Písničky Florence + The Machine vždy tak trochu působily jako čarodějnický rituál. Jsou ohnivé, jaksi animální a oplývají ženskou sílou. V singlu Everybody Scream rusovlasá Florence Welch všechny své přednosti násobí, autorsky jí v tom pomáhají zpěvačka Mitski, ale také kytarista Mark Bowen z Idles. Společně do skladby vetkli naléhavost i surovost.
Everybody Scream je ódou na fanoušky, kteří na koncertech freneticky povzbuzují svůj idol, ale také vyznáním tajemné entitě, díky které se Florence Welch mění z éterické žínky v zuřivou divoženku. „Tady nemusím být tichá, tady nemusím být milá, výjimečná i normální, všechno naráz. Dívejte se, jak se rozcupuju, krev na pódiu, jak můžu odejít, když křičíte moje jméno?“ zpívá v refrénu a sama tak připouští rozdíl mezi svou civilní a jevištní personou.
Písnička je to úderná, dobře graduje a má proměnlivou dynamiku. Po zvukové stránce sice není vyloženě překvapivá, ale posouvá charakteristický rukopis zase o kus dál. Od silných melodických částí přechází k výkřikům, v nichž zpěvačka posluchače vybízí, aby tančili, zpívali a řvali z plna hrdla. Skoro jako by se je snažila pokyny zhypnotizovat.
Tahle pobídka k akci bude naživo fungovat jistě skvěle, protože kdo někdy viděl koncert Florence + The Machine, ten mi dá jistě za pravdu, že působí trochu jako setkání pohanského kultu. Zpěvačka se na barikádách natahuje k prvním řadám a fanoušci k ní vztahují ruce jako k božstvu, ne lačně a agresivně, ale spíš obdivně. Tohle zvláštní rozpoložení se v písničce Everybody Scream odráží a dává naprostý smysl.
Davové šílenství a schopnost uhranout koneckonců vyobrazuje i videoklip, v němž Florence Welch s doprovodem několika čarodějek způsobí přihlížejícím epileptický záchvat.
Zda k něčemu podobnému dojde i naživo, budou moci čeští fanoušci zjistit 5. března příštího roku, kdy Florence + The Machine vůbec poprvé vystoupí v Praze. A pokud je úvodní singl předzvěstí celkové nálady nového alba, bude tuzemská sólová premiéra nepochybně solidní divočina.