějaký podobný náznak v tracku mám, on ho už má, tak nevím, jestli je dobré dělat stejné téma několikrát. Druhá věc je, že nevím, jestli by on sám měl zájem se mnou něco dělat.
To mě ani nenapadlo, že by nemusel mít zájem…
My jsme předtím nebyli v pohodě, teď v pohodě sice jsme, občas si napíšem, ale v kontaktu nejsme. Kdyby šlo ale o track, tak bych jej klidně dal. Jsem s tím v klidu.
Zároveň by toto kolabo mohlo zavřít ústa všem, kteří tvrdí, že jsi underground, oldschooler nebo že děláš boombap, i když máš třeba za sebou kompletní drillové album a spolupráce s maximálním mainstreamem. Štve tě to?
Ne, to je názor nějakého random člověka, který o mně prakticky nic neví. Spousta lidí mě zná pouze z klipů, tracků nebo koncertů. Nikdo neví, kolik si tím vydělávám. Cítím, že to dávno není underground, mainstream ale taky ne, někde mezi. Neřeším to. Dělám hudbu, která mě baví, ale i když může znít víc underground a asi si ani nenajde hromadu posluchačů, tak to, díky bohu, už nedělám pro dvacet kámošů. Vyhovuje mi to tak.
Mimochodem, údajně nesnášíš slovo boombap. Proč?
Slovo boombap používá jistý druh lidí a ti mi vadí, to slovo samotné je ale vlastně v pohodě. Sám o sobě jsem nevydával vyloženě boombapové vysamplované beaty s 90 BPM, já mám trueschoolový rap. Boombap v Čechách je pro mě hakysák, brčko, parčík a pivko a já ani jednu z těch věcí nedělám. Často mě takhle řadí v menších městech a vesnicích. Tam budu vždycky boombap, v Praze a Brně teda ne.
Na druhou stranu, taky jsi potřeboval čas, aby ses cítil dobře v moderní rapové hudbě. Dokázal by si mladý rapper Michajlov před vydáním Ronina představit, že bude trendy a vlastně opustí underground?
Jasně, už tehdy jsem to chtěl. Hrál jsem totiž jen koncerty v Brně a už mě to sralo. Snil jsem o tom, že budu jezdit města a jak udělám Ronina, že mě pozná víc lidí a nebudu zasekaný v Brně. Jasně, mít tu základnu je super a mám tu nejlepší koncerty, ale chtěl jsem jít dál a mít songy i v rádiích, přestože jsem na to někdy pičoval. Nakonec se to vlastně otočilo. Textově jsem se ani moc nezměnil, a stejně mě hrajou. To, že jsem se nezaseknul, je každopádně asi můj největší úspěch.
Bavili jsme se o útlaku, ztrátě svobody a životu bez možností, který momentálně vládne na Ukrajině. Ty o nesvobodě víš své, odseděl sis trest a je fakt, že jsi prozatím jediný tuzemský rapper, který byl ve vězení a vrátil se vlastně silnější. Už jsi odpovídal na spoustu otázek o vězení, ale já se přece jenom zeptám, dokázal sis v té nesvobodě představit, že tvůj život bude takový, jaký je dnes?
Já si myslím, že jo. Když jsem byl těch třicet dní na vazbě v Brně, tak jsem si každý večer před spaním představoval, že vylezu a mám narvaný koncert na Flédě. A jak jsem skončil trest, tak jsem dělal všechno pro to, aby to tak bylo. Nedokázal jsem si představit, jaké to bude, ale věřil jsem, že to dám.
Přišlo mi zajímavé, že jsi říkal, že jsi v base nepsal.
Já jsem měl dovolenou. (smích) Nepsal jsem a nemyslel jsem na nic. Chodil jsem do práce, cvičil jsem, něco jsem četl a dva roky jsem přemýšlel, jaké to bude, až vylezu.
Co je na vězení nejtěžší?
Ten nudný stereotyp. Víš, jak bude každý tvůj den vypadat. Dva roky dopředu. Vstaneš, jdeš do práce, tam něco děláš, máš oběd, jdeš zpátky na barák, tam cvičíš nebo posloucháš hudbu, hraješ karty a pak je večerka a jdeš spát. Těšíš se na návštěvy, ty tě dojebou… Někdo přijde, někdo odejde, ale jinak žádné novinky.
A dokázal bys lidem, které něco takového čeká, poradit, jak si nastavit hlavu na to, aby měli návrat ve stejně spokojeném duchu, jako máš ty?
Tohle se asi nedá říct. Já si tu půdu připravil před tím, než jsem tam šel, albem, které jsem vydal. Byl to nejlepší krok, protože jsem přirozeně dva roky nic nevydal. Když máš sedm exekucí, jdeš sedět a nemáš nic, na co by ses těšil… Já měl plán. A kdybys byl v mé pozici, tak asi poradím. Ale když jsi v pozici člověka, který je závislý, nebo není mentálně v pohodě, tak těžko říct.
A ať taky mluvíme o budoucnosti a dozvíme se novinky. Jaké jsou u tebe výhledy?
Brno, Fléda, 13. 12. Symbolické datum. Teď to vychází na sobotu a příští rok by to teoreticky ještě taky šlo, jelikož to padá na neděli, ale v pondělí už to asi dělat nechci. Budou se tam křtít nějaká alba – Daniel Vardan tam bude křtít, Tafrob tam taky pokřtí a možná i já…
To mi jdeš do otázky. Páté album Roots jsi vydal loni a nějaký projekt máš snad každý rok.
Ano. Mám něco hotového.
Chystáš se ještě v budoucnu vyjadřovat k válce?
Těžko říct, kámo. Nevěděl jsem, že to udělám, neplánoval jsem to a nevím, jestli někdy ještě přijde taková inspirace. Nerad bych dělal něco dvakrát. Stejně jako mi říkají, že mám udělat Imigrant 2, Slovo chlapa 2 nebo Konzum 2. Nikdy to nebude mít takovou sílu.
Seznamte se
Brněnský rapper s ukrajinskými kořeny (vl. jménem Michal Michajlov, nar. 1991). Patří k výrazným postavám tuzemského rapu a stojí v čele labelu 1312 Records. Je známý syrovým projevem. V roce 2016 byl odsouzen za těžké ublížení na zdraví k podmínce, o rok později ale usedl za volant pod vlivem alkoholu. Odseděl si dva roky. Mezi jeho zásadní alba patří Ronin (2017), 1991 (2018) či Roots (2024). K nejznámějším skladbám patří Slovo chlapa, Imigrant, San Andreas a aktuální singl Mír, v němž reagoval na válku na Ukrajině.